Mýval trpasličí žije pouze na mexickém ostrově Cozumel a patří mezi kriticky ohrožené druhy. Vědci nyní u dvou mladých sester zaznamenali chování, které u mývalů dosud popsáno nebylo. Z papírového odpadu vytvářely kompaktní míčky a následně si s nimi hrály.
Pozorování vzniklo během výzkumu vlivu turistického prostředí na místní mývaly. Zvířata vybírala z odpadkového koše papírové účtenky, ubrousky nebo obaly, přenášela je k misce s vodou, namočila je a potom je předními tlapami mačkala a válela v písku. Papír se postupně obalil pískem a změnil v pevnější kulovitý předmět. Mývalové jej pak postrkovali, honili nebo váleli mezi tlapami. Vědci nepozorovali, že by papír pojídali nebo používali k získávání potravy.
Studie zveřejněná 25. srpna 2026 v časopise Wild vychází ze 64 hodin přímého pozorování. Výzkumníci zaznamenali 14 pokusů o vytvoření papírového míčku. Osm skončilo úspěšně, šest zůstalo nedokončených. Postup měl opakující se jednotlivé kroky. Zvíře nejprve získalo papír z odpadkového koše, namočilo jej ve vodě a poté jej na písku opakovaně stlačovalo, obracelo a válelo předními tlapami. Výsledkem byl kompaktní předmět přibližně kulovitého tvaru.
Hotové míčky byly nejméně v šesti zaznamenaných případech využity při hře. Mývalové je odpalovali tlapkami, honili je po zemi nebo si je mezi sebou přehazovali. Do hry se v jednom případě zapojila i jejich matka a jindy dvě mladé nosálovité šelmy žijící na Cozumelu. Podstatné je, že výroba míčků nesloužila k získání potravy. Autoři ji proto považují za neobvyklý příklad cílené přeměny materiálu pro jiný účel než krmení či hledání potravy.
Nejzajímavější část pozorování se týká rozdílu mezi oběma mladými samicemi. Jedna dokázala celý postup provést, zatímco druhá ji sledovala a následně se o stejné chování pokoušela. Její první pokusy byly neúspěšné nebo nedokončené. Později však dokázala vytvořit vlastní míčky z obalu od jídla a z účtenky. Jeden z těchto úspěchů nastal poté, co už její zkušenější sestra na lokalitě nebyla.
To podle autorů naznačuje možnost sociálně zprostředkovaného učení. Nelze však prokázat, že druhá samice celý postup skutečně převzala výhradně pozorováním sestry. Studie je založena na oportunistickém terénním pozorování pouze několika jedinců, nikoli na kontrolovaném experimentu. Výzkumníci proto používají opatrnou formulaci o předběžném důkazu sociálně přenášeného zacházení s materiálem. Na jiné turistické lokalitě, kde měli mladí mývalové rovněž přístup k papíru a vodě, stejné chování pozorováno nebylo.
Příběh papírových míčků má i méně veselou stránku. Vznikl v prostředí silně ovlivněném člověkem. Materiálem byly odpadky z turistického areálu a voda pocházela z misky umístěné u úkrytu mývalů. Mýval trpasličí je přitom endemitem jediného ostrova a jeho populace čelí tlaku způsobenému změnami prostředí, turistickým rozvojem i kontaktem s lidskými zdroji potravy a odpadem.
Nově popsané chování proto není jen kuriozitou o zvířeti, které si dokázalo vyrobit hračku. Ukazuje zároveň, jak flexibilně může kriticky ohrožený druh reagovat na nové předměty ve svém okolí a jak mohou mezi mladými jedinci vznikat nové způsoby zacházení s nimi. Zda se výroba papírových míčků skutečně dokáže šířit mezi dalšími mývaly, zatím nevíme. Dvě sestry z Cozumelu však ukázaly, že i z obyčejné vyhozené účtenky může vzniknout předmět, který zvíře cíleně upraví a použije ke hře.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Wild – Preliminary Evidence of Material Culture in the Critically Endangered Pygmy Raccoon; 2. Scientific American – An endangered pygmy raccoon turned trash into toys; 3. Phys.org – Critically endangered pygmy raccoons observed making their own paper toys
