Ve víru spekulací, jak se něco podobného mohlo stát, si analytici a novináři vzpomněli i na zdánlivě mrtvý Islámský stát, respektive na jeho nového chalífu al Kurajšiho, který na podzim loňského roku nahradil svého zabitého předchůdce al Bagdádího.

   

Ten se v severní Sýrii vyhodil do povětří na útěku před komandem armády USA. Jeho smrt nejen prezident Donald Trump považoval za faktický konec nebezpečí, které tzv. Islámský stát představoval pro Blízký východ a Evropu. Obávám se, že přílišný optimismus není na místě. Jmenování al Kurajšího může znamenat kvalitativní zlom a přesměrování aktivity džihádistů do jiné oblasti.

   

Nový chalífa (na rozdíl od všech jeho předchůdců) totiž není Arab, ale Turkmen. Jeho pravé jméno je Amir Muhammad Abdul Rahman al Mawli al Salbi. Narodil se kolem roku 1976 na severu Iráku poblíž Mosulu. Al Sabli vystudoval na místní univerzitě islámské právo, pak se stal důstojníkem v armádě Saddáma Husejna a členem socialistické strany Baas. Po svržení iráckého diktátora v roce 2003 se Amir stal přívržencem radikálního Islámu, vstoupil do irácké odnože Al-Kajdy. Zabýval se výukou náboženství a právem šaría. Záhy (2004) byl zatčen a internován ve filtračním táboře Camp Bucca, zvaném inkubátor džihádu. Tam se sblížil mimo jiné s al-Bagdadim.

   

Po propuštění z vězení s ním dále spolupracoval až do roku 2014, kdy se al-Bagdadi stal chalífem Islámského státu. Al-Salbi nejprve získal přezdívku Profesor (jako hold jeho náboženskému vzdělání). V rámci IS se zabýval bojem s nevěřícími a málo věřícími. Kvůli jeho metodám jej záhy překřtili na Ničitele. Jeden z největších zločinů Islámského státu, genocida Jezídů, je především jeho zločinem. Pět dlouhých let profesor – hrdlořez rozséval v Iráku a Sýrii hrůzu a smrt. V loňském roce asi dva měsíce před svou smrtí jej al-Bagdadi označil za svého nástupce. Přestože jako Turkmen al-Salbi nepochází z rodu Mohamedova jako jeho předchůdce.

   

Zato může jako chalifa al-Kurajši oslovit sunnitské věřící hovořící turkickými jazyky. Těch je přes 150 milionů, asi polovina žije v sousedním Turecku, ostatní hlavně ve Střední Asii. Pokud by se mu podařilo přenést aktivity Islámského státu do tohoto prostředí, svět bude mít další vážný problém. Obávám se, že nejhorší možný scénář pro Evropu nastane v případě, že Islámský stát ve své nové podobě uspěje v Turecku, kde mu již dlouho připravuje půdu prezident Erdogan.

   

Bohužel, vyloučit se to nedá. Až do počátku tohoto týdne bych řekl, že je to stejně nepravděpodobné jako možnost výbuchu desetiny ekvivalentu atomové bomby svržené na Hirošimu v bejrútském přístavu.