Soudě však podle vyjádření samotného ministra Prymuly, je premiérova reakce zbrklá, protože již při zevrubném posouzení se jeví situace zcela jinak.

Podle bulváru prý byl Prymula „navzdory zákazu“ v restauraci na pražském Vyšehradě. Žádný takový zákaz ale neexistuje. Vládní nařízení obsahuje pouze formulaci, že vláda „zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary)“.

Restaurace, kde se konalo pracovní setkání ministra Prymuly s dalšími osobami, jejichž počet zřejmě nepřesáhl pět, nebyla veřejnosti přístupná. Zúčastnění museli tedy být soukromými hosty provozovatele. Takové pracovní setkání se mohlo konat kdekoliv na úřadě – proč zúčastnění volili tento soukromý prostor, to vědí oni sami. Jestli chtěli uskutečnit schůzku diskrétně, evidentně se jim to nepovedlo.

Nicméně je zřejmé, že smysl vládního nařízení byl dodržen, protože se v restauraci nemohla veřejnost setkávat a byla tak omezena možnost nákazy. Na druhou stranu se ti muži v tomto počtu mohli setkat kdekoliv, aniž by cokoliv porušili. Že se setkali v zavřené provozovně, je sice zvláštní, ale je to nic proti ničemu. Právníci se sice mohou šťourat v tom, jaký je status zavřené provozovny, ale jsou jako obvykle mimo, když zkoumají suchou literu zákonů a nařízení, aniž by vzali v potaz jejich smysl. Otázkou je, zda to dělají úmyslně, anebo zda chtít po nich něco takového by bylo opovážlivým nadhodnocením reality.

Jestli si ministr Prymula nasadil roušku až v autě, a nikoliv před nasednutím do něj, je nedodržení pravidel závažnosti zhruba tak nesprávného autového vhazování ve fotbale. Faul to není, na penaltu ani na žlutou kartu to není rozhodně a o červené kartě nelze přemýšlet ani omylem.

V Polsku se epidemiologická situace katastrofálně zhoršila. Místo drastických opatření se tam dali na modlení. Navrhuji tento přístup modifikovat a modlit se za Prymulu a jeho opatření, která jsou tvrdá, ale použijeme-li rozum, nebudou drastická.

Rozhodně ale je nutno „uklidnit hormony“ a nepřekopávat vládu podle ataků bulváru. Ostatně dobrý šéf se při podobných věcech nejprve postaví za svého člověka, a pak si nechá v klidu a řádně situaci prošetřit.

Je nezbytné zamezit tomu, aby bulvár v těžké epidemiologické situaci ovlivňoval vládní politiku tím, že bude kout jakési pikle, v jejichž pozadí se dají tušit „dlouhé a ještě delší“ peníze.