Ten, kdo viděl excelovat Markétu Fialovou v debatě Miloše Zemana s Janem Fischerem v předvečer prvního kola volby, a kdo si tehdy bláhově pomyslel, že ve Fialové je skryt netušený moderátorský klenot (ano, o tolik předstihla standardy vytyčované u nás Václavem Moravcem či Janem Punčochářem), musel být tentokrát krutě zklamán. Fialová (nevím, do jaké míry to bylo jen dílem scénáře) jednak předvedla typickou bulvární plácanici o ničem, jednak se přidala k zástupu českých mediátorů, stranících knížeti Schwarzenbergovi.  A to tak nápadně, až to chvílemi vypadalo, že nejde o diskusi, nýbrž o pranýř, na němž je přibit Zeman a trefují se do něj všichni ostatní, nutno říci: v čele s Fialovou. Hrála do knížecích karet tak vydatně, až ji i sám Schwarzenberg musel jednou drobně korigovat.

To nejhorší však bylo ukryto ve volbě témat. Jeden by čekal, že v tak zásadním okamžiku (historicky první přímá volba hlavy státu, pár hodin před rozhodnutím) překročí i soukromá televize svůj běžný půdorys, tvořený obvykle zpravodajským zobrazením krve na silnici a spermatu na polštáři slavných. Opak byl skutečností. Zvolená témata se pohybovala výhradně na bulvární půdě (s výjimkou zbytečně natahované a do kruhu jdoucí rozpravy o Benešových dekretech -  zde právě kníže Fialovou opravil, Fialová totiž tvrdila, že kníže označil dekrety za vyhaslé, kdežto on významově podstatně odlišně řekl, že jsou neplatné, a v této debatě to férově zopakoval). Jinak jsme se dověděli (či nedověděli, co na tom sejde), leccos o paní Schwarzenbergové a paní Zemanové, případně o tom, který kandidát má nevymáchanější ústa. Ani jednou nepadla otázka, co si který z kandidátů myslí o výkonu svého úřadu, jak by jej měnil oproti dnešku, jak by modeloval zahraniční politiku, jak by se choval při jmenování vlády po volbách, v nichž by nezvítězila jemu milá strana atd. Což mimo mnohá jiná jsou právě ta témata, která normálního občana zajímají a která mohou hrát roli při jeho volbě v druhém kole.

Nedá mi to, abych neopravil či nedoplnil pár detailů, které nezazněly, ač zaznít měly. Když padl dotaz na vztahy Karla Schwarzenberga s panem Bakalou, nedozvěděli jsme se například, jak oba pánové kooperují v médiích (Economia, Respekt), jak kooperovali při někdejší privatizaci Becherovky (kde Schwarzenberg zastupoval zájemce – Pernod a Bakala poradní firmu Patria – mimochodem, třetím v partě – za stát – byl Miroslav Kalousek).

A dále, když se zevrubně připomínal 12 let starý telefonát Františka Mrázka Miroslavu Šloufovi, už se nedořeklo, že v tomtéž odposlechu se Mrázek vyjadřuje o Miloši Zemanovi jako o tom, který dělá potíže, protože ho nelze uplatit, což Mrázka doslova „štve“.

A takových přešlapů vůči byť jen trochu objektivní žurnalistice bylo v té zhruba hodince zbytečného televizního show daleko víc. Pokud měl ten pořad přihrát knížeti voliče, pak svůj účel nesplnil, jak bylo vidět na následném hlasování diváků na TN.cz. Tak k čemu takový pořad vůbec vznikl?  Napadá mne jediný důvod: aby se na něm studenti žurnalistiky názorně učili, jak se ta práce nemá dělat.

Petr Žantovský