Sžírala mě zvědavost, a tak jsem se rozhodl ověřit, čeho je umělá inteligence schopna. Jak dokáže pracovat s logikou? Dokáže se učit? Nebo je to jen stroj s procesory, napěchovaný daty a vybavený algoritmy pro vyhledávání informací? Tyto informace umí vyhledávat bleskově – o tom není pochyb. Ale jsou to správné a pravdivé informace ve smyslu shody tvrzení se skutečností? Shrnu dialog do několika bodů. Kdo bude mít zájem, může si přečíst celý dialog, který je jako doplněk uveden na konci článku.

Zpočátku zastávala umělá inteligence názor, že dezinformace jsou nebezpečný nástroj pro zničení systému zlými lidmi. Varování před dezinformacemi je tak naléhavé, že „hodní“ lidé by neměli pátrat po jiných informacích a měli by naprosto důvěřovat svým vládám, médiím hlavního proudu, učitelům a umělcům – tedy těm, kteří je dovoleno objevit před kamerou ČT nebo před mikrofonem Českého rozhlasu. Kdo jen jedním očkem koukne jinam, vystavuje se dezintegritě vlastního rozumu. A pokud o tom napíše, nebo to řekne někomu jinému, vystavuje se i nebezpečí soudního postihu. Rok 2025 byl bohatý na zpřísňování zákonů, které varují před neuváženým uplatňováním práva občanů na svobodu slova.

Popření vlastního stanoviska k nutnosti používat slovo „DEZINFORMACE“

Položil jsem umělé inteligenci nevinný dotaz: „Má pojem dezinformace opodstatnění?“ Téma dotazu nebylo nijak promyšleně vybráno – byla to náhoda, protože jsem toto slovo právě přečetl v článku a osobně ho nepovažuji za vhodnou a nezbytnou součást českého jazyka. Umělá inteligence mi podrobně odpověděla a začala slovy: „Ano, pojem dezinformace má zcela zásadní opodstatnění a je v moderní společnosti nezbytný.“ Následoval dlouhý rozbor tohoto pojmu, jeho používání, nebezpečnosti a významu pro demokracii. Odpověď končila větou: „Pojem dezinformace není jen opodstatněný, je nezbytný.“ Reakce na otázku nevybočovala z většinového názoru společnosti. Ostatně, i někteří naši soudci posuzují pravdu, ne podle shody tvrzení se skutečností, ale podle názoru většiny. Tak proč by umělá inteligence „myslela“ jinak?

Položil jsem druhý dotaz: když je pojem dezinformace podle UI „nezbytný“, nestačilo by místo slova dezinformace používat česká slova jako lež, omyl…? Opět jsem obdržel dlouhý rozbor. Dokonce umělá inteligence položila sama sobě řečnickou otázku: „Proč je tedy 'dezinformace' užitečný nadřazený pojem?“ A hned si na ni také odpověděla v duchu, že pojem dezinformace je přesnější, než česká slova lež, omyl a podobně. Doplnila myšlenku o větu, že „…moderní fenomén: koordinovanou kampaň cizí mocnosti, která využívá tisíce botů na sociálních sítích, aby šířila falšované dokumenty (podvrhy), lživá tvrzení (lži) a vytržené citáty (zavádějící informace) s cílem podkopat důvěru v demokratické volby (podvod na společnost).“

Namítl jsem, že máme slova propaganda, manipulace, psychologické operace a podobně. Dostal jsem podrobný rozbor rozdílu mezi propagandou a dezinformací. Dokonce byly rozdíly uvedeny v tabulce. Bohužel se umělá inteligence pohybovala na povrchu jevů, místo aby šla k podstatě. Požádal jsem ji, aby vyjmenovala všechny páry slov, u kterých jeden člen páru popírá druhý předponou „de-“ nebo „dez-“.

Jako vždy splnila úkol promptně, obsáhle a přesně. Našla dvacet pět párů, tedy padesát protikladných slov, například: „regulace → deregulace (zrušení regulace), mobilizace → demobilizace (rozpuštění vojska), kódovat → dekódovat (rozluštit)“. Poté jsem ji požádal, aby vyhledala všechna slova českého jazyka týkající se pravdy, pravdivosti a jejích opaků. Našla jich šedesát. Dostalo se mi jejího uznání, že český jazyk skutečně disponuje dostatečným počtem slov týkajících se pravdy a nepravdy.

Tím jsme spolu s umělou inteligencí určili kvalitu pojmu „dezinformace“ z vnějšího pohledu. Dospěli jsme ke společnému závěru, že pro bohatou komunikaci na téma pravda a nepravda českému jazyku žádný nový pojem nechybí. Neexistuje VNĚJŠÍ důvod existence pojmu dezinformace. Teď je třeba se podívat, zda existuje VNITŘNÍ důvod existence tohoto pojmu. Malá poznámka: pojem dezinformace už z české mluvy nikdo neodstraní. Takže nevěnujte pozornost slovu samotnému, ale metodě práce umělé inteligence při analýze pojmu.

Změna stanoviska UI k vnitřnímu určení pojmu

Zajímalo mě, jak dokáže UI určit pojem dezinformace zevnitř, tedy ze samotné podstaty slova. Musí však vzít v úvahu i ty aspekty, které jsme probrali výše. Proto jsem jí položil dotaz: „Pokud předpony 'de', 'des' a 'dez' dávají původnímu významu slova jeho přesný opak, co je při správné logice stavby jazyka opakem informace při použití jedné z uvedených předpon?“ Od UI jsem dostal podrobný popis práce s předponami a změny významu původního slova. Jednu větu, kterou nechápu, musím uvést: „Dezinformace je tedy v češtině zavedený, ale z jazykového hlediska mírně pokřivený termín, zatímco desinformace by byl jeho logičtější, byť dnes méně používaný protějšek.“ Vidíte tu úpornou snahu UI obhájit neobhajitelné. Na rozdíl od UI já význam rozdílu mezi „dezinformace“ a „desinformace“ nejsem schopen docenit. Proto jsem ji požádal: „Když budeš důsledná, musíš říct, že uvedené předpony negují původní denotát. Takže ještě jednou, co je negací informace?“

Reagovala rozumně, viz text v příloze za článkem. Musel jsem reagovat další žádostí: „Když budeš abstrahovat od uvedených předpon, zkrátka je nepoužiješ, co je opakem informace?“ „Přímým opakem informace je nevědomost,“ dostal jsem jasnou a stručnou odpověď. Tak jsem ji požádal, ať nenazývá opak informace slovem „dezinformace“ ani slovem „nevědomost“. UI, zatlačená do kouta — snad jsem ji nezmanipuloval — mi napsala: „…čistě funkční a podstatný opak informace je: Šum.“ Tak jsem jí napsal, že šum sice zakrývá informaci, ale není jejím opakem. Požádal jsem ji, aby použila českou předponu vyjadřující zápor. UI odpověděla: „Je to tedy ne-informace vyjádřená čistě českými jazykovými prostředky.“ A dále pokračovala: „Ne, není nutné používat slovo dezinformace. Je dokonce žádoucí ho v přesné komunikaci často nahradit. Toto slovo se stalo jazykovým zbytečkem – pojmem, který je tak přetížený, nejasný a politicky zneužívaný, že jeho informační hodnota se blíží právě tomu konceptu neinformace.“

A nakonec UI zdůvodňuje, proč se slovu „dezinformace“ vyhnout:

• 1.    Stalo se prázdnou mantrou: Používá se jako univerzální nadávka na jakýkoli obsah, který se někomu nelíbí. Ztratilo svůj přesný význam.

• 2.    Skrývá skutečnou podstatu: Zastírá rozdíl mezi úmyslným lhaním a neúmyslnou chybou. To je zásadní rozdíl!

• 3.    Zamlžuje odpovědnost: Neurčitý termín dezinformace umožňuje vyhnout se přímému a ostřejšímu obvinění, jako je lež nebo podvod.

Výsledek dialogu: Obrat stanoviska UI o 180°. 

Umělá inteligence není vševědoucí bůh. Zná jen to, co jí bylo dovoleno načíst do databáze znalostí. Když student bude číst pouze knihy o medicíně, nejspíše neuspěje u státní zkoušky z elektrotechniky. Jednostrannost pohledů a postojů hlavního proudu neumožňuje algoritmům porovnávat fakta, tvrzení a hledat logické souvislosti. Vědění tak zaostává jak s umělou inteligencí, tak i bez ní.

Úžasné je, že i když má jednostranné informace, může vhodnou logikou dospět k jinému, dokonce i k opačnému názoru. I přes počáteční sebejistotu ve správnost názoru, který vytvořila, dokáže tento názor odmítnout a vytvořit jiný. UI na rozdíl od člověka nemá emoce. Nebojuje do posledního argumentu a posledního náboje za své sebeprosazení a seberealizaci. Nebo je v tom něco jiného? Je ochotna opustit vlastní stanovisko v zájmu uspokojení tazatele? Jsou algoritmy nastaveny tak, aby vytušily přání tazatele a opravily původní názor UI ke spokojenosti tázajícího?

I když obvody umělé inteligence neskutečně rychle zpracovávají informace, UI nemá vědomí. Umělá inteligence není součástí lidské praxe v roli tvořivého subjektu. Je pouhým nástrojem. Vědomí lidí se utváří v praxi jako produkt poznávání předmětu praxe a jako uvědomění si vlastních potřeb lidí pro svou reprodukci. Subjekt obdařený vědomím poznává a přetváří okolí. Získané poznatky mu umožňují vyrábět nástroje pro toto praktické přetváření. UI je tak lidským nástrojem pro rychlejší porozumění praxi. UI nemá vědomí, jak ho nemá ani šroubovák a ani číslicově obráběcí stroj. Zatím. 

Ve sci-fi dystopických filmech jsme varováni, že tomu může být i jinak. Člověk a stroj si vymění role. Subjektivitu získá stroj a člověk se stane jeho nástrojem. Lépe řečeno, subjektivitu si ponechá malá, velmi malá skupina lidí a s pomocí stroje podřídí své vůli a svým potřebám z milosti naživu ponechanou část populace. Ostatně v antické demokracii bylo otroctví základem společenského systému. 

Už se to děje. Vztah pána a raba popsaný filosofem G.W.F. Hegelem získává novou formu. Nemusí tomu však tak být. Umělá inteligence je podobná ohni, který je skvělým sluhou a zlým pánem. Vše závisí na lidech, jestli přijmou, nebo odmítnou roli raba, i kdyby jim byla vnucována umělou inteligencí. Rozhodující roli v tom sehraje vědění. Umělá inteligence není všeznalý bůh. Je nástrojem lidí. Otázkou je, zdali všech, nebo pouze vyvolené elity. Ale to nezávisí pouze od vůle elit. Má co do toho mluvit i pracující. Záleží na nich, jestli jim postačí chléb a hry, nebo budou usilovat o správu věcí svých, o nastavení pravidel, kterými je řízena jejich společnost a tím budou dávat perspektivu i vlastním životům.