Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Jistě je to událost, která byla mnohokrát popsána, analyzována, vysvětlována a interpretována jedním nebo druhým způsobem. Ale přinejmenším od Durychova Bloudění, což je román o době pobělohorské, který začíná právě Staroměstskou exekucí, až po nedávný velmi zajímavý diskusní pořad České televize s historiky a, myslím, i jedním sociologem o samotném historickém faktu a analýzách jeho následků. ," říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil..
V průběhu staletí se exekuce připomínala...
„Tak přece jenom 400. výročí by možná stálo za to zamyslet se, zda a proč to ještě někoho zajímá. Jistě to nebude zajímat Piráty, kteří jsou s historii na štíru. Je pravda, že to nějakým způsobem stále vzrušuje. Vzpomeňme na diskusi okolo obnovení repliky Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, od významu antivirových covidových nepandemických křížků na Staroměstském náměstí. A to nemluvím o legendách o třistaleté porobě a brutální exekuci direktoria, o vyhnání nekatolické šlechty a konfiskace jejich majetků, která, předpokládám, nebyla v převážné většině restituovaná, na rozdíl od majetku pobělohorských uchvatitelů.
Ale přeci jenom by stálo za to zamyslet se nad tím, jestli český stát nebo česká státnost není záměrně zlehčována tím, že se popírají tragické důsledky pro část české společnosti. Nezapomeňme také, že celá země byla během třicetileté války vyrabovaná a počet obyvatel klesl na téměř jednu třetinu. Všechna ta související výročí nesou svoje významy, podobně jako oslavy a kanonizace Jana Nepomuckého v roce 1729, které se staly počátkem takzvané druhé rekatolizace. Později jsou obcházeny nebo nezmiňovány v souvislosti germanizačním procesem, který zahájila Marie Terezie. Zároveň se také k výročím bělohorským vrací nejenom národní obrození, ale také obrození politické 19. století a různé podoby bojů o české historické státní právo. " připomíná Zdeněk Zbořil.
Ale i v nedávné době a současnosti Staroměstská exekuce a vzpomínky na ni rozdělují...
„Pak samozřejmě rok 1918 má svoji symboliku, která je nesena legendou třistaleté poroby, potom zase je spojována s výkladem Zdeňka Nejedlého. Později mladších komunistických historiků ve prospěch idejí revolučního hnutí, i když právě na tomto období toho moc revolučního nevidíme. A znovu a znovu, v tzv. disentu osmdesátých let 20.stol. se opět objevují tradiční diskuse znevažující nebo oslavující přínos výkladu pobělohorského období včetně odstrašující exekuce. Připomeňme třeba jeden z příkladů z pera francouzského historika Ernsta Denise, jehož socha byla umístěna na Malostranském náměstí nedaleko Poslanecké sněmovny. Byla odstraněna za německého Protektorátu Čechy a Morava a dneska se mluví o osazení tohoto místa sochou maršálka Radeckého.
Takže připomínka 400.výročí není pietní, ale je jen předmětem souboje části katolické a nekatolické strany, řekněme těch skupin českých politiků, kteří se hlásí jedni k porakoušťování, jedni k poněmčování a jedni k útrpné vzpomínce na tři sta let existence v rámci Držav domu Habsburského, později Rakouské a Rakousko-uherské monarchie. Druzí, alespoň slovy Ústavy České republiky z ledna 1993, k okamžiku roku 1918 jako k osvobození od tohoto v úvozovkách nebo bez úvozovek utrpení.," dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
