• V kategorii Obnova památky byla udělena cena Ředitelství silnic a dálnic, s. p. za obnovu dálničního mostu u Vojslavic.

• V kategorii Objev, nález roku byla udělena cena Muzeu Vysočiny Jihlava, p. o. a městu Třebíč za objev předlokačního osídlení města Třebíče.

• V kategorii příkladná správa památky byla udělena cena Marii Milichovské a Vlastislavu Tvrdíkovi za příkladnou správu sklárny Huť Jakub Tasice.

Silniční mosty představují specifický druh staveb, který klade vysoké nároky na údržbu, bezpečnost i zátěžové podmínky. Unikátní dálniční most u Vojslavic se díky přístupu Ředitelství silnic a dálnic, jež jej spravuje, podařilo obnovit s respektem k jeho autenticitě i architektonickým hodnotám.

Dálniční úsek u Vojslavic na Humpolecku tvoří unikátní dvouúrovňová konstrukce mostů. Horní stavba ze 70. let 20. století je součástí dnešní dálnice D1, most pod ní se měl stát součástí prvorepublikové páteřní dálnice z Čech až na Podkarpatskou Rus, projekt však nebyl dokončen.

Před více než deseti lety byl vypracován projekt na rekonstrukci obou mostů, který ovšem zahrnoval zásahy neslučitelné s památkovými hodnotami stavby. Nepříznivé vyhlídky se podařilo odvrátit a díky přístupu Ředitelství silnic a dálnic byla v roce 2021 zahájena řada průzkumů. Technický stav mostu tak mohl být objektivně vyhodnocen. Následně započala podle nového projektu obnova, která probíhala s respektem k hodnotám výjimečné stavby. Povrchy betonu byly sanovány s ohledem ke struktuře původního dřevěného bednění, byly provedeny věrné repliky zábradelních dílců a opraveny kamenné opěrné zdi, původní kamenné obruby zůstaly zachovány. Důležitým parametrem bylo udržet mimořádnou subtilnost konstrukcí. 

Díky zodpovědnému přístupu zástupců Ředitelství silnic a dálnic se podařilo nalézt řešení, které přispělo ke smysluplné rekonstrukci, jež proběhla s ohledem na mechanické vlastnosti mostu, aniž by se narušila dokumentární a architektonická unikátnost stavby. Výsledek obnovy lze považovat za inspirativní pro jiné rekonstrukce architektonicky hodnotných technických staveb.

„V rámci své činnosti se Ředitelství silnic a dálnic obvykle nesetkává s tak složitými úkoly jako byla rekonstrukce vojslavického mostu, respektive obou mostů. Horního, aby splňoval potřeby pro modernizaci D1, a spodního, aby se zastavila degradace a došlo ke zlepšení stavebního stavu, vše při respektu k historické hodnotě stavby. Díky konstruktivní spolupráci stavařů a památkářů se podařilo, že práce komplikované ochranou vodního zdroje Švihov byly provedeny do zdárného konce. Most je dále užíván ke svému účelu, slouží veřejnosti, a doufejme, ještě dlouho bude“, vysvětluje Tomáš Gross, ředitel Závodu Praha Ředitelství silnic a dálnic.

Archeologické výzkumy v Třebíči v letech 2021–2024 odhalily dosud neznámé osídlení z 12. a 13. století. Nálezy dokládají existenci dvou dvorců, z nichž se dochovaly unikátní konstrukce. Objev významně upřesňuje vývoj lokality a osvětluje dosud málo známou problematiku elitních sídel v 12. a na počátku 13. století.

První z odkrytých areálů, situovaný na dnešním Karlově náměstí, byl dendrochronologicky datován do 40.–80. let 12. století. Tvořila jej nadzemní obytná stavba obklopená řemeslným okrskem. Druhý dvorec vznikl na přelomu 12. a 13. století v okolí kostela sv. Martina a byl zčásti obehnán masivním příkopem a dřevěnou palisádou; zanikl během 13. století. Již před jeho vznikem zde existoval hřbitov a lze předpokládat, že se tu nacházel i románský předchůdce dnešního kostela, vybudovaný před lokací města, tj. vyměřením půdorysu kolem Karlova náměstí a obdařením lokality městskými právy. 

Ačkoliv se předlokační osídlení v jádru Třebíče předpokládalo, jeho rozsah a stáří očekávány nebyly. Překvapivá je přítomnost dvou areálů, které lze spojit s působením elit, v takto těsné blízkosti – dvorce od sebe dělí pouhých 130 m. Zjištění je výjimečné i v celostátním kontextu, podobně jako stav zachování staršího z dvorců.

„Historické jádro Třebíče nás od prvního dne výzkumu nepřestávalo udivovat bohatostí nálezů. Zejména objevy z časů před založením města doslova překopaly pohled na nejstarší etapu zdejšího osídlení, o kterém nebylo téměř nic známo. Tato éra přerodu raného středověku ve vrcholný je v mnoha ohledech stále zahalena tajemstvím, a to nejen v případě Třebíče, ale v rámci celé republiky. Výzkum tak přidal další pomyslný dílek do historické skládačky, snažící se o poznání naší společné minulosti“, konstatuje Aleš Hoch, vedoucí archeologického oddělení Muzea Vysočiny Jihlava.

Muzeum Vysočiny Jihlava se zasloužilo o profesionální provedení výzkumů, realizovaných ve spolupráci s Archaiou Brno, z. ú. Vedoucí výzkumů Mgr. Aleš Hoch, Ph.D., koordinoval práci zapojených organizací a dalších odborníků a v širším autorském kolektivu připravil populárně-naučnou publikaci a dvě stálé expozice. Významná byla i podpora ze strany města Třebíče, jež nad rámec povinností zajistilo vznik expozic či přírodovědné analýzy.

„Archeologické výzkumy, které probíhaly v minulých letech v centru Třebíče, nám nejenom poodhalují dosud neznámou minulost našeho města, ale představují i hluboké kořeny, na kterých Třebíč stojí. Poznání naší historie, a to i té nejstarší, je klíčové pro naši identitu a pro to, jak budujeme naši budoucnost. Je to inspirace pro současné obyvatele a důkaz toho, že naše město má bohatý příběh, který stojí za to chránit a dále rozvíjet pro další generace“, upřesnil Pavel Pacal, starosta města Třebíč.

Záchrana a příkladná správa sklářské v Huti Jakub v Tasicích

Sklárna v Tasicích, založená v roce 1796, sloužila svému účelu více než 200 let. Dnes je nejautentičtější historickou sklárnou ve střední Evropě a je provozována jako unikátní sklářský skanzen s výrobou skla.

S důsledným konceptem „teorie posledního dne“, kdy prostory působí, jako by je zaměstnanci právě opustili, byl areál v roce 2014 prohlášen národní kulturní památkou. V autentické podobě uchovává celý technologický proces výroby skla. Sklárna v minulosti produkovala sklo různého druhu a historie jejích majitelů je velmi zajímavá. Zlom nastal v 90. letech, kdy prošla složitým vývojem po privatizaci, v dubnu 2002 byla výroba ukončena. Stavebně-technický stav objektů se zhoršoval a hrozilo, že sklárna zcela zanikne. Tehdy, v letech 2002-2004, ji dva bývalí zaměstnanci, Marie Milichovská a Vlastislav Tvrdík, hlídali před rozkradením a poničením a vlastníma rukama zajišťovali nejnutnější údržbu objektů. Situace se radikálně zhoršila, když byla sklárna poničena těžkým sněhem (únor 2006) a orkány Kyrill (leden 2007), Emma (březen 2008) a Ivan (červen 2008). Se skromnými financemi se rozhodli učinit riskantní krok a pokusili se dědictví sklárny zachránit. Areál zpřístupnili veřejnosti prostřednictvím komentovaných prohlídek a začali pořádat řadu kulturních akcí. Neúnavným úsilím se jim podařilo zachránit sklárnu i s veškerým vybavením.

V dlouhodobém úsilí pokračovali pan Tvrdík a paní Milichovská od roku 2012 společně s dětmi paní Milichovské. Tehdy její syn František sklárnu koupil a v roce 2024 převzal provoz památky. Završila se tak dlouholetá správa paní Milichovské a pana Tvrdíka, kteří se i nadále na provozu památky podílejí.

Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje Národní památkový ústav od roku 2014. Jejím cílem je ukázat, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o to přičinili. Ceny Národního památkového ústavu, tzv. památkářské Oscary, jsou udělovány v 5 hlavních kategoriích (obnova památky, restaurování; objev, nález roku; prezentace a popularizace; záchrana památky) a vítězné projekty vybírá odborná porota. V dalších kategoriích je pak udělena cena za příkladnou správu památky, je oceněna osobnost památkové péče a jsou uděleny také Cena generální ředitelky NPÚ a Cena veřejnosti Památky děkují. 

NovinkyVysočina.cz informovala Ilona Ampapová, tisková mluvčí, NPÚ ÚOP v Telči.