Pod heslem "ostříhat, zavřít a do dolů" zabásli muzikanty z kapely, která se jmenovala ještě ke všemu tak podivně, Plastičtí lidé z vesmíru, čemuž nešlo rozumět, tudíž šlo nepochybně o provokaci či dokonce přímou výzvu režimu, a tak máničky dostaly po čuni a některé z nich dokonce byly natvrdo odsouzeny. Protože, jak jasnozřivě napsal jeden z nich, plešatý vlasatec (nosil dlouhý aspoň ten zbytek vlasů, co měl), "kdo se liší, ten je sviňák". Tím bylo jasno, že tresty nebylo třeba nějak zvlášť zdůvodňovat, když sami věděli proč, píšev komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.
Jenže pak se těch neznámých mániček zastalo několik frajerů, kterým se to jednak hrubě nelíbilo, ale současně věděli, jakou sílu má solidarita, která je takovou nečekaně předsunutou aktivní obranou, protože kdyby se k takovým sviňárnám mlčelo, mohlo by se to za čas stát i jim, a to všechno nejen věděli, ale měli i koule se ozvat, což jim nikdo slušný nikdy nezapomene, i kdyby se v ostatních názorech už stokrát nepohodli.
A tak se ta věc se zalígrovanými máničkami roznesla do šířky i do dálky, a pak na to navázala jakási charta, a ti divní strejci zase zareagovali jako gumoví méďové -zatlačíš, zapíská- a opět vylítli z kůže a roztroubili to tak, až s tím byli dočista otravní, protože furt o tom mluvili, ale nic o tom neřekli. Nakonec o tom cosi tušil i ten, kdo o tom původně nic vědět nechtěl, a kdekdo se teprve pak o to začal zajímat. Takovou reklamu -a zadarmo!- tomu udělali svou blbostí ti divní strejci.
Střih
Rok 2019, v Izraeli se jejich -prý dokonce celosvětově- slavná herečka Gal Gadotová (film Wonder Woman) chystá natočit film podle novely Dorit Rabiyanové "Borderlife" o zakázaném přátelství mezi Izraelitkou a Palestincem, uvězněným z bezpečnostních důvodů.
Na to ale reagoval jiný divný strýc, izraelský ministr obrany Naftali Benett, a stáhl tu knihu ze seznamu školní četby.
(Ano, čtete správně, ministr obrany tu zasáhl do oblasti školství - hle! zde je asi vzor dalšího divnýho strejce, ředitele BIS Michala Koudelky, který také ingeruje svou poměrně výstřední až vyšinutou kritikou školních osnov do rezortu, po němž mu nic není.)
Ministr Benett sice přímo vyjevil, že jeho rezort není ministerstvem školství, ale položil si otázku, zda má nutit izraelské děti číst knihu, v níž jsou izraelští vojáci popsáni jako sadisté? Tady je zase rozpor - cožpak v izraelské armádě slouží děti? Ne, Benett ví, že není ministrem školství, ale stejně do školství vrtá.
Než přejdu ke komerční pointě, musím zmínit velmi negativní odborný aspekt jeho chování. To, že Benett na zmínku o sadismu vylétl jak čert z krabičky, dodalo oné kritické novele úplně jiný rozměr. Novela popisuje jev, s nímž bojují všechny armády a ozbrojené složky na celém světě - a docela logicky, ony totiž personálně nepřitahují v první řadě humanisty a introverty, protože pak by byly sice rozvážné, ale k ničemu.
Nicméně Benettova hysterická reakce dává živnou půdu podezření, že sadismus je v izraelské armádě rozšířenějším jevem, než by se dalo předpokládat. Benett totiž také mohl novelu naopak přivítat, s tím, že jistě, i v izraelské armádě máme problémy, a novelu využijeme v příslušných armádních programech - a je jich dost, izraelská armáda tento problém řeší (viz studie Markéty Burgetové "Vysvoboď mne, abych nebyl vinen ... Etika v izraelské armádě", Západočeská univerzita, Plzeň 2015).
Takže odborně Benett selhal. A ke všemu ještě na závěr dodám onu komerční pointu. Benettův strejcovský zásah totiž dostal novelu Dorit Rabiyanové "Borderlife" na špičku žebříčku prodávaných knih!
Tak snad už by se ti divní strejcové všech zemí mohli odebrat kamsi. To by ale vyžadovalo jim důrazněji a důsledněji oponovat, jinak tu bude zase něco jako normalizace, a jak známo, teprve opakovaný vtip je vtipem. Tohoto bych se ale dožít nechtěl, takže mi nezbývalo, než to aspoň napsat.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
