Když ministerstvo obrany obviní redakci z „mylných a zavádějících informací“ a na závěr zaduní „Opak je pravdou!“, člověk zbystří. Buď se zrodil nový žánr úředního stand-upu, anebo někdo zapomněl, že satira funguje až po zodpovězení nepříjemných dotazů. Přitom právě otázky serveru Novinky.cz, které vyvolal miliardový nákup Leopardů 2A8 těsně před říjnovými volbami, nebyly složité: co přesně bylo posuzováno, proč spěch, kde je servis a proč se platí „vojskové zkoušky“ munice, kterou už prověřil výrobce i spojenci.
Začněme fakty, nikoli příměry. Vláda 3. září projednala dodatek rámcové dohody na 44 tanků Leopard 2A8 s dodávkami v letech 2028–2031. Resort uvádí cenu 32,76 mld. Kč s DPH plus 5 mld. rezerva a samostatnou „bohemizaci“ za 1,49 mld. Kč. Oficiální tisková zpráva z Tychonovy ulice navíc slibuje zapojení nejméně jedenácti českých firem do průmyslové spolupráce a připomíná, že Česko jde „za stejných podmínek jako Německo.“ V prvním čtení to zní líbivě, jenže právě líbivost je poslední dobou nejdražší komodita státních zakázek.
Co přesně hodnotila studie proveditelnosti? Ministerstvo v reakci na kritiku tvrdí, že porovnávala Leopard 2A7 s „dalšími dostupnými tanky“, z nichž se „vyvinula verze 2A8“. Přeloženo do češtiny bez příkras: nejmodernější varianta 2A8 nebyla ve studii posuzována vůbec. Kdo někdy kupoval auto, ví, že porovnávat facelift s minulým modelem je skvělé – pokud to platí někdo jiný. O to víc, když se smlouva připojuje těsně před volbami, ačkoli první stroje dorazí až v roce 2028. Novinky připomínají, že „podpis mohl bez problémů počkat několik týdnů na vládu vzešlou z voleb“ a že Česká republika byla „první, kdo se ke společnému nákupu přihlásil, a poslední, kdo se chystá podepsat.“ Tady ironie není třeba, stačí kalendář.
Servis. To ošklivé slovo, které po podpisu kontraktu tradičně nabobtná jako kynuté těsto. Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně upozorňuje, že obrana dlouhodobě nezvládá životní cyklus techniky: od náhradních dílů, přes vlastní opravárenské kapacity, až po infrastrukturu pro nově nakupovanou techniku. Ještě loni NKÚ shrnul, že z 11 nápravných opatření v resortu nebyla 4 splněna vůbec a 2 jen částečně; a výslovně uvádí neplnění provozuschopnosti tanků, nedostatečné zásoby náhradních dílů i riziko, že ministerstvo „nestihne vybudovat zázemí pro nakupovanou vojenskou techniku.“ Jinými slovy: nakupujeme motorku, ale garáž si namalujeme později.
Kdo by namítal, že Leopard 2A8 je přece „nejnovější a nejlepší“, ať si připomene, kolik stojí servis starších leopardích příbuzných. Ještě v červenci vyčíslily Novinky servis 2A4 na 6,16 mld. Kč bez DPH na sedm let u dodavatele Rheinmetall. Ne že by 2A8 měl nutně stejné náklady, ale trend je jasný: u velké techniky se skutečná cena rozhoduje v přílohách po podpisu, nikoli v tiskové zprávě před ním. O to pozornější by měla být debata o tom, co všechno je součástí balíčku „integrované logistické podpory“ a co se schová do dalších dodatků.
A co munice a „testování, které není testováním“? Ministerstvo tvrdí, že „žádné testování nebude, pořizujeme munici pouze k vojskovým zkouškám“. Redakce trefně poznamenává, že jde jen o jiné pojmenování téhož: prověřit, zda tank střílí a funguje s konkrétní municí, je prostě test. Pokud navíc Německo už daný typ munice ověřilo, proč platit českou repliku? V obvyklé praxi nese náklady na zkoušky dodavatel, tady se ale mluví o milionových položkách z české strany. Jistě, jde „jen“ o zkoušky, ale právě na maličkostech se rodí miliardové rozdíly.
„Požádejte si o oficiální stanovisko,“ vzkázal resort novinářům. Ti o něj požádali. Odpověď na klíčovou otázku k servisním smlouvám dorazila skoro po deseti dnech. V jiných resortech by to byl trapas, na obraně rutina. Když se navíc redakce ptala, zda se ministryně distancuje od výroků podřízeného úřadu pro veterány, odpověď nepřišla vůbec. Tohle není komunikace v čase krize; to je komunikace jako krize.
Psali jsme: Macronova sázka na válku a francouzský odpor
Aby bylo fér, připojme i druhou stranu mince. Ministerstvo argumentuje, že společný nákup s Německem snižuje jednotkovou cenu, že jde o závazky vůči NATO a že průmyslová spolupráce zapojí české firmy. Vše jsou legitimní cíle. Právě proto si zaslouží legitimní proces: jasnou studii proveditelnosti, pevné smlouvy na servis, realistický plán infrastruktury a komunikaci, která odpovídá dohledu veřejnosti nad kontraktem, jenž přesáhne jedno volební období. Zatím však máme politický speed-dating s harmonogramem dodávek do roku 2031 a s NKÚ, který v témže resortu stále nachází nedořešené resty.
Pro úplnost dodejme, že vláda veřejně potvrdila rámec 44 tanků a cenu 34,25 mld. Kč včetně DPH a „bohemizace“, stejně jako termíny dodávek 2028–2031. Tato čísla nezpochybňuje nikdo. Otázkou je všechno „kolem“: od toho, co přesně se vlastně soutěžilo, přes rozkreslení životního cyklu a servisních závazků, až po elementární transparentnost. Když média kladou dotazy, neměla by být cílem palba na posla zpráv. Odpověď totiž není „Opak je pravdou!“, ale otevřené smlouvy, auditovatelná čísla a včasné reakce na dotazy veřejnosti. Teprve pak si můžeme být jisti, že jde o obranu státu, ne o obranu marketingu.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
