Někdy si kladu otázku, zda to jsou hlupáci, nebo zda spíše  mají za hlupáky nás ostatní. Odpovědí si nejsem jist. Obě možnosti se nevylučují.
 
Někteří členové bývalé vládní koalice přivítali, že Václav Klaus vetoval „Protikrizový balíček“, jehož součástí bylo zavedení šrotovného, vyšší přídavky na děti nebo delší podpora v nezaměstnanosti. Normu komora schválila po kompromisní dohodě ČSSD a ODS. Podle prezidenta Klause je ale zákon diskriminační, za jeho nejproblematičtější část Klaus označil právě zavedení příspěvku na nákup nového auta. Člen ústavněprávního výboru Senátu Jiří Oberfalzer prezidentské veto chápe, a rádiu vysvětlil proč:

„Stejně jako on jsem přesvědčen, že šrotovné je nesystémové, které řeší jenom část z té naší ekonomiky a tudíž není plošné, je tedy znevýhodněním ostatních ekonomických subjektů a ostatních odvětví a to si myslím, že tedy není správné, já myslím, že v krizi je třeba hledat řešení, které udrží pracovní místa, což by se mohlo zdát, že šrotovné je, ale já bych hledal tu cestu ne v pobídce k nákupu, ale ve zlevnění pracovní síly a udržení pracovních míst cestou zlepšení  podmínek pro podnikatele, pro zaměstnavatele.“

Je to jasné, všichni by měli přinášet oběti podnikatelům. Vypadá to jako krásná ukázka pravicového třídního boje. Problém je, že na něj doplatí i podnikatelé. Své o tom vědí nejen živnostníci v okolí podniků bez nových zakázek. Zlevnění pracovních míst znamená buď nižší platy, nebo nižší odvody. Nižší odvody, to znamená nižší daně, a nebo nižší zdravotní a nebo sociální pojištění. Nižší platy znamenají nižší kupní sílu obyvatelstva, Chudší zaměstnanci budou méně utrácet a tím sníží příjmy dalším podnikatelům, kteří  budou potřebovat dále „zlevnit pracovní sílu“ atd., atd. Nižší daně znamenají nižší příjem státního rozpočtu, který sníží poptávku po veřejných službách a státní zakázky, pro soukromé firmy….  Lékem by mělo být „zlevnění pracovní síly“, atd., atd. Snížené sociální pojištění povede zejména ke snížení kupní síly osob závislých na sociálních dávkách, ponejvíce důchodců. Tím se sníží příjmy podnikatelům… Snížené zdravotní pojištění povede k nutnosti omezit zdravotní péči. Zlevněná pracovní síla (zdravotníci) bude odcházet do zahraničí rychleji než dosud. Hůře ošetřovaní pacienti budou dříve umírat a tím méně zatěžovat zdravotní pojištění  a budou kratší dobu pobírat sociální pojištění. To je multiplikační efekt „zlevnění pracovní síly“. Jak je zřejmé, celá společnost se bude vyvíjet harmonicky. Přežít by měli podnikatelé, aspoň někteří… Nejvíc se to povedlo v Lotyšsku. Nevím teď úplně jistě, jestli je tato země v Evropě na druhém nebo na třetím místě v sebevražednosti. I ta jistě vede k úsporám a ke „zlepšení podmínek pro podnikatele“. Myslím, že v této zemi, která nám byla dávána za příklad svými úsporami v oblasti „vedlejších nákladů práce“ je krize vůbec nejhorší.  Podobně je na tom i Irsko, další evropský hospodářský tygr, vychvalovaný premiant podle teoretiků trhu bez přívlastků a „laisez faire“ a samozřejmě pravicových novinářů. Jiří Oberfalzer nebo Václav Klaus by vývoj v těchto zemím uměli  jistě vysvětlit.

Úvahu by bylo nejlépe zakončit zvoláním: „Chudý chcípající lid musí být vychcípán!“. Je to citát z učebnice psychiatrie, ukázka výroku psychopata. Ale můžeme také plni nadšení zvolat: „Všechny síly pro další rozvoj!“ Stará hesla nabývají v novém kontextu nového významu. Špatné by nebylo ani zvolání: „Pane prezidente, s Vámi se nebojíme budoucnosti!“ , tak oslavovali členové Kuratoria z nádvoří Pražského hradu nově zvoleného prezidenta Háchu.

Ivan David