Tento týden jsme svědky různých silných prohlášení, kdy Jens Stoltenberg řekl, že konflikt NATO s Ruskem může být, ale že chtějí i vyjednávat. My nevíme jestli to nějak nesouvisí s nástupem nového amerického prezidenta Joe Bidena. A nevíme, co je pravda a co není pravda, jestli se opravdu na evropské frontě připravuje nějaký konflikt.
Co vy na to pane Zbořile?
„JJá myslím, že musíme být opatrní a všechny tyto zprávy, ať už přicházejí z našeho prostředí nebo z USA a nebo z Dálného východu a Ruské federace, brát je opatrně a myslet si, že se tady hraje jakési divadlo. Na scéně a za scénou se odehrávají úplně jiné věci.
Třeba prohlášení amerického prezidenta, že kancléřka Merkelová je vynikající kancléřka a její termín bude hodnocen velice pozitivně, tu máme vlastně jenom necelé čtyři roky, kdy jiný americký prezident, abstrahujme od toho, že to byl Donald Trump, ale jiný americký prezident, instituce na stejné úrovni jako ta současná, řekla, že je to nejhorší kancléřka v dějinách Německa a že na ní budeme špatně vzpomínat. To znamená, že když někdo řekne, že jeho největším nepřítelem je Čínská lidová republika, pan prezident mluví o Číně, ale myslí to tak, že jde o Čínskou lidovou (komunistickou) republiku. Ale Číňané na celém světě to mohou cítit jinak. Mohou si myslet, že se také jedná o Číňany, kteří žijí někde jinde ve světě, dokonce i ve Spojených státech. Takže jde zase o jiné prázdné prezidentské slovo , které vypadá hezky ve Washington Post, ale my nevíme jestli to je pravda.
To samé se odehrává v Ruské federaci, kde vystoupení prezidenta Putina nebo tiskové mluvčí Zacharové jsou plná jistých tvrzení a my je musíme brát jako názor ministerstva zahraničí nebo prezidentské kanceláře, ale jak se přesvědčit o tom, že to tak opravdu má být?
Stejné je to i v Evropské unii, která se mi ovšem ve srovnání s politikou USA, Číny a Ruské federace zdá nejprůhlednější. Já si myslím, že se nebudeme mýlit, když řekneme, že je zcela bezradná a že vlastně členské státy, ty silné státy, reagují na mocenský trojúhelník Čína, Spojené státy, Rusko, a že reagují bezradně. Samozřejmě to je také dané tím, že se tady od vzniku „evropského společenství“ nezrodila nějaká koncepce zahraničněpolitické orientace a vykřikování o tom, že jsou někde porušována lidská práva je sice morální apel, ale už tak zprofanovaný - jako politika, jako politická doktrína -, že nevíme, kde najdeme ještě prostředí, kromě významně dotovaných několika ziskově neziskových organizací, kde by se na ní věřilo,“ uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
A jak je to tedy s válkou?
„Ten konflikt, o kterém mluvíte, je samozřejmě možný, ví bůh jak vypadají tajné plány vojenských organizací, ale rozhodně strašení třetí světovou válkou, která by byla podobná první světové nebo druhé světové, nebo dalším válkám, není na místě. Jednak naši politici se dívají na mapu, ale špatným okem, na které vypadá Ruská federace jako země zaslíbená, do které se dá vtáhnout, podobně jako za Napoleona, za císaře Viléma nebo za Adolfa Hitlera, a na rozdíl od těchto tří tam zvítězit, ale co potom s tím? Vtrhnout se tam dá, a už to tažení nadnárodních korporací „na Rusa“, které před i za Uralem těží všechno možné, od mamutích klů, které se objevují v rozpouštěné věčně zmrzlé zemi, až po drahé kovy nebo vzácné zeminy. Je jich tam nepočítaně, stejně jako v Číně.
Jde ale spíše o to, zda Spojené státy se dokáží udržet nikoliv z hlediska ekonomického, ale z hlediska sociálního smíru a nevrhnou se sami do nějakého dobrodružství, které se bude odehrávat na úrovni ekologického ničení planety“ dodal Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
