Tolik „První zprávy“ (Vladimíra Dvořáková- Podle zákona se jména nezveřejňují). Jenže včera celý den „Český rozhlas“ rozhlašoval, že studenti vlastně nedostudovali a proto jsou i nadále studenty.

Tak nevím. I v této na jistoty chudé a nejisté době je snad stále jisté, že nikdo nemůže být současně absolventem a studentem téže fakulty a téhož studijního oboru. Naproti tomu jistě platí, že aby mohl někdo být  nositelem titulu „Mgr.“, musí ho nejdříve získat, takže musí být absolventem. Též mu nelze titul odebrat, pokud ho nezískal. Zdá se, že je to nejspíš tak, že jde o studenty, jimž byl titul udělen, aniž by byli absolventy, protože nesplnili podmínky, které jsou pro absolvování stanoveny. Je tedy jisto, že jim bylo poskytnuto něco, co má zřejmě hodnotu, když se o to usiluje, aniž by na to měli nárok. Z toho je zřejmé, že muselo jít o buď o omyl, podvod nebo o korupci. Omyl by předpokládal, že současně osoba (třeba i právnická a patrně plná právníků), která titul udělila se domnívala, že podmínky jsou splněny a současně osoba neoprávněným titulem obdařená se domnívala, že všechny podmínky splnila. Pravděpodobnost takové shody je rovna nule.

Podvod nebo korupce
Pokud osoba titulem neoprávně obdařená splnila podmínky pouze domněle, protože například zfalšovala listiny splnění dokládající, nebo odevzdala diplomovou práci, kterou opsala, dopustila se nepochybně podvodu. Na právnické fakultě nemohla nevědět, že to je jednání protiprávní. Vynechejme naopak hypotézu, že fakulta udělila překvapeným studentům tituly potvrzující absolvování, protože se spletla a oni jí slepě věřili a stali se obětí podvodu nebo politováníhodného omylu fakulty. Pokud se tedy studenti práv dopustili podvodu, je z následků zřejmé že šlo o lapálii, která nemůže být důvodem jejich vyloučení ze studia. Mohou to zkoušet ještě několikrát a stát se příkladem pro mladší generaci. Pokud se studenti  nedopustili podvodu, protože odpovědní pracovníci fakulty nebyli uvedeni v omyl, ale prostě se ze strany fakulty na splnění podmínek netrvalo, pak nemám jiné vysvětlení, než  že šlo o korupci.  Je nutno předpokládat, že student nebo někdo jiný v jeho zájmu poskytl funkcionářovi fakulty nějaké výhody, aby od splnění podmínek upustil. Korumpující student tak přestane za trest být domnělým absolventem a zůstane studentem. Zjevně může studovat dál, protože korupce patrně není důvodem k vyloučení ze studia, natož pak k nějakému trestu. Je jistě potěšující, že čeští školáci se propadají mezi nejhorší z hodnocených školáků různých zemí, ale na druhé straně máme vysokoškolské studenty, kteří se jistě dopustili  trestných činů v samotném procesu studia a studují dále. Až jednou dostudují, ať už tentokrát poctivě nebo vlivem neprokázaných trestných činů, budou zvláště kvalifikovaní a jistě vyhledávaní pro svoje zkušenosti právě těmi, kteří by snad byli obtěžováni vyšetřováním pro podvod nebo korupci.  Je ovšem možné, že postup těchto studentů hodnotím nepřiměřeně příkře a a činy (podvod nebo korupce), které by byly jinak trestné nedosáhly takového stupně společenské nebezpečnosti, aby nemohlo být upuštěno od trestu.  Že se média a veřejnost takové malichernosti tak dlouhou dobu vůbec věnovala!

Škola lotrandů
Můžeme si vzpomenout na klasickou pohádku loupežnickou od Karla Čapka, v níž je syn lupiče svěřen učitelům, kteří ho ovšem vychovají podle dnes již zapomenutých společenských a morálních norem, které mladého Lotranda učiní nezpůsobilým vykonávat loupežnické řemeslo a musí se živit jako poctivý zaměstnanec s bílým límečkem. Doba pokročila a studenti svěření fakultě mohou absolvovat jako darebáci s bílými límečky a věnovat se podvodům, korupci  a rozkrádání vybaveni znalostmi, které jim usnadní vyhnout se usvědčení a trestu, pokud by snad byli obviněni.  Politoložka Prof. Vladimíra Dvořáková údajně uvedla, že nezveřejnění jmen studentů zbavených titulu „Mgr“ je správně, neboť „tak říká zákon o ochraně osobních údajů“. Je to několik dní, kdy ministr spravedlnosti nechal zveřejnět seznamy soudců a státních zástupců, kteří někdy byli v komunistické straně.  Zdá se, že na ně se zákon o osobních údajích nevztahuje a argumentovalo se, že lidé mají právo znát minulost soudců a státních zástupců. Pokud vím, členství v komunistické straně nikdy trestné nebylo (i když se na tom stále pracuje).  Obžalovaní nebo strany občanského sporu by prý mohli být takovými  soudci nebo státními zástupci znevýhodněni, protože ti by mohli postupovat v jejich neprospěch v souladu s ideologií jíž jsou prý zřejmě nositeli.  Pokud jde o podvodníky a korupčníky, ti jsou určitě v pořádku a pokud by se snad jako soudci nebo státní zástupci dopouštěli podvodů či korupce, je to zřejmě zanedbatelné a proto je v pořádku, že do budoucnosti zůstanou veřejnosti skryti.

Pro Prvnizpravy.cz
Ivan David