První je, že ČSSD (tedy její předsednictvo) navrhne pravicového „nezávislého“ a „nestranického“ kandidáta, například osvědčeného Jana Švejnara nominovaného minule Stranou zelenomodrých a ČSSD podpořeného, nyní milce Víta Bárty. S jeho silnou stranou má ČSSD programový průnik v oblasti boje proti korupci.

Švejnar byl opět zřejmě nepostradatelným konzultantem na programové konferenci ČSSD, kde systematicky oponoval všem návrhům na zmírnění důsledků hospodářské politiky pravice s odkazy, že by takovou změnu nedovolila EU nebo by se nelíbila bankéřům londýnské City, a proto ji ČSSD vůbec nemá navrhovat. Švejnar rovněž označoval umístění radaru v Brdech za dobrou myšlenku, atd., atd.

Metoda přímé volby

Druhá možnost, jak by mohlo být dosaženo zvolení pravicového prezidenta je méně spolehlivá. Spočívá v rukou lidu. Lid svobodně rozhodne na základě doporučení nezávislých médií. Ta se už postarají, aby byl vybraný pravicový kandidát vykreslen v nejlepším světle, protikandidáti jako pochybní, nezkušení, bez správné vize, podezřelí ze všeho možného. Je známo, že lidé se rozhodují racionálně, ovšem po vyčerpání všech ostatních možností. Ostatně racionálně můžeme posuzovat jen toho, koho opravdu dobře známe. Občas jsme nuceni posuzovat toho, koho dobře neznáme. Pak je nutno se spolehnout na reference a vlastní zkušenost. Chytrý člověk se tomu vyhýbá a na reference spoléhá, jen když na ně má dobré reference, a na vlastní zkušenost jen do té míry, do jaké ji opravdu má. Na reference v podobě mediálního obrazu se spolehne jen člověk, který netuší, jak se takový obraz vyrábí. Lidí, kteří to nevědí, je naprostá většina. Spoléhají na intuici a svá osvědčená zásadní hlediska: „Je to takovej fešák!... A ten druhej? Do postele bych s ním nevlezla…“

Někdy použijí jiné argumenty, které pokládají za vlasní, ale které samozřejmě pocházející z médií. Zkušený televizní moderátor vezme do pořadu oba neopominutelné kandidáty. Ten první dostane otázku, na kterou lze dobře a sympaticky odpovědět. Na toho druhého má připraveno tvrzení, které bude muset vyvracet. Diváci se dívají, slyší, ale neposlouchají, nepřemýšlejí. Dospějí k jasnému závěru: „Ten první mluví hezky, ten druhej se jen vymlouvá“. Metody zná každý, kdo je za to placen (jinak by si ho nenajali) a každý, kdo byl mediálně dehonestován. Kromě nich jen zvláště bystří jedinci. Dohromady pořád jen velmi malá menšina. Miliardáři neponechají nic náhodě. Raději trochu zaplatí majitelům médií (pokud je nevlastní nebo neovládají), než by museli hodně platit daně a dělit se o zisky.  Že podceňuji spoluobčany? Kdybych se mýlil, nerozhodovali by většinově stále proti vlastnímu zájmu. Kdyby rozhodovali v souladu s vlastním zájmem, nemohli by být vždy tak brzo a tak velmi nespokojeni.

K čemu advokáta?

Jak řekl Jan Werich: „..Malý český člověk strašně rád všechno řídí…“, lidé v hledišti se tomu smáli. Podpora přímé volby je z hlediska pravice populistická a také racionální - protože pravice reprezentuje ty, kteří mají finanční páky v naší svobodné společnosti na všechno, tedy i na média. Ze strany ČSSD je podpora přímé volby jen populistická, ne racionální. Populismus spočívá v podpoře mylné představy voličů, že když sami při své moudrosti rozhodují, rozhodují ve svůj prospěch. Titíž lidé si po přečtení soudního spisu vezmou advokáta, protože pochopí, že nerozumí ani věci, ani zákonům, ani je nenapadne, aby se zastupovali sami a zase prohráli. Procesy, které probíhají ve společnosti se jim zřejmě zdají být natolik jednoduché, že odmítnou advokáta. Volí tak ve společné věci (res publica) společnou prohru. Ti, kteří by měli být odpovědnými advokáty jejich zájmů, jim říkají, že jsou moudří, že sami rozhodnou nejlépe.

Občané mohou (ale nemusí) dobře zvolit starostu malé vesnice, protože ho znají (nebo mají důvod si to myslet). V průzkumu veřejného mínění klidně přiznají, že na volebních listinách ve volbách do zastupitelstva městské části znají tři z šedesáti kandidátů, ale klidně se spolehnou na neznámé orgány volebních stran, že vybrali a sestavili pořadí správně. Kandidáta na prezidenta budou znát ze spolehlivě falešného mediálního obrazu nebo vůbec ne. Média naznačují: všichni politici jsou darebáci, nechoďte k volbám (to nám taky vyhovuje).

ČSSD žádná média nemá a pro média je hříčkou. Slíbila přímou volbu, podmínky až po tom. To je jakoby sedlák dal najevo, že za každou cenu chce prodat stodolu a pak zkoušel vyjednávat o ceně.
Ovšem lidé jsou velmi nasraní. Pokud to přesáhne kritickou míru,  tento návod na zvolení standardního pravicového prezidenta nebude fungovat. Prezident pak může být zvolen proti médiím (jejichž autorita upadá, protože lžou už nepřehlédnutelně). Může být zvolen třeba ultrapravicový populista. Například miliardář, který si kampaň zafinancuje sám. Stane-li se držitelem moci, miliardáři do něj budou investovat, aby získali zakázky. Například zbrojní.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Ivan David