Indie plánuje výrazné rozšíření uhelné energetiky až do roku 2047, přestože se na mezinárodních fórech hlásí k ambiciózním klimatickým závazkům a k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2070. Nově zvažovaný plán počítá nejen se zachováním uhlí jako klíčového pilíře energetického systému, ale i s dalším navyšováním kapacit, které může zásadně ovlivnit nejen domácí energetickou politiku, ale i globální úsilí o snižování emisí skleníkových plynů. Podle informací, na které upozornil server ZeroHedge, probíhají jednání mezi indickým ministerstvem energetiky a vládním strategickým think tankem NITI Aayog o scénáři, jenž by umožnil výstavbu nových uhelných elektráren minimálně do stoletého výročí indické nezávislosti.
Tento záměr představuje významný obrat oproti dřívějším prognózám, které počítaly s tím, že maximum přidávání nových uhelných kapacit nastane zhruba kolem roku 2035 a poté bude tempo výstavby postupně klesat. Aktuální diskuse však pracují s variantou, že výstavba nových bloků bude pokračovat minimálně do roku 2047. Celková instalovaná kapacita uhelných elektráren by se tak mohla zvýšit až na přibližně 420 gigawattů, což by znamenalo nárůst o zhruba osmdesát sedm procent oproti dnešnímu stavu. Podle zdrojů obeznámených s jednáním se indická vláda opírá o argument, že domácí zásoby uhlí mohou při současném tempu těžby vystačit zhruba na jedno století, a proto je uhlí považováno za dlouhodobě nejspolehlivější základ pro zajištění rostoucí spotřeby elektřiny.
Rozšíření uhelné energetiky úzce souvisí s širší politickou vizí premiéra Naréndry Módího, který usiluje o to, aby se Indie stala energeticky soběstačnou a do roku 2047, tedy ke stému výročí nezávislosti, byla oficiálně řazena mezi rozvinuté ekonomiky. Rychlý hospodářský růst, industrializace a zvyšující se životní úroveň stovek milionů obyvatel vytvářejí enormní tlak na energetickou infrastrukturu. Uhlí je v tomto kontextu vnímáno jako stabilní zdroj, který není závislý na počasí a dokáže zajistit nepřerušenou výrobu elektřiny v rozsahu, jenž je podle vlády zatím obtížně dosažitelný pouze prostřednictvím obnovitelných zdrojů.
Současně však Indie deklaruje, že nehodlá rezignovat na rozvoj obnovitelných a dalších nefosilních zdrojů energie. Oficiální cíle počítají s tím, že do roku 2030 dosáhne instalovaná kapacita nefosilních zdrojů úrovně 500 gigawattů. Praxe posledních let však ukazuje, že uhlí si i přes tyto ambice udržuje dominantní postavení. Podle dostupných dat dosáhl podíl uhlí na výrobě elektřiny v roce 2024 téměř osmdesáti procent, což ilustruje i analýza zveřejněná na serveru Business Info. Tento vývoj naznačuje, že plánovaný energetický přechod probíhá pomaleji, než indická vláda oficiálně deklaruje.
Klíčovým argumentem pro další rozvoj uhlí je podle vládních představitelů také role uhelných elektráren při stabilizaci elektrické sítě. Část nových bloků má být navržena tak, aby mohla pracovat flexibilně a vyrovnávala výkyvy výroby z obnovitelných zdrojů, zejména solárních a větrných elektráren. Ministerstvo energetiky údajně zvažuje zavedení pobídek pro provozovatele elektráren, kteří budou schopni rychle upravovat výkon podle aktuálních potřeb soustavy. Tento přístup má podpořit integraci obnovitelných zdrojů a současně zachovat stabilitu dodávek elektřiny v období prudkých výkyvů výroby. Podrobnosti o tomto záměru přinesla agentura Bloomberg, která upozornila, že uhlí má v indických plánech fungovat nejen jako základní zdroj, ale i jako záložní prvek energetické transformace.
Do rozhodování výrazně vstupuje také geopolitický rozměr. Indie se obává vysoké závislosti na dovozu technologií pro obnovitelné zdroje a bateriová úložiště, jejichž výrobu dnes z velké části ovládá Čína. Solární panely, baterie i klíčové komponenty přenosových soustav jsou z velké části dováženy, což podle indických představitelů vytváří strategické riziko. Uhlí, které je těženo převážně na domácím území, je proto vnímáno jako prvek energetické i politické autonomie. Tento argument posiluje ochotu vlády prodlužovat životnost uhelných elektráren a investovat do jejich další výstavby.
Psali jsme: Britské offshore impérium a globální vysávání daňových základů
Rozhodnutí pokračovat v expanzi uhlí však výrazně komplikuje plnění klimatických závazků. Indie patří mezi tři největší emitenty skleníkových plynů na světě a její budoucí emise budou mít zásadní vliv na globální klimatickou bilanci. Podle projekcí NITI Aayog by emise musely dosáhnout vrcholu nejpozději kolem roku 2045, aby bylo možné splnit cíl uhlíkové neutrality do roku 2070. Pokud však bude do té doby pokračovat rozšiřování uhelných kapacit, bude dosažení tohoto milníku stále obtížnější. Indie navíc dosud nepředložila aktualizované cíle snižování emisí pro rok 2035 v rámci Pařížské dohody a dlouhodobě argumentuje tím, že větší odpovědnost za dekarbonizaci by měly nést bohaté státy, které historicky vypustily většinu emisí.
Z mezinárodního pohledu tak Indie stojí před dilematem, které ilustruje širší problém globální klimatické politiky. Na jedné straně čelí tlaku na rychlou dekarbonizaci, na straně druhé potřebuje zajistit levnou a stabilní energii pro další hospodářský růst a boj s chudobou. Pokud se plán rozšíření uhelné energetiky do roku 2047 skutečně naplní, bude to znamenat dlouhodobé ukotvení Indie ve fosilním energetickém modelu a současně zvýšení tlaku na ostatní země, aby své emise snižovaly ještě rychleji.
Budoucnost indické energetiky tak zůstává otevřená. Zda se podaří skloubit masivní rozvoj obnovitelných zdrojů, modernizaci přenosových soustav a postupné omezování uhlí, nebo zda se Indie rozhodne vsadit především na jistotu domácích fosilních zdrojů, bude mít zásadní dopad nejen na její vlastní ekonomický vývoj, ale i na globální snahy o omezení klimatických změn.
(Kovřá, ZeroHedge, repro: bestdocumentary)
