Zmínil jsem již v komentáři minulou neděli, že současná situace až příliš připomíná události roku 1860, jen v opačném gardu, přesně pro potřeby rýmu skládaného paní historií.

  

Tehdy prezidenta z Demokratické strany Jamese Buchanana střídal Republikán Abraham Lincoln. Buchananovo volební období nehodnotili současníci nejlépe. Vadila jak jeho osoba – byl jediným starým mládencem v prezidentském křesle v historii Spojených států, tak jeho podpora otrokářství. To se právě v té době stalo otázkou, která rozdělovala společnost. Abraham Lincoln zvítězil ve volbách také proto, že prosazoval program své politické strany, který požadoval zrušení otroctví.

   

Protože ve všech státech USA, v nichž bylo otrokářství legální, vládli Demokraté, po sečtení hlasů a vyhlášení volebního výsledku, se rozhodli, že jejich státy Unii opustí. Učinili to v období do inaugurace nového prezidenta v lednu 1861, tehdy šlo o sedm subjektů federace. Krátce poté vypukla čtyřletá občanská válka, v níž zahynulo 600 000 Američanů.
   

V naší žhavé současnosti se první slova nového rýmu dějin ozývají v tom nutném kontrapunktu. Prezident, který volby prohrál, je Republikán, vítězem Demokrat, a zásadní otázkou, kolem níž se všechno točí, je diskriminace černochů a dalších menšin. Navíc osoba Joe Bidena kvůli jeho věku a zdravotnímu stavu neskýtá záruku, že dokončí celé čtyřleté období. V takovém případě by jej vystřídala nikým nevolená viceprezidentka Kamala Harrisová, která se již ve svém prvním projevu po volbách přihlásila k boji proti „systémovému rasismu“. Což po výtržnostech, rabování, žhářství a vraždách páchaných v předvolebním období radikální černošskou  organizací Black Lives Matter, muselo poraženou stranu vyděsit.
   

Proto první slova nové sloky historického rýmování představují ozvěnu událostí z konce roku 1860. V současnosti hned 18 států, v nichž vládne Republikánská strana (v čele s Texasem) zpochybnilo způsob a výsledky voleb, a v Kongresu pozdrželo inaugurační ceremonii nového prezidenta.
   

Čtyři roky vlády Donalda Trumpa znamenaly neustálé zpochybňování autority prezidenta i státu jako takového. Letošní předvolební období onen chaos, stres a nenávist uvnitř společnosti ještě znásobilo, což silně připomíná léta vlády Jamese Buchanana (1856 – 1860), které tenkrát Státy na občanskou válku psychologicky připravily. Zatím není jasné, zda se v nové básni paní historie ozvou v roce 2021 tragické tóny z let 1861 – 1865, nebo se změní ve veselou rýmovačku ve stylu „jednou jako tragédie, podruhé jako fraška“.