Veřejná debata o sociálních sítích se dlouhodobě točí kolem jednoduché otázky: dělají nás šťastnějšími, nebo naopak zhoršují kvalitu života? Nejnovější analýza publikovaná ve World Happiness Report přináší nepříjemný závěr. Sociální sítě podle ní snižují životní spokojenost části uživatelů a zároveň vytvářejí mechanismus, ze kterého se jen obtížně vystupuje.
Podle studie nejde pouze o subjektivní dojem. Tři empirické výzkumy ukazují, že lidé často sami vědí, že jim sociální sítě neprospívají, ale přesto na nich zůstávají. Důvod je prostý a zároveň znepokojivý. Nejsou tam vždy proto, že by jim platformy přinášely radost, ale proto, že tam jsou ostatní.
Lidé vědí, že ztrácejí čas. Přesto zůstávají
První z analyzovaných studií přináší paradox, který by měl změnit pohled na digitální ekonomiku. Uživatelé sociálních sítí jsou ochotni platit za jejich používání jen nízké částky. V pilotním šetření u Facebooku činil medián ochoty platit pouze jeden dolar měsíčně a téměř polovina respondentů uvedla, že by neplatila nic.
Zcela opačný obraz však vychází z otázky, kolik by lidé požadovali za to, aby sociální síť přestali používat. Zde se částky pohybovaly výrazně výše. V pilotním šetření činil medián 59 dolarů měsíčně, v širším reprezentativním průzkumu u Facebooku přibližně 99 dolarů.
Tento rozdíl ukazuje zvláštní rozpor mezi tím, jak lidé sociální sítě používají, a tím, jakou hodnotu jim sami přisuzují. Autor studie Cass R. Sunstein tento jev spojuje s možností, že sociální sítě pro část uživatelů fungují jako „zboží na ztrátu času“. Tedy jako aktivita, kterou lidé dobrovolně vykonávají, ale při hlubším zamyšlení ji nepovažují za příliš hodnotnou.
Neznamená to, že sociální sítě nemají žádný přínos. Mohou pomáhat udržovat kontakty, sledovat události nebo sdílet informace. Problém je v tom, že část uživatelů je současně vnímá jako návykovou činnost, která zabírá čas a nepřináší odpovídající životní užitek.
Druhá studie tento obraz ještě zesiluje. Výzkumníci rozdělili uživatele Facebooku do dvou skupin. Jedna skupina platformu dále používala, druhá ji na měsíc deaktivovala. Výsledek byl jednoznačný. Lidé bez Facebooku byli šťastnější, spokojenější se životem, méně úzkostní a méně depresivní.
Zároveň se však ukázal další paradox. I po měsíci, během něhož se jejich subjektivní pohoda zlepšila, tito lidé stále požadovali výraznou finanční kompenzaci za to, aby zůstali mimo Facebook ještě další měsíc.
To je důležité zjištění. Sociální sítě totiž zjevně nefungují jen jako zdroj zábavy. Jsou i nástrojem sociálního zapojení. Uživatelé mohou vědět, že se bez nich cítí lépe, ale zároveň mají obavu, že bez nich přijdou o kontakt s okolím, informace nebo společenský přehled.
Produktová past a strach z vynechání
Nejzásadnější závěr přináší třetí studie zaměřená na mladé uživatele Instagramu a TikToku. Výsledek je na první pohled paradoxní. Uživatelé by požadovali peníze za to, aby tyto platformy přestali používat. Současně by však byli ochotni zaplatit, aby tyto platformy zmizely z jejich komunity úplně.
Jinými slovy, část mladých lidí používá produkt, který by si zároveň přála odstranit ze svého prostředí.
Autoři tento jev označují jako „produktovou past“. Jednotlivec zůstává na platformě nikoli proto, že mu nutně přináší štěstí, ale proto, že odchod by ho mohl znevýhodnit vůči ostatním. Když jsou na síti všichni spolužáci, přátelé nebo kolegové, nepřítomnost může znamenat ztrátu kontaktu, informací i společenské pozice.
Zde se naplno projevuje strach z vynechání. Člověk může chtít odejít, ale nechce odejít sám. Pokud by odešli všichni, úleva by byla společná. Pokud odejde pouze jednotlivec, nese náklady sám.
Psali jsme: České děti potřebují víc než jen zákaz mobilů
To je zásadní rozdíl oproti běžnému trhu. U klasického produktu platí, že kdo jej nechce, nekoupí si ho. U sociálních sítí je situace složitější. I ten, kdo platformu nepoužívá, může nést náklady její existence, protože ostatní na ní komunikují, domlouvají se a vytvářejí společenský tlak.
Právě proto studie mluví o negativní externalitě pro neuživatele. Sociální síť neovlivňuje pouze ty, kteří ji aktivně používají. Ovlivňuje i ty, kteří by se jí rádi vyhnuli, ale kvůli okolí si to nemohou snadno dovolit.
Závěr je nepříjemný. Sociální sítě nejsou pouze neutrálním nástrojem komunikace. V některých případech mohou fungovat jako systém kolektivního uvěznění. Mnozí lidé vědí, že by se bez nich cítili lépe. Přesto zůstávají, protože ostatní zůstávají také.
Digitální svět tak vytvořil zvláštní paradox. Technologie, která měla lidi spojovat, je často drží v prostředí, z něhož by část z nich nejraději odešla. A právě v tom spočívá její skutečná síla i nebezpečí.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://www.worldhappiness.report/ed/2026/social-media-wasting-time-and-product-traps/
