Teď alespoň v textu pro jeden z našich hlavních deníků nepřekrucuje něčí myšlenky úplně přímo. Snaží se ale porušit „mýtus cyrilometodové tradice“.
Dva bratři ze Soluně jsou prý v naší (slovenské) historii bezvýznamní, protože nepíšeme v cyrilice a po staletí zde funguje ne staroslovanská, ale latinská liturgie.
Konec komentáře odhaluje bod, který je samozřejmě vysoce politický: Nejsme tedy součástí východního, ale západního kulturního kruhu, ha! Šach mat.
Je to jen jeden z těch nekonečně únavných komentářů, kdy velké děti zjišťují, že ne všechny příběhy jak se učili v dětství odpovídají historickým detailům. V tomto případě, že zde například křesťanství už částečně bylo před příchodem „věrozvěstů". A dělají z toho dalekosáhlé závěry.
Co bude dál? Autor (Marián Balázs) pošle komentář do švýcarského tisku poté, co zjistil, že tzv. Přísaha z Rütli, oslavovaná jako švýcarský státní svátek, nemá přesně ten historický význam, jak se mu mýticky připisuje a všelijaké to bylo také s Vilém Tellem?
Mise Cyrila a Metoděje byla vlastně nesmírně významná a historicky zajímavá. Právě na území Velké Moravy začali používat standardizovanou liturgickou staroslovanštinu, která přežila ve velké části východní Evropy jako náboženská a univerzální komunikativní (jako v západolatině) a někde (rumunské Val) dokonce úřední jazyk.
Právě z hlaholice, kterou vytvořili kvůli poslání na Velké Moravě, vznikla dnešní azbuka, pokud jde o počet uživatelů, jedna z hlavních abeced světa.
O tom nemluvě. že jejich poslání mělo i administrativní význam. A v neposlední řadě: Jejich tisk nebyl tak jednoduchý, jak říká Balázs.
Příběh Cyrila a Metoda je takový vlásek, skrze který se krásně rozvíjí příběhy širšího východoevropského regionu, od Moravy až po jih Balkánu.
Navíc je opravdu zajímavé i z hlediska toho, jak se bratři pohybovali v tehdejší evropské diplomacii, a v kontextu formujícího se rozštěpu křesťanství, kde dříve patřili k "sjednotitelům".
Jistě, příběh byl používán i v minulosti, protože vyzdvihoval některé společné kořeny východního bloku. To už je funkce velkých historických příběhů.
A je velký, potlačovat ho je nesmysl.
Mnohem více bude důležité, zda z našeho vzdělávacího systému budou vycházet lidé schopní chápat aristotelovskou systematiku a pohybovat se v kartézské filozofii nebo chápající kulturní význam Shakespearea či Tolstého.
Doufejme, že někdy tomu tak bude.
A že v historii jako bezvýznamná kapitola nebudou Cyril a Metoděj ale tato éra mělkých, nevzdělaných a unavující propagandistických komentářů.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
