Věra Jourová v Právu 3. 11 napsala: „Nechci říct, že lidská práva musí jít stranou, ale náš prvotní cíl je postarat se o dostatek energie pro Evropany“. Zdálo by se to jako racionální postoj, ale problém spočívá v tom, že v současné ekonomické situaci začíná být stále více nemožné oddělovat sociální situaci mnoha občanů od respektu k jejich základním lidským právům. Nejde dnes již v našich podmínkách od dvě různé věci.

Jedním ze základních lidských práv, možná právo nejdůležitější, je totiž právo člověka na důstojný život. A není snad v naší současné situaci toto právo u mnoha našich občanů již významně dotčeno? Copak již dnes mnozí lidé nacházející se v hluboké sociální nejistotě o svém budoucím sociálním osudu, o tom, zda přes usilovnou práci nebo s důchodem po celoživotní práci budou i v budoucnu schopni se postarat o sebe a o svoji rodinu, zaplatit stále se zvyšující náklady na prostý život? Nemají dnes mnozí v celku oprávněný pocit, že o jejich právu na důstojný život není dbáno tak, jak by mělo být? Mnoho občanů se stále naléhavěji začíná ptát, zda nezbytný podíl vlády na zajištěný jejich důstojného života je nejen dostatečný, ale i zda jsou při jeho hledání opravdu brány v úvahu z jejich pohledu skutečné zájmy republiky. Posouzení této pochybnosti ponechávám na úvaze jiných…

Vždyť volání po důstojném životě však neznamená obhajobu konzumního způsobu života, jak jsou z toho ti, kteří varují před zhoršující se sociální situaci mnoha domácností, ale jde zde především o předvídatelnou jistotu, že budu já a i moje děti mít v budoucnu k dispozici nejen „dostatek energie“, ale přijatelnou a předvídatelnou míru sociální spravedlnosti, která je nikoliv doplňkem, ale podmínkou lidských práv. A ta předpokládá nikoliv pouze abstraktní a často i zneužitelné „sociální jistoty“ ale obecné občanské vědomí, že rovnost občanů je respektována nejen před zákonem…. Málo si uvědomujeme, že u nás už probíhá zápas nejen o ekonomickou prosperitu, o hospodářský rozvoj, ale o lidská a občanská práva občanů.