Vztah Washingtonu k válce na Ukrajině je místem, kde je rozdíl mezi strategií z roku 2022 a dokumentem NSS 2025 nejvýraznější. Zatímco bezpečnostní strategie přijatá po začátku ruské invaze pracovala s cílem učinit z ruské agrese strategické selhání a zdůrazňovala dlouhodobou podporu Ukrajiny vojensky, ekonomicky i politicky, nový dokument volí zcela odlišný rámec. Za hlavní národní zájem Spojených států je nyní označeno co nejrychlejší ukončení bojů a obnovení strategické stability s Ruskou federací. Jazyk vítězství, porážky a morálního zadostiučinění je nahrazen slovníkem řízení rizik, kontroly eskalace a návratu k předvídatelným vztahům mezi jadernými mocnostmi.
Tento posun má zásadní důsledky pro Ukrajinu i pro evropské spojence. Zatímco NSS 2022 operovala s tezí podpory „tak dlouho, jak bude třeba“, nová strategie vychází z předpokladu, že dlouhodobý vyčerpávající konflikt představuje větší hrozbu pro globální stabilitu než jeho neideální ukončení. Místo oslabení Ruska jako cíle sama o sobě se do popředí dostává snaha o vytvoření stabilního rámce, který omezí riziko přímé konfrontace mezi velmocemi. Tento přístup připomíná logiku studené války, kdy nebylo prioritou porazit soupeře, ale zabránit nekontrolované eskalaci a udržet rovnováhu sil.
Zcela proměněn je i způsob, jakým strategie nahlíží na samotnou Ukrajinu. V NSS 2025 se již neobjevuje ambice učinit z ní výkladní skříň západního vítězství nebo klíčový nástroj dlouhodobého geopolitického tlaku na Moskvu. Ukrajina je definována především jako stát, který má po skončení bojů zůstat životaschopný, funkční a schopný samostatné existence. Dokument se záměrně vyhýbá detailnímu vymezení tohoto pojmu, což ponechává otevřený prostor pro různé podoby poválečného uspořádání, včetně územních kompromisů či omezení integračních ambicí. Pro Kyjev je to jasný signál, že absolutní návrat k předválečnému stavu již není v americkém strategickém uvažování samozřejmý předpoklad.
Nová strategie také výrazně kritičtěji nahlíží na evropský přístup k válce. V dokumentu se objevuje náznak, že část evropských politických elit prodlužuje konflikt tím, že přehlíží únavu veřejnosti z války a trvá na maximalistických cílech. V této perspektivě nejsou evropské státy vnímány jako rovnocenní spolutvůrci řešení, ale spíše jako faktor, který komplikuje snahu o rychlé a pragmatické urovnání. Washington tím dává najevo, že jeho priority se v otázce Ukrajiny mohou začít od evropských preferencí vzdalovat.
Psali jsme: Jak Amerika vidí Evropu: Od klíčového spojence k problému
Součástí tohoto obratu je i výrazný ústup hodnotové rétoriky. Zatímco v předchozích letech byla válka interpretována jako střet demokracie s autoritářstvím a jako zkouška odhodlání bránit mezinárodní řád, NSS 2025 tento jazyk značně omezuje. Do popředí se dostává technický a chladný způsob uvažování, který pracuje s pojmy strategické stability, kontroly zbrojení, správy jaderných rizik a prevence eskalačních incidentů. Ideologický rozměr konfliktu není popřen, ale přestává být hlavním vodítkem rozhodování.
Vztah k Rusku se tak v nové strategii jeví méně jako morální otázka a více jako problém řízení vztahů mezi velmocemi. Priority se posouvají směrem k obnovení komunikačních kanálů, vymezení červených linií a vytvoření mechanismů, které by zabránily nechtěnému přerůstání regionálního konfliktu v globální krizi. Tento přístup sice nezaručuje spravedlivý mír z pohledu Ukrajiny, ale odpovídá tradiční americké představě o vlastní odpovědnosti za globální stabilitu.
Psali jsme: Světy se znovu dělí. Nová americká strategie obnovuje sféry vlivu
Pro Ukrajinu z toho vyplývá zásadně ambivalentní pozice. Na jedné straně strategie počítá s tím, že stát musí být po válce ekonomicky a politicky funkční a nesmí se stát plně závislou periferií Ruska. Na straně druhé však není hlavním cílem dosažení maximálních národních ambicí Kyjeva, ale nalezení takového uspořádání, které umožní velmocem snížit rizika a přesměrovat pozornost jinam. Prostor Ukrajiny k ovlivnění výsledného řešení tak bude přímo úměrný míře její vlastní vojenské, ekonomické a politické síly.
Klíčovým pojmem, který z tohoto pojetí vyplývá, je subjektivita států. NSS 2025 nepřímo potvrzuje, že v nově formujícím se světovém řádu mají skutečný hlas pouze ti aktéři, kteří disponují vlastní mocí a jsou schopni nést důsledky svých rozhodnutí. Státy bez této schopnosti se stávají objektem jednání mezi silnějšími. Ukrajina je v tomto ohledu zlomovým případem, který ukazuje, že bez vlastní kapacity určovat směr vývoje zůstává i mezinárodní solidarita proměnlivá a podmíněná.
Psali jsme: Nová bezpečnostní strategie USA boří éru po studené válce
Závěrem celé série je střízlivé, místy až cynické konstatování. Spojené státy se v nové strategii definitivně přesouvají od étosu hodnotového boje k logice studeného realismu. Úspěch není definován vítězstvím ani porážkou, ale funkčním výsledkem, který minimalizuje náklady, omezuje rizika eskalace a zachovává základní stabilitu systému. Bez vlastní moci v tomto světě neexistují trvalé garance. Slabí ztrácejí nejen hlas, ale postupně i autonomii. Právě toto je nejtvrdší poselství, které NSS 2025 přináší nejen Ukrajině, ale i Evropě jako celku.
Zdroje: 1. US National Security Strategy 2025; 2. US national security strategy calls for ‘cultivating resistance’ in Europe; 3. Analysis of NSS 2025 and Europe’s role in the Ukraine war; 4. Biden Administration’s 2022 National Security Strategy – summary; 5. The U.S. Indirect Intervention Model in
(Kyncl, whitehouse.gov, repro: wion)
