Podle odhadů Afghanistan Analysts Network od 1. května Taliban ovládal do poloviny července 229 okresních center, přes polovinu všech okresních center země. Vláda získala zpět 10 okresů. O některé okresy se bojuje, takže po 20. červenci bude ovládat Taliban asi již více okresů.

Pentagon uvádí nepatrně mírnější čísla. Generál Mark Milley, předseda sboru náčelníků štábů, ve středu 21. 7. 2021 řekl, že asi 212 afghánských distriktových center – asi polovina – je v rukou Talibanu. Kromě toho síly Talibanu postupují již na okraj (či bojují o předměstí) 17 z 34 provinčních hlavních měst země.

Fenomén okresů

Jaký okres lze klasifikovat jako okupovaný Talibanem? I když mimo centrum okresu stále existují afghánské národní bezpečnostní síly (ANSF) bránící se na základnách nebo ve městě, třeba i v okresním městě, zbytek okresu již je plně pod vlivem Talibanu.

ANSF se nevydrží dlouho bránit – dojde jim munice. V afghánském tisku lze najít povzdechy, že tam či onde padnul odpor, protože došla munice a nebyla letecká podpora.

Zajímavé je, že začátek útoků na okresní centra ve velkém se shodoval s 1. květnem. Tedy se shodovala se dnem stanoveným v dohodě mezi USA a Talibanem podepsané dne 29. února 2020, jako okamžik, kdy vojáci USA a NATO měli již být definitivně mimo Afghánistán.

Afghanistan Analysts Network upozorňuje, že nárůst talibanským útoků rovněž následoval po rozhodnutí amerického novoprezidenta Joe Bidena, když oznámil 14. dubna 2021, že stáhne vojáky do září z Afghánistánu. Toto vyhlášení ohromně posílilo morálku Talibanu a demoralizovalo ANSF.

Taliban získal řadu okresů v podstatě zadarmo. Talibanci se zaměřili na „nízko visící ovoce“ - okresní centra, kde již byli vojáci ANSF a úředníci obklopeni talibanskými silami. Jejich vůle byla podlomena strádáním, nedostatkem munice a dalších prostředků. Takové ovoce bylo lehké utrhnout.

Fenomén „nízko visícího ovoce“ v praxi znamenal toto: Kde okresní centra padla lehce do rukou Talibanu, to bylo obvykle po rychlém stažení ANSF, často po dohodě zprostředkované kmenovými staršími. Talibanský tlak vyvíjený prostřednictvím starších, mešit a dokonce i matek uspěl na mnoha místech, aniž by bylo nutné vůbec skutečně bojovat.

Ani velká provinční centra nejsou ušetřena talibanským tlakům. Podívejme se třeba na mediálně známé provinční hlavní město Kunduz.

V těchto dnech již Taliban obsadil většinu okresních center v provincii Kunduz a provinční hlavní město je již přímo ohroženo. Podle informací z 15. července některé okrajové čtvrti města Kunduz již byly pod tlakem Talibanu, který je na rozdíl od ANSF v provincii dobře zásoben. Prý džihádističtí bojovníci mohou bojovat další dva měsíce, aniž by jim došly zásoby a jídlo.

Pokrok Talibanu v posledních týdnech je nepopiratelný. Ještě před dvěma měsíci, 1. května, se analytici domnívali, že pokud se Taliban pokusí o vojenskou ofenzívu, každé zesílení násilí bude znamenat velké utrpení bezpočtu Afghánců. Jenže, přecenili schopnost ANSF, i když důkazy o slabosti ANSF a vlády byly všude viditelné.

Přesto nebylo vyloučeno, že budou bezpečnostní síly pokračovat v systematickém odporu, protože další financování prozápadní vlády, a tím i bezpečnostních sil, bylo zajištěno.

Bohužel, celková konstrukce protitalibanského vládního odporu byla naprosto prohnilá, a projevilo se to při ústupu vojáků USA a NATO.

Již v letech 2002 – 2003 bylo jasné, že základem budování afghánské progresivní prozápadní administrativy je korupce. Pro Afghánce, kteří měli co nabídnout, to byl a je, obchod. Američané toho využili. Jeden z amerických starých matadorů speciálních operací tehdejší problémy viděl v těchto souvislostech: „…Generál Lódín, paštunský velitel, který pracoval s CIA v 80. letech při bojích se sovětskou armádou, se vyjádřil jasně: ,Jsem tady pro peníze…‘“ (Robert Young Pelton, str. 53). K tomu Pelton uvádí, že „…CIA věřila, že rozdáním 70 milionů dolarů v hotovosti vyhraje počáteční fázi války v Afghánistánu a brala to jako výměnný obchod, i kdyby koupená věrnost nevedla k smrti či zajetí bin Ládina…“ (Robert Young Pelton, Oprávnění zabíjet, MF 2008, str. 53)

Američané neměli spojence, ale stýkali se s lidmi, kteří většinou pracovali podle potřeby pro obě strany. „Tato obojakost a charakter afghánských zástupců umožnily mnoha arabským, palestinským a uzbeckým džihádistům, aby se vypařili a postarali se o to, že bin Ládin nebyl dopaden.“ (Robert Young Pelton, str. 53)

Tato tendence vydržela dodnes. Příliš mnoho z „těch nahoře“ vidělo ANSF - a státní pozice obecně - jako příležitost vydělat peníze. Taková korupce, která způsobuje systémovou slabost vojenských sil, je zakořeněna v politické ekonomii po roce 2001, kdy byl stát odkázán na nezasloužený zahraniční příjem – dotační pomoc.

V akademických kruzích je takový příjem známý jako „renta“, protože se hromadí bez práce nebo úsilí.

Narušení vztahu mezi prací a odměnou podporuje „rentiérskou mentalitu“, když lidé u moci cítí nárok na odměny bez námahy. V Afghánistánu lze vysledovat, jak americká renta pomohla utvářet politickou třídu, která nebyla zvyklá na přijímání tvrdých rozhodnutí (protože příjmy i tak vždy plynou), protože by museli politici a úředníci řešit další problémy navíc.

Afghánistán: Proč porážka USA začala již 7. října 2001?

Prokletí rentiérů vyšlechtěných Američany

Afghánská „demokratická“ politická třída se mohla finančně izolovat od obyvatelstva a je organizovaná tak, aby žonglovala o moc a získala přístup k dotacím ze zahraničí, spíše než dělat cokoli obtížného a mnohdy i složitého, ale důležitého, pro zlepšení života prostých lidí.

Podle analytiků otázkou nyní je, zda je tato politická třída v nynější zátěžové situaci schopna potřebných změn, protože síly NATO právě odešly a mezinárodní podpora klesá.

Politici, vysocí úředníci a velitelé bezpečnostních sil si během 20 let museli z fondů dodávaných z USA, zemí NATO a dalších dárcovských zemí, něco nahrabat pro sebe, protože tušili, že přijde den, kdy budou muset s rodinami před Talibanem utéci.

Mnozí z těch, kteří na to mají prostředky, již poslali své rodiny pryč, do již potichu připravených domovů. Teď před nimi stojí nejožehavější období života. Musí najít vhodné vyvážení mezi zastáváním své úřední pozice a bojem proti Talibanu, a okamžikem, kdy jednoho dne skočí do letadla či vrtulníku, a bez rozloučení opustí hornatou nešťastnou zemi.

Uprostřed července ofenzíva Talibanu probíhá i během svátku oběti (Eid-l-Adha /Íd al-adhá,  připomíná Ibrahímovu oběť berana Bohu. Při svátku lidé obětují zvířata, nejčastěji ovce nebo kozy). Letošní Eid-l-Adha byl také nazván Eid vojáků, protože probíhají zuřivé boje s Talibanem v téměř 34 provinciích válkou zpustošené země.

Lidé kupovali jen jídlo. Nebyly většinou vidět žádné známky nakupování na svátek Eid nebo nějaké přípravy na slavnost.

Boje v Afghánistánu v úterý 20. 7. 2021 v první den muslimského svátku Íd al-Adhá dočasně utichly. Talibové zahájili neohlášené příměří v rámci třídenních oslav. I když na bojišti mezi afghánskými vládními silami a Talibanem byl klid, Islámský stát v Kábulu vypálil 3 rakety. Sice dopadly relativně blízko prezidentského paláce, ale nikomu neublížily.