Okamžitě proběhl policejní zásah, děti odebrány z rodiny a umístěny „do bezpečí“, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Hampl.
Poměrně rychle se ukázalo, že k žádnému zneužívání nedocházelo, ale děti do rodiny už vráceny nebyly. Následovaly administrativní průtahy, chyby, pak i zjevná svévole. Nakonec byli sourozenci rozděleni a každý umístěn do jiné rodiny na převýchovu. Zkrátka, Norové viděli hezké děti, tak je ukradli. To je celé.
Michalákovi se roky soudili, dohnali to až k nejvyšším evropským soudům, podpořily je všechny možné osobnosti, ale nebylo to nic platné. Prostě norský úřad je víc než český občan a zákon nikoho nezajímá. Ani soudce. Zcela jistě k tomu přispělo i hanebné jednání tehdejší ministryně sociálních věcí Tominové Marksové, jejíž úřad bohatě čerpal z norských fondů a choval se vůči dárcům s odpovídající servilitou.
Tohle všechno čtenáři asi vědí. Ale je tu jeden aspekt, který tu celou situaci činí ještě hrůznější, a v českých médiích nezazněl. A sice ten, že psychiatr Jo Erik Brøyn, který pro norské úřady pracoval a jehož posudky hrály v kauze klíčovou roli, je nejen homosexuál, ale také usvědčený pedofil. Když na jeho trestní stíhání došlo, byly v jeho počítači nalezeny 4 tisíce hodin (!) pornografie explicitně zobrazující násilí vůči dětem.
Jasně, že za své zaměření nemůže nebo za něj nemůže do určité míry. A někdo může namítnout: to se to Hamplovi píše, když ho děti sexuálně nepřitahují. Jenže to nic nemění na tom, že děti musí být před takovými lidmi chráněny a že názory takových lidí na zneužívání nemohou být brány vážně.
A to ještě není zdaleka všechno. Jo Erik Brøyn si koupil dvojčata. Prostě si v Indii pronajal ženu, která mu je porodila a norské úřady na něj napsaly papíry, jako by byl rodič. Pedofil si nechal vyrobit dítě na hraní.
V Norsku kolem toho proběhla kontroverze, ale nakonec byly všechny dokumenty vydány a pedofil s koupenými dětmi jsou řádná rodina. Norsko 21. století. A jak dlouho dělí od něčeho podobného Českou republiku, to raději nedomýšlím.
Klíčovou roli v tom hraje tzv. „surogátní mateřství,“ kdy si člověk může zaplatit odnošení a porod dítěte. A které podporuje legislativa! Někomu možná naskočí obava, že když se to nebude regulovat, bude byznys s dětmi vytlačen do temných zločinných zákoutí, kde to bude ještě horší. Nebude! Je to totiž operace, která je na státu přímo závislá. Přímo závislá na tom, že stát vyhotoví příslušné dokumenty a že dítě vytvořené na zakázku bude přiděleno objednateli jakožto novému rodiči. Pokud stát přestane takový dokumenty vydávat, byznys skončí. Zmizí rozdíl mezi porodem na zakázku a ukradením dítěte z argentinskému slumu.
Proč státy takové možnosti vůbec připouští? Jsou za tím dojemné legendy, jak hodná tetička pomohla neplodnému páru a všichni se mají skvěle. Jenže víte o aspoň jediném takovém případu? Slyšeli jste o něm? V době, kdy máme každým rokem pokročilejší technologie léčby neplodnosti a stále sofistikovanější umělá oplodnění, je odnošení dítěte na zakázku něčím, co vlastně nemá jiný účel než vytvářet děti pro pedofily a další lidi, kteří by k dětem neměli mít přístup za žádných okolností. Ani argument „raději v homosexuální komunitě než v dětském domově“ tu nedává smysl.
Vypadá to, že pro tento druh rození dětí existuje jediný argument. Je to oblíbený argument Pirátky Olgy Richterové. Kdo nechce dávat děti pedofilům na hraní, je Putinův sluha.
K přečtení doporučuji výborný a obšírný článek Marka Kerlese: https://www.info.cz/zpravodajstvi/svet/pedofilni-psychiatr-z-kauzy-michalakovych-je-na-svobode-otazky-zustavaji
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
