Doba je poněkud zmatená, pokud jde o ekonomické informace. Některé centrální banky, česká v čele, mobilizují proti inflaci, která je hnaná také růstem cen energií. Ale další vlna covidové pandemie tlumí ekonomiku líp než vysoké úrokové sazby. Klesající poptávka může znovu dostat těžaře ropy do situace, kdy budou zásobníky plné a nebude už to kam dávat.

Očekávat se to prý dá v příštím roce, ale situace, na kterou upozornila Mezinárodní agentura pro energii IEA, už hýbe trhy v předstihu. V úterý cena futures ropy klesly o 2,5 procenta na 70 dolarů za barel. Poprvé ropa zamířila dolů už na konci listopadu. Sešly se tam dva vlivy, jak zprávy o variantě omikron, která ekonomiku utlumí, tak zprávy o probíhajících nebo chystaných zvyšováních úrokových měr, které způsobí totéž. Trhu se trochu ulevilo po zprávách, že na světě je experimentální pilulka proti covidu od Pfizeru, která nás ubrání před těžkým průběhem v nemocnici. Jenže méně účinná už je v tom, že by se nemoc vůbec neprojevila, takže extrémně nakažlivý omikron znovu přináší svá omezení.

Pro burzovní trhy je charakteristické, že přehánějí. Ono se to ani jinak dělat nedá. Jestliže ceny míří dolů, vyskočí hned ti nejodvážnější a začnou sázet na další pokles. A jakmile to rozjedou, přidají se další. Ceny se tlačí dolů technikou zvanou krátká pozice čili „kraťasy“ (shorts). Znamená to obchod s vypůjčenými aktivy, která spekulanti prodají v naději, že až je budou vracet, získají je z trhu levněji. Nejhorší jsou „nahé kraťasy“, což není nějaká zvrácená módní novinka, ale obchodování s aktivy, které dokonce nemám ani půjčené. Prodávám pouze slib, že v určitém čase dodám prodané množství za dohodnutou cenu.

U dluhopisů už to bylo v Evropě zakázané, ropa je možná přístupnější, ale i kdyby nebyla, najde se způsob, jak dát takové spekulaci průchod. Nejde však jen o to, zda nějaká parta spekulantů vydělá nebo prodělá. Ceny, které vznikají na trzích se spekulačními nástroji, ovlivňují cenovou hladinu, za kterou nakupují nebo prodávají ti, kdo nesmí jinudy než přes burzu. Pokles ceny energií udělá radost spotřebitelům, ale na straně těžby jde o snížení atraktivity oboru, a tedy méně zájmu o investice.

Saúdský ministr ropného průmyslu Abdulaziz bin Salman už v úterý varoval, že těžba ropy v jeho zemi poklesne o 30 procent do roku 2030 v důsledku nedostatečných investic. Ze Saúdské Arábie se proto line zapřísahání spekulantů, aby těch kraťasů nechali, protože to může mít strategické důsledky, které dopadnou i na ně. Ale uvedené hrozby lze interpretovat i jinak. IEA považuje za nutné ukončit veškeré investice do fosilních paliv, pokud má být zachována šance na snížení emisí skleníkových plynů na čistou nulu do roku 2050.

V tuto chvíli IEA předpokládá, že světové zásoby ropy začnou na začátku příštího roku narůstat v důsledku dodávek, které převyšují poptávku. Země OPEC a jejich spojenci zvyšují těžbu, některé významné spotřebitelské země už dříve ohlásily prodej ze strategických zásob a příští rok se očekává rekordní produkce ve Spojených státech, Kanadě a Brazílii. Když se to sečte, bude toho moc, a poptávka klesá. Znovu i po leteckých palivech, když virus omezuje létání, píše Bloomberg.

Ropný kartel OPEC v pondělí informoval, že na začátku příštího roku předpokládá nárůst spotřeby o 1,1 milionu barelů ropy denně, ale ani to neodstraní nadbytečné zásoby. Z Bílého domu zase přišla v pondělí zpráva, že prezident Biden nezakáže export ropy, jak to podle mnohých hrozilo. Přitom ještě před měsícem se zdálo, že růst cen energie je nezastavitelný a Biden se pokoušel zalehnout střílnu vlastním tělem. když rozhodl o prodeji 50 milionů tun ropy ze strategických zásob. Slovo miliony vždycky působí dojmem, že je to hodně, ale ve skutečnosti jde o světovou spotřebu za pouhých půl dne. Jenže vysoká cena povzbudila těžbu, vznikla tak vyhlídka přebytku, a ta zase sráží zájem o investice.

Všem je jasné, že fosilní paliva už představují mrtvý sektor, dohady jsou jen on to, kdy obleče dřevěný kabát. Prudké výkyvy cen se tak mohou ještě vystupňovat, šance něco vydělat se budou střídat s odevzdanými úprky od oboru bez budoucnosti. A právě toto riziko nepředvídatelného vývoje, nejen samotné vysoké ceny, jsou nejlepším stimulem k investicím nikoliv do těžby, ale do větší energetické nezávislosti spotřebitelů. V Německu covid tento přechod trochu utlumil, ale i tak tam poskytla elektřina z obnovitelných zdrojů v prvních třech čtvrtletích letošního roku úctyhodných 43 procent konečné spotřeby. Loni to bylo víc, dokonce 48 procent.