Dobře připravený atentát

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 se objevila  tzv. „Kubiceho zpráva“.  To byla dobře načasovaná a organizovaná a také velmi svinská kampaň. Odradila část potenciálních voličů ČSSD od zamýšlené volby.  Těsně před volbami nebylo možno nic ověřovat. Naproti tomu bylo naprosté spolehnutí na drtivou většinu sdělovacích prostředků, že bude bláboly z Kubiceho elaborátu šířit jako by šlo o nesporná fakta. Od Kubiceho, poslance ODS Vidíma a poslance ODS Langera to byla dobře odvedená práce.  Pak už jen stačilo dokoupit potřebné hlasy pro podporu vlády…

Před volbami do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu v roce 2008 však ODS hrubě podcenila situaci. Gag s Kubiceho zprávou nebylo možno opakovat,  a nic jiného nebylo připraveno.  ODS však měla odpracováno a navzdory mediální podpoře to neuniklo pozornosti voličů.  K neúspěchu přispělo i pnutí uvnitř ODS způsobené tím, že funkcionáři mimo Topolánkovu kliku měli velmi neuspokojené ambice. Jak už to tak u vnitřních oponentů bývá, vsadili na neúspěch vedení. Jak premiér a předseda komentoval: „Na Hradě a na Magistrátu lítaly špunty…“. Nejdůležitější příčinou neúspěchu bylo přecenění médií a podcenění chápavosti voličů. Politická akce vládní koalice nepřehlédnutelně poškozovala příliš velkou většinu obyvatel a prospívala jen malé menšině tradičních rozhodnutých voličů. Tvrdé jádro voličů ODS nemohlo zabránit debaklu, když „nerozhodnutí“ tentokrát volili proti ODS. Populistické fráze kampaně ODS byly příliš naivní a skutečná politika příliš zjevná. Polistopadová nezkušenost  občanů zmizela, frustrace z nesplněných snů vzrostla. Vnitřní opozice však byla na sjezdu ODS poražena a Topolánek mohl doufat v živou vodu ve formě českého předsednictví EU.  Navzdory mediální podpoře bagatelizující trapnosti a zveličující úspěchy se preference nezvedaly. Průzkumy ukázaly, že přes masivní mediální kampaň veřejnost ve své naprosté většině neshledala odvolání vlády během předsednictví  za něco, co by změnilo její postoj k stranám vládní koalice.

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Sociální demokracii se nepodařilo předem zjistit, jaké trumfy bude ODS chtít vytáhnout. Příčinou tohoto zdánlivého selhání byla ovšem absence trumfů.  ODS opět vsadila na primitivní konfrontaci. Ta je ovšem v dané chvíli kontraproduktivní. Metoda většího počtu menších Kubiceho zpráv bude jistě do určité míry účinná.  Část potenciálních voličů ČSSD bude odrazena od voleb. Jenže co když jsou příliš naštvaní a nebude ani příliš krásně, aby se jim nechtělo ze zahrádky,  ani příliš deštivo, aby se jim nechtělo do volební místnosti? Tvrzení ODS, že vede slušnou neagresivní kampaň  se ukáže nepravdivým, jakmile uvidíme její billboardy s křečovitou snahou dohonestovat Paroubka a Ratha jako vytipované terče. Podobné je to s internetovou stránkou „ČSSDprotivám“. Ústřední heslo kampaně „Řešení proti strašení“ je prázdné, zejména když občané byli řešeními ODS vystrašeni. Jedno oko nezůstane suché… Takto lze přesvědčit jen přesvědčené- a to je vyhazování peněz.

Vejce na scéně

Po prvních útocích vejci jsem se domníval, že asi jde o hodně frustrované nahodile se vyskytující agresivní  jednotlivce. Média, zejména tzv. „veřejnoprávní“ (plně ovládaná pravicovým vedením dosazeným již v první polovině devadesátých let a obsazená ctižádostivými sluhy jako všude tam, kde nefunguje demokracie) se okamžitě chopila příležitosti. Přičinliví redaktoři projevili k vrhačům vajec očekávané sympatie. Vykládali je jako přirozenou reakci  nespokojené veřejnosti nebo alespoň nespokojených „mladých lidí“, kteří již nemají jinou možnost jak projevit svůj názor. Stejně by mohli vykládat i atentát na Kennedyho nebo pumové atentáty v Iráku.  To není inteligentní argumentace.  Vejci zasažení politici ČSSD a zejména Paroubek jako symbolická postava jsou pak ukazováni v médiích jako zesměšněné figurky. S rozplácnutým vejcem na tváři nevypadá nikdo příliš důstojně. Jenže jinak tento fenomén vnímá pravici podporující novinář, který ji ukazuje jako zábavnou show, jinak „normální“ divák televize nebo posluchač rádia, který je otráven primitivismem vrhačů vajec i jejich mediálních apologetů.

Nyní se však přesvědčivě ukazuje, že vrhači vajec jsou dobře organizovaní. Inteligentní představitelé ODS chápou, že od vrhání vajec je třeba se distancovat. Ne proto, že je nemorální (to by jim nevadilo), ale proto, že je to kontraproduktivní (Zahradil: „Vajíčka pomáhají Paroubkovi“).  Naproti tomu méně inteligentní představitelé téže strany útoky bagatelizují nebo je připisují napadeným (Kubera: „Vaječnou smršť si organizovala ČSSD, tvrdí senátor“).  Dnes už jasně proláklo, že útoky vejci organizovali  pravicově orientovaní aktivisté pomocí internetu (Facebook). Jejich jména jsou známa. Dokonce jsou natolik neschopní pochopit dosah své činnosti, že se u toho klidně nechali vyfotografovat. Někdo je na fotografiích jasně poznává, jiný ostře protestuje proti jejich identifikaci.  Patří všichni k radikální „občanské“ pravici. Svými názory se však od ultrapravicových „radikálů“ příliš neliší. Jejich populismus je spíše ultrakonzervativního střihu než otevřeně fašistický. Jednou z nich je Lucie Litomiská, pravděpodobně dcera zmocněnce vlády pro lidská práva Ing. Jana Litomiského (oba pocházení z Pelhřimovska a nejde o běžné jméno). Těžko má tento otec z dcery radost. Vejci se lidská práva neprosazují. Lucie Litomiská je asistentka v CEVRO, což je jakási „Sorbona“ politických věd organizovaná ODS. Předsedou správní rady je Ivan Langer.  LL také kandidovala za ODS v krajských volbách. LL je velmi aktivní při prezentaci vlastního „sociálního cítění“. Již v prvním ročníku gymnázia organizovala pomoc nadaci „Pomozte dětem“,  zúčastnila se organizace posvícení v obci Mezina, kdy byly „rozdávány koláčky starším občanům“, podepsala výzvu Radě hlavního města (ovládaného ODS), aby nástupiště MHD byla bezbariérová, o Vánocích se společně s místopředsedkyní ODS Němcovou zúčastnila soutěže o nejlépe nazdobený stromek. Je předsedkyní místního sdružení Mladých konzervativců v Olešné a místopředsedkyní celé organizace. „A proč by neházela?“, obhajuje jí vášnivě jistý internetový diskutér: „Jen staré báby, dědci, nefachčenka naletí na 13. platy a pod. ,proto se mladí museli nějak ohradit, zviditelnit, když nezodpovědní voliči vidí sobecky jen sebe a na novou generaci nemyslí.“ Na internetu lze nalézt zprávu: Místopředsedkyně občanského sdružení Mladých konzervativců blízkého ODS Lucie Litomiská Právu sdělila: „Tento týden budeme mít grémium, kde se budeme určitě touto otázkou zabývat. Já ale zůstávám v ODS a podporuji Mirka Topolánka.“ Leták CEVRO hlásá: „Pomůžeme vám na cestě vzhůru“. Nevím, jestli  členka „výkonného týmu“ CEVRO zvolila onu správnou cestu.  

Dalším z význačných organizátorů vrhání vajec je Josef Myslín. Jestliže o identitě LL na fotografiích někdo pochybuje, v případě pana Myslína to nehrozí (viz fota). Pan Myslín se vyžívá spíše v psaní. Jeho blog je často doplňován o nové myšlenky. Je ozdoben také poznámkou: karma autora: 0,00. Stěžuje si na „zlevicovatění“ ODS. Ještě po volbách do Senátu na své stránce blahopřál ČSSD a dodal: „Myslím, že právě lidé, kteří již ukázali, že umí, a kteří ukázali, že politika se dá dělat slušně, jsou právě těmi, kteří mají potenciál vrátit lidem důvěru v ODS a pravici jako celek. Slovy Evžena Tošenovského... Slušnost není slabost, ale obrovská síla...“. Na své prezentaci o významu studentských organizací na VŠ uvedl: „Aktivní člověk je hnacím motorem pokroku. Společnost potřebuje schopné, aktivní mladé lidi, kteří jsou ochotní udělat něco navíc.“ Možná tím myslel právě vrhání vajec.  Dalším identifikovaným aktivistou je Michal Carbol. O něm toho na internetu mnoho není. Snad stojí za připomenutí, že podepsal petici proti přijetí Lisabonské smlouvy.  Konečně dalším je Radek Bathory, pracovník České televize. Pracuje tam jako fotograf. Na rozdíl od hlasatelů a redaktorů nemůže vrhat pomyslná vajíčka v rámci své pracovní náplně. Vrhá tedy skutečná ve svém volném čase. Na internetu nabízí sám sebe jako manekýna. Lze si tam prohlédnout jeho fotogalerii.  

Nelámu hůl nad mladými. V každé generaci se vyskytnou podobné postavy. Vzpomínám si na mladé funkcionáře SSM, ochotné ke všemu na cestě vzhůru. Nic nového.

Ivan David