Tmy vláda není svržena, běduje opozice. Konečně klid na práci, libuje si vláda. Aspoň na chvíli, než ten cirkus začne znovu. Zajímavější jsou pokusy najít skutečné trendy. Tak třeba nezávislý sociolog Petr Hampl píše:

„Co se týče jednotlivých konkrétních kroků, zatím není Babišově vládě co vyčítat. Snad dojde k pozitivním změnám v energetice, v sociální politice, ve školství i jinde.  Něco se podaří prosadit a něco se prosadit nepodaří. 

Jak úspěšné ty zápasy budou, to závisí na tom, 

a)    Jestli se Andreji Babišovi skutečně podaří uchopit moc. Připomínám, že během minulé čtyřleté vlády se mu to nepodařilo, a to ani s podporou tehdejšího prezidenta Zemana. 

b)    K jakému mocenskému modelu se Česká republika posune. Jestli budou větší část moci držet ti, v jejichž zájmu bude rozvoj naší země, nebo naopak ti, jejichž strategií je vydělat na likvidaci toho, co tu ještě zbývá. 

Rozvržení moci v zemi je ovšem závislé na zvoleném ekonomickém modelu a obávám se, že tady nemá Babišova vláda nejmenší představu, o co by vlastně měla usilovat. To nám ještě komplikuje fakt, že ekonomičtí experti Motoristů i SPD mají shodné národohospodářské názory – zároveň shodné jako Fialova vláda. Můžeme tedy očekávat, že budou podporovat opatření nahrávající dominanci nadnárodních hráčů.“

https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/o-jaky-hospodarsky-model-usilujeme/ 

Tolik z jeho příspěvku na Prvních zprávách. O to tady skutečně jde.

Naši národovci jsou někdy spíše národní nadnárodovci, nejsou proti, dokud to jde přes ně. Na druhou stranu, za minulé vlády se o strategiích nesmělo moc mluvit, aby se člověk nezapletl do paragrafů buď o nějakém tom trestuhodném ismu nebo o napomáhání cizí moci. Takže až teď mohou začít otevřenější úvahy o ekonomické orientaci, které by nám umožnily vystrčit hlavu z krabice zahraničního podbízení a stisku ždímačů. 

Jak moc se rozmáchnout? Podle nejznámějšího průkopníka umělé inteligence u nás, profesora Vladimíra Maříka, vědeckého ředitele centra informatiky a robotiky při ČVUT, to nesmí být žádná troškařina. Česko má potenciál být technologickou velmocí, burácí z titulku na stránkách Sdružení automobilového průmyslu. Co chybí? Jen odvaha a vize.

Profesor Mařík je uznávaná autorita, seznam jeho titulů a světových ocenění by zabral zbytek stránky. Veřejnost si ho nejvíc povšimla, když prosazoval, aby i v Česku zapustila kořeny kyberneticky řízená robotická pracoviště Průmyslu 4.0, kde spolu komunikují a účinně spolupracují virtuální dvojníci jednotlivých zařízení. Výroba pak může být hodně různorodá, podle okamžité potřeby (dříve se používal výraz „pružná“). Už nemusí být odkázaná jen na velké specializované fabriky a může být přenesena do menších zasíťovaných dílen, ideálních pro mé sny o regionálním rozvoji.

Program Průmysl 4.0 byl prosazován jako vládní. Probil se i k velice kvalitní spolupráci s německými partnery, kteří měli náskok v praktické aplikaci. Jenže mohlo toho být víc. Vlády však nejsou ti, kdo nejmocněji vládnou. Je tu něco pod nimi, co říká Ano, pane ministře, ale udělá pravý opak. Z amerického prostředí vzešel výraz „hluboký stát“, který si vždy prosadí své. A na tohle upozorňuje i profesor Mařík v rozhovoru, který vedla (k podstatě věci) moje bývalá kolegyně z Ekonoma Libuše Bautzová.

„Popravdě řečeno, dneska nevládnou úřadem ministři, ale úředníci. A pokud není silný ministr a nedokáže tu jejich léty zabetonovanou pozici zlomit, ještě se zvyšuje jejich moc. Pak se stává, že o miliardách do výzkumu rozhodují bez jediného odborného posudku lidé, kteří v životě neviděli fabriku, nepracovali ve výzkumu a ani neví, co to je motor, natož umělá inteligence. Čím dál tím silnější role úředníků začíná být velkým problémem pro konkurenceschopnost této země.“

https://autosap.cz/aktualita/cesko-ma-potencial-byt-technologickou-velmoci-chybi-jen-odvaha-a-vize/

Rozhovor s profesorem Maříkem vyšel už v listopadu loňského roku, ale myslím, že je to nejlepší odpověď na otázky které si klade sociolog Hampl a s ním vlastně my všichni. Proč se proboha nemůžeme hnout z místa, když roku 2024 šlo na výzkum skoro neuvěřitelných147 miliard korun! Víc než na obranu!

Jenže osudy těch peněz jsou ještě neuvěřitelnější. Libuše Bautzová šla po konkrétních věcech:

- V poslední době se medializoval případ, kdy ČVUT nezískalo financování na projekt, který dělalo společně s americkou firmou GE Aviation. Považujete to za jeden z důsledků tohoto stavu?

Přesně. Jeden konkrétní úředník svým rozhodnutím způsobil stamilionové škody. Šlo o projekt vývoje leteckých motorů, který prováděla Fakulta strojní společně s GE Aviation jako státní zakázku. V roce 2016 ČVUT přijalo od státu prostřednictvím ministerstva průmyslu dvě miliardy na výstavbu infrastruktury pro vývoj a testování leteckých motorů, část měla být následně pokryta z prostředků EU.

Těch ale nakonec bylo méně a ministerští úředníci peníze, které ministerstvu chyběly, nazvali dluhem ČVUT a chtěli je nyní po řadě let po nás proplatit. Ale v případě dluhu musí existovat dohoda mezi věřitelem a dlužníkem. Taková neexistuje. ČVUT nemá a také nehodlá dát ze svého miliardu za skvěle splněnou státní zakázku.

Tento spor poškodil naši reputaci. Jako „dlužník“ nemohlo navíc ČVUT několik měsíců podávat nové projekty a žádat o další financování.

- Už se vše vyřešilo?

Ještě ne zcela, přestože vláda vydala příslušné usnesení. Část peněz putuje neskutečnou cestou mezi třemi ministerstvy. Naštěstí nás vydání příslušného usnesení „očistilo“ a můžeme předkládat další projekty. Ale celá záležitost není zcela uzavřena a zůstane k dořešení nové vládě.

- Projekt s GE se úspěšně realizoval?

Ano. Byla to vládní zakázka, kterou realizovalo především Centrum leteckého a kosmického výzkumu, které spadá pod strojní fakultu ČVUT. Vyvinuly se nové letecké motory, které jsou primárně vhodné pro drony. Mají novou konstrukci, zajišťují větší životnost, mají nižší spotřebu, delší dolet a vysoký výkon v kritických chvílích.

Motory se již několik let vyrábějí a užívají v USA a letos je zahajována výroba v ČR. Ukázalo se, že parametry těchto motorů jsou tak dobré, že se hodí i pro malá letadla a je po nich velká poptávka.“

- Jak je to celkově s penězi na výzkum?

Asi se to nebude všem líbit, ale podle mě není peněz zas tak málo. Na vědu a výzkum jich jde hodně, ale rozptýlí se tak, aby se každému dalo trochu, takže to nemá žádný efekt.

Je za tím ona nekompetentnost úředníků, o které jste už mluvil?

Nazval bych to přímo systémovou deformací výzkumného prostoru. Uvedu příklad, který má počátky někdy v roce 2012. Jedná se o velký evropský program, který nese název Velké výzkumné infrastruktury a jehož cílem je vytvořit významná výzkumná centra nejprve na národní úrovni a poté je spojovat do velkých evropských center a dosáhnout v určitých oblastech špičkových výsledků.

V letošním roce byla vyhlášena výzva k financování velkých výzkumných infrastruktur na další roky. Výzva k podávání přihlášek explicitně uvádí, že předem bylo rozhodnuto, že se nebude financovat umělá inteligence, strojírenství včetně leteckých motorů a robotiky, obranný a bezpečnostní výzkum.

Chápete to? Takže my jako CIIRC, jako skutečně velká výzkumná infrastruktura evropského významu, nemůžeme o takovouto podporu ani požádat. A tím, že nejsme a nebudeme státem označeni jako „velká výzkumná infrastruktura“, nemůžeme vstoupit do významnějších evropských sítí.

Už při minulé výzvě před čtyřmi lety jsme chtěli, aby nám stát toto označení na základě korektního hodnocení udělil i bez finančních příspěvků. Ale to prý v ČR – na rozdíl od zahraničí – nejde.

Zatímco celý vyspělý svět vrhá obrovské prostředky do umělé inteligence, naše úřady dopředu podporu této vědní disciplíny odmítají.

Kdybyste mohl rozhodovat, na co soustředit finanční i jinou podporu v České republice, které obory byste preferoval? Kde máme šanci být dobří?

Určitě už zmíněnou umělou inteligenci, tady bychom mohli být lídři celé Evropy. Už dnes jsme v řadě evropských projektů na špici. Paradoxní je, že čeští odborníci nemají problém získávat projekty v Evropě. Když ale získáme evropský projekt, potřebujeme na něj národní kofinancování. A s tím tady máme čím dál tím větší problém.

Další oblast, která s AI těsně souvisí, jsou drony. Máme strojírenské firmy, které umí vyrobit vrtule, máme velmi dobrou radionavigaci a veškerou elektroniku. Máme velmi dobré systémy na detekci dronů, na jejich koordinaci, na odhalování všeho, co se děje na Zemi.

Máme prostě veškeré předpoklady k rozvoji v této oblasti, ale někdo by měl říct: Národním produktem bude dron a my budeme podporovat ty podniky, které se budou zabývat jejich výrobou. Prosazujeme to už pět let, a kdyby se před pěti lety s takovou podporou začalo, kde bychom mohli dnes být.

Jak velké podniky v tomto segmentu by měl podle vás stát podporovat? Velké výrobce? Nebo start-upy?

V Česku na to musíme jít podporou malých a středních firem, to jsou ty štiky. A takové tady vyrůstají. Můžu jmenovat třeba Workswell. Před 15 lety tady dva studenti začínali s malým start-upem na vývoj kamer pro bezpilotní letadla. Dnes zaměstnávají 60 lidí, většina jsou naši absolventi, a mají 40 procent světového trhu softwaru pro zpracování obrázků z dronů pro zemědělské účely. A takové firmy by měly dostat podporu, aby získaly 60 a víc procent trhu.“

Je třeba zmínit ještě jednu věc, které si asi zatím nikdo nevšimnul. O Americe se ví, že je v řadě oborů ve výzkumu vepředu – ale díky komu? V řadě případů i díky lidem, kteří sedí v ČR, a to i v téhle budově CIIRC a v dalších budovách ČVUT. Jsou to naši lidé ve veřejnoprávní výzkumné instituci, kteří pracují pro americké firmy jako Google nebo Microsoft coby konzultanti.

Jsou to vesměs lidé s vysokou odbornou kvalifikací a velkým národním uvědoměním, často se vrátili z ciziny, aby ČR pomohli. Ale stát v posledních třech letech podporu výzkumu v umělé inteligenci tak zredukoval, že je prostě neplatí. A oni potřebují uživit rodiny.

Česko z takovéto situace téměř nic nemá, výsledky výzkumu se nestávají majetkem státu, jen pomáháme Americe zvyšovat její náskok. A stát mlčky přihlíží.

Předkládali jsme vládě návrhy, co bychom potřebovali od státu, abychom se mohli účastnit evropských soutěží – například získávat prostředky na kofinancování, o čemž jsem už také mluvil. Ale nic se nezměnilo. Ministerstvo školství, přes které můžeme čerpat rozhodující finance, má zřejmě jiné priority. Na špičkové odborníky v AI nejsou peníze.“

Dál si to dočtěte z původního zdroje. Považuji to za jeden z nejzávažnějších příspěvků k ekonomické strategii, jaký u nás v poslední době zazněl. Vláda má tuplovanou důvěru během jediného měsíce, a co ji nezabilo, to ji posílilo. Tak si snad dokáže poradit i s „hlubokým státem“, který by ji táhl ke dnu.

Doufejme, že dokáže zabočit správným směrem na křižovatce, na kterou upozornil sociolog Petr Hampl: „Jestli budou větší část moci držet ti, v jejichž zájmu bude rozvoj naší země, nebo naopak ti, jejichž strategií je vydělat na likvidaci toho, co tu ještě zbývá."

Zbyněk Fiala

vasevec.cz