V článku autor poukazuje na náhlou změnu názorů prounijních politiků a novinářů, kteří dříve tvrdili jedno, nyní obrátili a tvrdí pravý opak. Pan Jakl se správně pozastavuje nad tím, jak je možné nejprve považovat ukrajinského občana, který údajně zničil plynovody Nord Stream 1 a 2, za hrdinu, a následně ho nechat zadržet a umístit do cely předběžného zadržení. Oprávněně se ptá: co platí? Vyznamenat, nebo potrestat? Z pohledu formální logiky jde o uplatnění principu vyloučení třetího – buď platí výrok A „je to hrdina“, a pak nemůže platit výrok B „je to zločinec, terorista“.

V článku Ladislav Jakl uvádí: „Svět je dialektický. Výroky mohou platit i neplatit současně.“ Věta „Svět je dialektický“ je podle mého názoru v pořádku. U věty „Výroky mohou platit i neplatit současně“ je však vhodné se pozastavit a rozebrat ji podrobněji. Pan Jakl správně uvádí časový posun mezi jedním a druhým hodnotícím vyjádření zničení plynovodů. Celkem čtyřikrát zakončil oprávněnou kritiku změny postoje politiků a novinářů slovy “prostě dialektika“; „protože dialektika“; „to je ta dialektika“; „záleží jen na … správném přístupu k dialektice“. A tady mám podezření, že dialektice vyčítá licoměrnost politiků. Na rozdíl od pana Jakla, já bych dialektice náhlou změnou v názorech nevyčítal. Je pravda, že dialektika poznává svět v pohybu a v neustálé proměnlivosti. Formální logika ho chápe jako stálý. To však neznamená, že dialektická logika popírá formální logiku. Nepopírá, ale rozvíjí. Pokusím se vysvětlit, že v předmětu kritiky jsem s panem Jaklem zajedno, pouze ve formě se lišíme. On nejspíše dialektiku nemá rád a já ano. Licoměrná není dialektika, ale politici a novináři. Možná už i v roce 2022 věděli o tom, co tvrdí v roce 2025. Vyhovovalo jim v rozporu s vlastním poznáním a svědomí hlásat to, co se od nich očekávalo. Pokud nevěděli, že ztráta plynovodů bude znamenat ztrátu dynamiky rozvoje, pak neměli zastávat vedoucí funkce a hlásat nesmysly v médiích.

Evropské politiky a jejich ideové zastánce přinutil vývoj dospět k závěru, že výrok A i výrok B platí současně. Správně bychom ale měli říct: v minulosti platil výrok A, dnes platí výrok B. V minulosti byl čin považován za hrdinský, dnes za zločin. Pan Jakl správně vyhodnotil, že podle mainstreamu a politiků platí výrok A i B současně, tedy že člověk, který položil výbušné nálože pod plynovody Nord Stream I i Nord Stream 2, je hrdina, protože poškodil Rusko. Současně však platí výrok B, že tento člověk je zločinec a terorista, protože poškodil majetek v gesci Spolkové republiky Německo a tím znemožnil dodávky ruského plynu do Německa. „Basa, nebo kriminál? Obojí je správné!“ ironicky píše Ladislav Jakl – s jeho kritikou souhlasím. Oba výroky, A i B, nemohou být platné a správné zároveň. Člověk, který zničil plynovody, nemůže být současně hrdina i zločinec; není možné ho v jednom okamžiku vyznamenat a vzápětí zavřít.

Mezi výrokem A a výrokem B ale existuje časová prodleva. Zastánci nejprve výroku A a poté výroku B buď prozřeli, nebo jim to někdo doporučeně nařídil, aby zakryli skutečnost, která se v roce 2025 nehodí. Uznání platnosti obou výroků odporuje logickému principu vyloučení třetího. Dialektika tento princip nepopírá, naopak ho rozvíjí. Ve společnosti, včetně vzdělaných intelektuálů, však není dialektické myšlení populární – často mu nerozumějí, a proto ho ignorují nebo odmítají.

Zákon negace negace a princip vyloučení třetího

Krátká historie plynovodů Nord Stream I a 2 je následující: Průmyslová revoluce a následná informační revoluce mohly vzniknout jen díky tomu, že lidstvo – a tedy i Německo s Ruskem – objevilo bohaté zdroje energie ve fosilních palivech. Díky nim mohou spalovací motory pohánět automobily, lodě, letadla, generátory na výrobu elektřiny a udržet tak technickou civilizaci v pohybu. Spojení německých technologií a ruských energetických zdrojů vytvářelo silný potenciál rozvoje pro oba státy a následně i pro celou Evropu.

Před lety americký politik Georg Friedman vyjádřil názor, že je třeba zabránit spolupráci Ruska a Německa, která by mohla ohrozit hegemonii Spojených států. USA se podařilo dosadit do vedoucích pozic politiky, novináře a pedagogy s výrazně kritickým postojem vůči Rusku. Právě tito politici a novináři odmítali a nadále odmítají vidět dlouhodobé směřování EU a Ruska k válce. Speciální vojenskou operaci považují za agresi, která začala až 24. 2. 2022. Vše, co se událo před tímto datem, odmítají brát v potaz. Součástí podpory Ukrajiny a cíleného oslabování Ruska bylo odstřižení se od ruských surovin a zejména uhlovodíků. Politici věřili, že vypovězením dodávek a vyzbrojováním Ukrajiny vyčerpají, rozvrátí, a nakonec porazí Rusko. Poté západní podniky obsadí ložiska nerostných surovin. Levné suroviny z poraženého, rozděleného a drancovaného Ruska nahradí všechny škody, které si EU způsobila sankcemi. No, nevychází to, Tak nám politici skrze vysílání ČT vnucují myšlenku – připravujme se na válku. Prý dostaneme brožurku, jak si počínat ve válce.

Poškození tří plynovodů výbuchem prošlo mlčením a tichým souhlasem, protože politika sankcí a zrušení dovozu z Ruska už plynovody a ropovody nepotřebovala. Původní spolupráce Ruska a Německa, a tím i celé západní Evropy, byla negována první negací. Proto byl ten, kdo plynovody zničil, s tichým souhlasem považován za hrdinu západu. Z hlediska mezinárodního práva to rozhodně nebylo v pořádku, ale když to poškodilo Rusko, proč s tím nesouhlasit? Právo, neprávo.

Další negace původní negace nastala po letech odstřižení Německa od ruských energií, prosazování GreenDealu a nadměrného čerpání dávek pro migranty ze sociálních fondů. Německo, a s ním i Evropa, neprosperují. Špičkoví ekonomové se shodují, že státy EU mají vážné problémy, přičemž jedním z důvodů je nahrazení levných zdrojů z Ruska drahými alternativami. Některé jsou sice stále ruské, ale jsou „ideologicky očištěné“ prodloužením dodavatelského řetězce přes překupníky.

Taková politika a ekonomika jde proti přírodním zákonům (pro věřící proti zákonům božím) i proti ekonomickým zákonům. Ti znalí věci se začínají obávat budoucnosti, těm neznalým se začínají otevírat oči. Proto negace původní negace. Poškozené Německo si uvědomuje, že bylo poškozeno, a považuje útok na Nord Stream I a 2 za terorismus. Podezřelý pachatel byl zatčen. Dialektika chápe svět jako entitu v pohybu, podléhající nepřetržitým změnám a soustavnému vývoji. To, co bylo ideologicky přijatelné v září 2022, už není ekonomicky přijatelné v srpnu 2025 – a bude to stále horší. Dochází to i lidem, kteří původně poškození plynovodů vítali. Rozlišení času, kdy říkali A, od času, kdy říkali B, ruší tezi o platnosti protikladů A i B najednou. Tento názorový obrat pan Jakl odsuzuje a nazývá ho dialektikou. Tady je ten rozdíl našich pohledů. On viní dialektiku, protože umožňuje odůvodnit uplatnění odměny a trestu současně. Já obhajuji dialektiku, která podrobněji analyzuje. Vysvětluje proč k takovému obratu v názoru došlo. Politici nejprve subjektivně zastávali názor, že je hrdinské „zlým Orkům zrušit jejich plynovod“. Dnes poznávají, že plyn a ropu potřebují k přežití, pachatel je poškodil a pachatel si zaslouží trest. Změna vnějších podmínek, které utváří názor zvenku, změnila vnitřní postoj politiků a tím i jejich rozhodnutí pro odměnu nebo trest.

Jednota a boj protikladů

Ladislav Jakl píše: „Takže co by se člověk divil. Mohou být platné i naprosté protiklady.“ Já dodávám, že tak tomu není. Není protiklad jako protiklad. Dům postavený na území Nového Zélandu leží oproti domu postavenému ve střední Evropě. Položíme-li na globusu jeden prst na Českou republiku a druhý na Nový Zéland, budou směřovat proti sobě na úsečce procházející středem planety. Z hlediska gravitace bude každý z domů vytvářet gravitační protiklad tomu druhému domu, samozřejmě i s veškerou horninou pod a kolem domu. Hornina Nového Zélandu bude přitahovat horninu pod Českou republikou. Totéž budou dělat i další území Zeměkoule se svými protějšky. Mnoho gravitačních protějšků se bude vzájemně přitahovat a výsledný efekt bude ten, že Země získá tvar koule. Kdyby gravitační protiklady nestály proti sobě a jeden druhý nepodmiňoval a nezprostředkovával, naše planeta by se do tvaru koule nezformovala. Kdyby navzájem neměly gravitační působnost, nejspíš by se časem oddělily a každý kus planety by plul vesmírem svou vlastní cestou.

Když abstrahujeme od gravitačního a geometrického vztahu těchto dvou domů, dům v České republice nemá žádný vztah k domu na Novém Zélandu. Mimo gravitaci se tyto dva domy nepodmiňují, nezprostředkovávají a navzájem nereprodukují. Mezi nimi není dialektický vztah protikladů. Každý existuje samostatně a nezávisle na tom druhém. Ještě lépe si to ukážeme na dvou věcech nacházejících se v obou domech.

Nůž a brousek z pohledu všeobecně abstraktního

Podstatnou kvalitativní vlastností nože je jeho ostří, které je udržováno brouskem. Brousek se nachází v domě právě proto, že udržuje ostří nože. Bez brousku je nůž tupý a přestává být nožem, alespoň ne dobrým a ostrým nožem. Brousek existuje v protikladu k noži. Brousek i nůž se vzájemně podmiňují, zprostředkovávají a reprodukují. Společně vytvářejí jednotu systému pro krájení potravin. Jeden bez druhého mohou existovat pouze krátkodobě, ale po čase bude tupý nůž z domácnosti vyhozen, stejně jako brousek, který nebude mít co ostřit.

Vztah ostří českého nože a novozélandského brousku můžeme posoudit i z pohledu všeobecně abstraktního a konkrétně jednotlivého. Novozélandský brousek je protikladem českého ostří právě tak jako jsou protikladem českého ostří brousky v Asii, Amazonii, Africe a miliony jiných brousků po celém světě i když se nikdy nepotkají. Platí to i obráceně. Všechna ostří nožů na světě jsou v protikladu s brouskem ležícím v kuchyňském šuplíku na Novém Zélandu. Pokud odhlédneme od toho, kde se nůž a brousek konkrétně nachází, vzniká vztah, že nůž obecně a brousek obecně existují ve vzájemném vztahu, kdy jeden podmiňuje existenci druhého a naopak. Ostří je zprostředkováno a reprodukováno brouskem a brousek je zprostředkován a reprodukován ostřím nože. Zánikem nože zaniká potřeba brousku a zánikem brousku nebude možné ostří nože obnovit.

Nůž a brousek z pohledu konkrétně jednotlivého

Vedle toho existuje konkrétní, jednotlivý brousek na Novém Zélandu a konkrétní, jednotlivý nůž v české kuchyni. S nejvyšší mírou pravděpodobnosti lze říct, že brousek uložený na Novém Zélandu nikdy nebude reálně opravovat ostří nože v české kuchyni. Vždy to bude pouze možnost s malou pravděpodobností. Tím pádem se zdá, že konkrétní novozélandský brousek není podmíněn existencí konkrétního českého nože, který potřebuje nabrousit. Ale je to pouze zdání, které zakrývá podstatu. Všechny brousky na světě podmiňují existenci všech ostří na světě. To vyjadřuje podstatu krájení jako součást vaření. A tato podstata má všeobecnou platnost. Existuje skrze velkého množství jednotlivých kontaktů ostří s brouskem. Samotné jednotlivé ostření konkrétního nože a konkrétním brouskem by neexistovalo, kdyby nebylo všeobecně abstraktního protikladů ostří a brousku.

Abych to ještě trochu zkomplikoval, uvedu, že i když je to velmi nepravděpodobné, může novozélandský brousek nabrousit český nůž a tím konkrétně potvrdit opodstatněnost novozélandského brousku, a to konkrétně jednotlivě. Významnou roli v tom sehraje náhoda. Například se český mladík seznámí po internetu s novozélandskou dívkou, přiletí za ní, přiveze si svůj oblíbený švýcarský armádní nůž a na Novém Zélandu zjistí, že jej potřebuje nabrousit, takže požádá dívku o brousek. Nebo ještě méně pravděpodobná varianta s velkou dávkou náhody: novozélandský mladík se seznámí s českou dívkou a při balení zavazadel na cestu do České republiky si do kufru neplánovaně přibalí i brousek. V českém městě zjistí, že si brousek nechtěně přivezl s sebou, a v kuchyni u české dívky, kde najde tupé nože, je začne brouskem nabrušovat. Konkrétní brousek tak navázal konkrétní vztah s konkrétním nožem. Možnost, jejíž pravděpodobnost se blížila nule, se nakonec stala skutečností. Všeobecně abstraktní vztah našel naplnění ve vztahu konkrétně jednotlivém.

Občan a vedení státu jsou protikladem a současně tvoří jednu společnost

Takovými protiklady je i politické vedení státu a občané. Vzájemně se podmiňují, zprostředkovávají a reprodukují při vytváření jednoty, tedy státu. Co se stane, když se vedení přestane správně chovat vůči občanům? Řečeno terminologií dialektiky, vedení přestává podmiňovat, zprostředkovávat a reprodukovat své občany materiálně i duchovně. Občané se přestanou chovat jako občané – nejprve přestanou své vedení uznávat, pak se pokusí o změnu v rámci demokratických pravidel, a pokud neuspějí, nastoupí občanská neposlušnost, a nakonec občanská válka. To už je chaos, rozvrat státu a ztráta jednoty protikladů.

Co se stane, když se občané přestanou chovat jako protiklad politického vedení, když rezignují na svou občanskou odpovědnost? Vláda zdivočí a začne se chovat neodpovědně, upřednostní své osobní zájmy a přestane plnit zájmy občanů. Co nastane, když občané přestanou chápat a rozumět výsledkům svého politického vedení? Ztratí schopnost vidět reálný stav věcí, nedovedou odhadnout možnosti vlastní budoucnosti a politické vedení je opije rohlíkem. Společnost pak jako celek upadne do korupce, nepotismu a rozkrádání toho, co mělo sloužit všem. Následná reakce zoufalých občanů bude, že přestanou uznávat své politické vedení, pokusí se uspět ve volbách, a když se nezadaří, nastoupí občanská neposlušnost. Politické vedení odpoví silou, což zpětně vyvolá občanskou válku. To je chaos, rozvrat státu a ztráta jednoty protikladů mezi politickým vedením a občany státu.

Vztah občanů a politického vedení společnosti zůstává v obecné rovině v období mezi volbami. Každý protiklad se zabývá svými zájmy. Jeden na druhého nemají čas. Měsíc, dva předvolbami se tento všeobecně abstraktní vztah konkretizuje. Jednotlivý politici z masa a kostí se setkávají s občany, se svými voliči a žádají jejich hlas. Občané, voliči vybírají konkrétní politiky v naději, že na ně a na jejich zájmy po volbách nezapomenou. Opět doufají, že konkrétně jednotlivý vztah občan a jeho vedení se nezvrátí ve vztah, kdy politici vyloučí zájmy občanů ze své činnosti a občané budou rezignovat na kontrolu politiků. Opět budou žít ve zdání demokracie, která nebude mít charakter konkrétně jednotlivého, ale zůstane opět v rovině všeobecně abstraktní.

Co s tím může udělat dialektika? Odpověď zní vysvětlovat podstatu vztahu a předvídat vývoj. Stále častěji se objevují náznaky toho, že všeobecně abstraktní vztah protikladů občan versus politické vedení nabývá nebezpečné konkrétní vlastnosti. Nezdravý vztah začíná být nebezpečný jak pro občany, tak pro politiky ve funkcích. A to i pro ty politiky, kteří byli před léty do svých funkcí občany zvoleni. Těch politiků, kterým většinová část občanů dala důvěru vést stát a nést odpovědnost za budoucnost České republiky. Jenže dialektika se nepěstuje, podstatě skutečnosti se nerozumí, a tak se tápe, lže a věří v zázrak.

Dva druhy protikladů

Protiklady „Basa, nebo metál?“ nejsou tím protikladem a jednotou, která je popisována výše. Protiklady popsané výše se navzájem podmiňovaly, zprostředkovávaly a reprodukovaly. Basa a metál, sankce záporná a kladná, trest a odměna se navzájem vylučují, a přesto existuji v jednotě. Spolu vytváří nějakou kvalitu. Kvalitou není myšlena jakost, ale věc, proces, názor, postoj atd. Tento jiný druh protikladů bude rozebráno v dalším článku.

Dušan Mišík

Psáno pro Prvnizpravy.cz