![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_da3b5b37-237a-11e6-b7cc-003048df98d0_da8847470daa413dc6fc3adf4236a76c.JPG "[title]")
Považuji ho za nejvýraznější osobnost v současném českém akademickém a intelektuálním prostředí. Dokáže na základě nových informací posouvat své vidění světa, prokazuje odvahu a v současném akademickém prostředí má ojedinělou mravní integritu. Ač v řadě základních témat máme odlišné názory, vždy jsme vedli korektní, vzájemně obohacující diskusi. V současnosti vydal monumentální, devět set stránkovou publikaci Dějiny kapitalizmu I., a chystá vydání druhého a třetího dílu.
Latentní kapitalismus je kapitalismus bez politické hegemonie, případně pouze s omezeným, nepravidelným a nahodilým přístupem k moci. Uskutečňuje se jako skrytá síla a energie pod povrchem sociokulturního života. Je to kapitalismus, ve kterém je svoboda podnikatele nakládat s kapitálem omezena. To brání, aby v rámci latentního kapitalismu došlo k proměně obchodního a produktivního kapitálu v kapitalismus finanční (Budil, 2025).
Manifestní kapitalismus, který se historicky zviditelnil uchopením politické moci a jenž využívá státní administrativní a represivní aparát a vojenskou moc k prosazení svých zájmů a akumulaci kapitálu. Je to typ kapitalismu, jenž buduje světový systém tím, že kolem dominantního jádra vytváří na základě dělby práce závislé a vykořisťované periférie. Je to kapitalismus, který zrodil vnitřní proletariát v Evropě a Severní Americe a vnější proletariát v zámořských zemích a državách. S vnitřním a vnějším proletariátem svádí manifestní kapitalismus zápas, v prvním případě třídní, ve druhém případě koloniální. Je to kapitalismus, v němž má podnikatel neomezenou svobodu, jak nakládat s kapitálem. Jde o ekonomický systém, který nesnáší regulace a státní zásahy a jehož nejčistší formou je neoliberalismus a volný trh bez hranic (Budil, 2025).
Od roku 2025 jsou světová média zahlcena kauzou J. Epstein. Povětšinou je tato kauza chápána jako něco ojedinělého až jedinečného, co se jinde nevyskytuje. Celá kauza je bohatě strukturována a diferencována podle různých znaků, a na různých škálách, např. od normality přes deviaci až k naprosté perverzi a patologii. Když se rozhlédneme po západní civilizaci, tak zde jevy, které tvoří kauzu J. Epstein, také nacházíme, i když v mírnější formě, a ne tak systémově provázané jako v kauze J. Epstein. Ovšem v USA je vše větší a dokonalejší. Pochopitelně, že kauza J. Epstein a to, co obsahuje, se nemohlo objevit náhle a bez návaznosti na společenské procesy a další sociální jevy. Z hlediska geneze můžeme hledat kořeny a to, co kauze předcházelo a analogie, prolínající celou západní civilizací.
Z hlediska kořenů není bez zajímavosti připomenout elitní soukromé vysoké školy, jejich kluby, často s morbidními přijímacími rituály. Vedle vzdělání zde studenti získávali pocit nadřazenosti, elitní loajality a pocit, že je jim vše dovoleno, jsou nad zákony a nad běžnou morálkou. Kolik Epsteinových klientů přicházelo takto socializovaných z elitních soukromých vysokých škol a připravených na jakoukoliv perverzi popírající morálku lidí, vůči nimž se cítili nadřazení. Chováním nad morálkou běžných lidí si dokazovali svou nadřazenost.
I mírnější projevy fenoménu J. Epstein vychází ze stejného zdroje; sociopatický typ osobnosti nezvládající moc. Je standardem, že jedinci, kteří jsou na nižší duchovní a mravní úrovni a náhle získají moc a kapitál, se s touto změnou nedokáží vyrovnat. Jejich osobnost se hroutí a na základě přebujelého ega vedle službě kryptokracii objevují svou nadřazenost a nezřízenou touhu po majetku a dalším rozšiřování osobní moci. Vzpomeňme v Česku známé kauzy odesáckých premiérů, kdy součástí erotického života Petra Nečase byly aktivity vojenské kontrarozvědky a Mirek Topolánek po výměně manželky exhiboval se svým penisem na mejdánu u „italského Epsteina“ Sylvia Berlusconiho. Mírnější variantu Epsteinovy společnosti připomíná některými jevy předlistopadová „šlechta“ disidentské komunity.
V kapitalistickém systému lze najít dva typy podnikatelů.
- Prvnímu typu přináší podnikání seberealizaci, přináší hodnoty společnosti a vytváří něco nového. Získaný kapitál je přidaná hodnota, není však primární motivací.
- Druhý typ jednoznačně usiluje o získání kapitálu, a to za každou cenu a jakýmikoliv prostředky. Obvykle nepřináší hodnoty společnosti ani nevytváří nic nového, parazituje na společnosti a na každé lidské bytosti, pokud to je možné. Jeho heslem je: “Špinavé peníze neexistují“. Příkladem může být G. Soros, který spekulací s měnou na burze ochudil miliony Angličanů a stal se miliardářem. Známý je výrok H. Balzaca: „Za každým velkým majetkem se skrývá zločin“.
Současný kapitalizmus charakterizuje druhý typ podnikatelů. Tito podnikatelé mají oproti prvnímu typu větší předpoklady k úspěchu svým osobnostním založením. V této fázi kapitalizmu jsou navíc skryti v anonymitě korporací, které se ve finanční pyramidě ztrácejí a na vrcholu se mění v kryptokracii, která dokonale propojuje kapitál s mocí.
Čím jsou specifičtí, co je charakterizuje? Povětšinou se jedná o sociopaty a F. Koukolík (1996) také mluví o deprivantech, kteří se většinově vyskytují mezi manažery, politiky a podnikateli. Mají potřebu ovládat druhé, zneužívají je pro svůj prospěch, touží po moci, majetku a slávě, jsou sebestřední a egoističtí. Mocenská a duchovní elita se odlišuje především preferencí hodnot a životními cíli a z toho vyplývajícím životním stylem.
K jejich pochopení uvedu konkrétní příklad. V době finanční krize, kterou odstartovala hypoteční krize v USA v roce 2008, se známým závěrečným sloganem „Privatizace zisku, socializace ztrát“, se objevila kauza finančníka B. Madoffa. V této době došlo k jeho odsouzení. Jím řízené hedgedové fondy byly založeny na tzv. Ponziho schematu. B. Madoff lákal klienty do fondů na vysoké výnosy, které nevyplácel z výnosů, nýbrž z vkladů nově příchozích klientů. Klientům byl slibován vysoký úrok za uložené peníze. Podvodem byly postiženy i velké a renomované finanční instituce. To, že byl netypicky trestně stíhán, bylo způsobeno jednak tím, že v té době byla ve společnosti negativní nálada proti bankám a bankéřům a obětní beránek se hodil. Dalším problémem bylo, že neokrádal pouze běžné Američany, což je v systému normální, ale také boháče a finanční instituce. Tento finančník byl miliardář již před zahájením podvodného projektu. Výše majetku před zahájením podvodného projektu mu umožňovala financovat sobě i dalším generacím potomků i ty nejnáročnější potřeby. Proto motivací nemohla být potřeba financovat vlastní život či život svých potomků.
Nepochybně byl inteligentní a rozhodně byl schopen analyzovat celý projekt z hlediska bezpečnostního rizika. Příčinou zahájení projektu tedy nemohl být intelektuální deficit k analýze projektu a jeho rizik.
Motivací k zahájení projektu byl typ osobnosti druhého typu podnikatele. Sociopat s přebujelým egem a s potřebou obelhávat lidi a na jejich úkor bohatnout. A to je obecný vzorec kapitalistických podnikatelů.
Při privatizaci (rozkradení) české ekonomiky v devadesátých letech to tehdejší predátoři bezostyšně proklamovali heslem: „O peníze jde až v první řadě.“ Tedy ne seberealizace, ne vytváření hodnot, ne rozvíjení tvořivosti a osobnosti, ne prospěšnost pro lidi a pro společnost, ale peníze. To byla jejich ideologie, z níž propagandisticky vyvozovali hesla, která většině populace zahltila mysl. Nevyslovený ideologický základ, z něhož tato propaganda vychází, je teze: „Ekonomika není pro společnost, ale společnost je pro ekonomiku“. V této tezi pojem „pro ekonomiku“ eufemisticky skrývá skutečnost; pro kapitál, pro oligarchii, pro kryptokracii.Ilustrací může být permanentní tlak podnikatelů na dovoz pracovní síly ze zahraničí. Vůbec se nezajímají, jaké dopady může mít sociokulturně cizorodý element na českou společnost. Navíc jsou v rozporu s vlastní ideologií. Při každém zvýšení minimální mzdy protestují s argumentem narušení trhu práce. Skutečné narušení trhu práce dovozem pracovní síly je však nezajímá, protože se tím stlačují mzdové náklady. A to za situace, kdy nezaměstnanost překračuje pět procent. Stejná „nenažranost“ amerických podnikatelů, převádějící výrobu za účelem nízkých mzdových nákladů do Číny, nastartovala raketový všestranný rozvoj Číny s radikální změnou geopolitické situace k multipolaritě s oslabením pozice USA.
Lidské jednání je výsledkem řady dimenzí reality. Jednou z nich je sociálno (Sak, 2025) a v tomto smyslu je jednání člověka produktem sociálna (nejen). Současně svým chováním sociálno reprodukuje, vytváří, modifikuje, a to bez ohledu, zda si tuto propojenost uvědomuje. Jako jsou vedlejším produktem výroby emise a odpadní vody, tak také vedlejším produktem chování člověka je zásah do sociálna, jeho reprodukce a přetváření.
Menšinově si česká populace uvědomuje polistopadové zásahy do české ekonomiky a její katastrofální proměnu. Ovšem co se při této proměně ekonomiky dělo se sociálnem si uvědomuje málokdo.
Zvykem oligarchů je po tom, co zločinnými aktivitami shromáždili majetek, z tohoto majetku odsypat drobky charitě. Tento akt však nemůže vykoupit negativní dopad jejich aktivit na sociálno. Nehledě na to, že i z charity dokázali udělat byznys. Sociálno kapitalistické společnosti je produktem společenských procesů a jevů, které v historii i v současné době reálně probíhaly. Součástí těchto procesů byla i realizace inovací, tvorba a produkce. Za každou továrnou je reálná duševní a manuální práce, která se pozitivně promítá do sociálna společnosti. V českých devadesátých letech z hlediska kapitálu většinově neprobíhaly tvůrčí procesy. Národní majetek byl v nové politické situaci a s novou ideologií „bez vlastníka“, a tudíž bylo možné se ho zmocnit. Proto politici záměrně nereagovali na novou situaci úpravou právního řádu. Oligarchy a miliardáři se stávali jedinci korupcí, vraždami, tunelováním, zlodějnou a další kriminální činností. Člen vlády vyhlašoval: „Zhasneme a každý si ukradne co bude chtít.“. Došlo k propojení politiky a organizovaného zločinu.
Tyto procesy a fenomény modifikovaly sociálno a v tomto sociálnu docházelo k socializaci mládeže „transformační“ generace. Tato generace v sobě nese sociálno devadesátých let. Politici STAN jsou především členové transformační generace. Dozimetr, bitcoinová kauza, kauza Kampelička; to vše jsou plody sociálna devadesátých let. V polovině devadesátých let již někteří lidé začínali tušit, že byli v listopadu 1989 podvedeni a kapitalistická euforie se začala vytrácet. Měnící se sociálno a jeho reflexi ve společnosti intuitivně vytušil Václav Havel, a proto vystoupil s heslem „blbá nálada ve společnosti.“ Zloděj křičel chyťte zloděje a tím chtěl od sebe odvrátit podezření z odpovědnosti za to, co se ve společnosti děje.
Biologové, psychologové a pedagogové vedou permanentní diskusi o tom, nakolik ovlivňuje chování člověka genetika a nakolik výchova a společnost. Jednotkou genetiky je gen a v sociokulturní oblasti obdobnou funkci plní mem, což je jakási jednotka sociokulturní reality, která se ve společnosti přenáší mezi její členy. Z celé řady směrů a škol zabývajících se významem přenosu genů na další generace a vlivem tohoto přenosu na vývoj společnosti jmenujme Ch. Darwina a T. R. Malthuseho.
V kapitalizmu se v rámci generace a mezigeneračně selektovali jedinci, kteří měli v daném společenském systému nejlepší genetickou a sociokulturní výbavu se uplatnit. I když ve skupině (třídě) podnikatelů, politiků, manažerů nebyli všichni sociopati a deprivanti, právě jejich psychická výbava zvyšovala pravděpodobnost jejich úspěšnosti. Vedle genetické výbavy byly také „elitně“ připravováni. Pouze zlomek americké populace je vzděláván ke schopnosti analytického a samostatného myšlení (Reich, 2002). Elitní soukromé školy nemají pouze vzdělávací funkci, ale také socializační, jejíž součástí je vytvářet pocit nadřazenosti a příslušnosti k vládnoucí elitě. Tím postupně docházelo ke „šlechtění“ sociálního predátora, který byl profesně nadprůměrně úspěšný a současně sociálně, mravně a duchovně deviantní až patologický. Z tohoto prostředí byly iniciovány obě světové války, další války, převraty, barevné revoluce, přičemž zpravodajské služby byly jen výkonným nástrojem této perfidní kryptokracie. Jen zrůdné bytosti se zdeformovaným lidstvím se mohou těšit z utrpení lidstva a z milionových obětí. Jejich zisky se doslova rodí z lidského utrpením. V současnosti za miliardami a zlatými záchody Zeleneského mocenské party je obrovské utrpení celého ukrajinského národa.
Tyto vlastnosti sociopatů, profesně zdatných, bez empatie, mravně a duchovně zaostalých se prostřednictvím genů a memů v každé generaci zvýrazňovaly až do poslední generace tvůrců a aktérů Epsteinovy kauzy. Fenomén odlišné morálky elit od morálky běžné populace jsem nazval morální kaskádou a zabývám se jí v publikaci Člověk a realita (2025). Standardní morálku elita od populace vynucuje jako nástroj ovládání, avšak sama se řídí zcela jinou morálkou.
Kauza Epstein není nějakým náhodným úletem. Je to logické vyvrcholení kapitalistického systému.
Při seznámení s touto kauzou je běžný údiv, kolik lidí bylo součástí této kauzy. Vysvětlení je jednoduché: aktéři kauzy nehledali pouze sociální kapitál a sexuální uspokojení, ale účastí ve společnosti, která existovala mimo rámec běžné lidské morálky se utvrzovali ve své nadřazenosti, ukojovali své přebujelé zvrácené ego. Jako se v satanských rituálech s lidskými oběťmi vyvolával pocit spojení se Satanem, perverzními aktivitami u J. Epsteina potvrzovali účastníci, že jsou součástí elity, která je nad běžnými lidmi. Geniální Epstein dokázal vytvořit v prostředí elit přesvědčení, že kdo necestuje Lolita letadlem a neúčastní se rituálu na ostrově či v jeho domě, není součástí světových elit. Něco jako svého času se říkalo, kdo není na internetu, neexistuje. A tak se v dokumentech Epsteinovy kauzy objevují evropské královské rody, nejvyšší politici, nejbohatší oligarchové. Samozřejmě, že celý Epsteinův podnik plnil i řadu dalších funkcí. O tom svědčí i výcvik J. Epsteina od R. Maxwella, agenta Mosadu a soužití a spolupráce s jeho dcerou. Zdá se, že jako jsou nebezpečné satanské rituály, nebezpečné bylo i zakotvení R. Maxwella a J. Epsteina. Svědčí o tom způsob úmrtí obou. R. Maxwell údajně přepadl přes zábradlí své jachty, J. Epstein údajně spáchal sebevraždu. Všechny indicie však nasvědčují vraždě. R. Maxwell byl pohřben na Olivové hoře, nejposvátnějším místě v Jeruzalémě, za účasti izraelského premiéra Jicchaka Šamira a prezidenta Chadima Herzoga, který v projevu ocenil, co R. Maxwell udělal pro Izrael, i když se to zatím nemůže říci. Pohřbu se také zúčastnilo šest ředitelů izraelských tajných služeb.
Kapitalistický systém je postaven na zisku a penězích, které také vše přetvářejí.
Peníze dělají:
- z lásky prostituci
- ze spirituality církev
- Odcizují člověka jeho podstatě, Bohu, jak říkají K. Marx a Ježíš. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým přitom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ (Matouš 6.24).
- peníze vedou státy do války
- z ředitelů nemocnic dělají zloděje
- z členů Sanhedrinu udělal vrahy Ježíše
- z komunistů udělal „oběti Mefista“ (Jelcin, Čalfa, Lorenz)
Epsteinova kauza a jednání USA v době prezidentství Joe Bidena a Donalda Trumpa ukazuje kvintesenci a vyvrcholení kapitalizmu. Zatímco já se domnívám, že finalita lidské civilizace směřuje k sociální a duchovní evoluci a kvalitu společnosti vidím ve vytváření podmínek k duchovnímu vývoji člověka, kapitalizmus působí proti tomuto vývoji a znamená regresi ve vývoji člověka s rizikem zničení lidské civilizace.
Permanentně dochází ke koncentraci kapitálu a k rozevírání nůžek mezi oligarchií a populací. Na Západě toto rozevírání růžek vede k pauperizaci populace, protože dosavadní životní úroveň byla důsledkem parazitování západního kapitalizmu na světové ekonomice prostřednictvím vynucené funkce dolaru jako rezervní měny a neokoloniálních metod (Perkins, 2015). Oba způsoby parazitování končí a důsledkem je urychlené rozevírání nůžek a pauperizace západní populace. Tento proces byl zbrzděn vytěžováním postsocialistických států. S rozvojem technologií klesá potřeba pracovní síly a tak kryptokracie nastoluje morbidní způsoby ke snížení lidské populace (covid-vakcinace, války …).
Souběžně s ekonomickými procesy probíhá na bázi selekce v nejvyšších patrech ekonomiky a moci koncentrace „epsteinového typu osobnosti“. To znamená deprivanti a sociopati, bez empatie, s patologickou potřebou dokazovat si svou nadřazenost (jsou nadlidé), se zvrhlými potřebami, pohrdající standardní morálkou a nerespektující normy chování. Kapitalistický systém obsahuje takové mechanizmy, že zákonitě přivede na vrchol moci tento typ osobnosti a zde ještě rozvine zrůdné rysy jejich osobnosti. Tuto triádu; koncentrace, osobnost, doplňuje forma ekonomiky a sice úvěrová (finanční) ekonomika. Je jistá, nenáročná a navíc dokonale zajišťuje ovládání států a člověka. Souvislost mezi koncentrací moci a kapitálu na jedné straně a selekcí a deformací osobnosti má obecnější charakter, avšak v kapitalizmu je korelace výraznější.
Nemyslím si, že vábivá forma latentního kapitalizmu Ivo Budila je reálná a možná. Kapitalizmus vygeneruje určité typy osobnosti, dovede je na vrchol moci a rozvine v nich vlastnosti sociopata a deformované osobnosti. V systému nelze opomenout jako jeho významný článek člověka a jeho sociálno. Člověk a jeho sociálno konstruují kapitalizmus a kapitalizmus konstruuje specificky člověka dle jeho pozice v systému.
Americký prezident Donald Trump deklaruje, že neuznává mezinárodní právní řád ani ta nejzákladnější duchovní, mravní a morální pravidla lidstva. Své chování a chování USA řídí pouze podle svých zájmů a vůle či spíše svévole. Podle vlastních nápadů napadá cizí státy. V případě napadení Iránu se západoevropské kapitalistické koloniální státy houfovaly jako hyeny, které cítí kořist a nechtějí chybět u jejího dělení. Zdržela je pouze neočekávaně účinná obrana Iránu. To, že prezidenty USA se stali dementní Joe Biden a extrémní osobnost Donalda Trumpa, nelze chápat jako nějaký ojedinělý exces. Je to součást sofistikovaného kapitalistického systému a zároveň obraz kapitalizmu. Chcete-li pochopit kapitalizmus, studujte Epsteinovu kauzu a sledujte americké prezidenty!
Součástí kapitalizmu je mýtus demokracie, to je způsob řízení státu prostřednictvím lidu. Implementací tohoto mýtu do vědomí mas lze dobře ovládat společnost. Demokracií je to, co za demokracii prohlásí vládnoucí elita-kryptokracie, deklarativní demokracie.
Lidstvu se zatím nepodařilo přejít na společenský systém, který by překonával problémy kapitalizmu. Problémem je, že nový společenský systém nemůže vznikat v „sociálním vakuu“, ale na sociálnu doposud vládnoucího kapitalizmu, který všemi prostředky bránil v přechodu na kvalitativně jiný společenský systém. Tlak kapitalistického sociálna působí proti sociálnu nové kvality ve dvou směrech. Jednak vojensky, ekonomicky, politicky, zpravodajsky, propagandisticky v reálném časoprostoru, ale také zevnitř osobnosti téměř každého člověka. Každý člověk má ve větší či menší míře zvnitřněn kapitalizmus a hodnotu majetku ve své osobnosti jako důsledek mnoha generačního působení. Při specifických podmínkách v osobnosti člověka převáží dřívější hlubší vrstvy kapitalistického sociálna nad novější tenkou vrstvou sociálna nové kvality.
To vysvětluje realitu přelomu osmdesátých a devadesátých let v SSSR, kdy nejvyšší komunistická nomenklatura (Jelcin, a další, včetně kádrů KGB) až s trapnou chorobností rozkrádala hodnoty vytvořené v SSSR. V republikách po rozpadu SSSR byli v čele kapitalistické transformace nejvyšší komunističtí funkcionáři (Alijev, Ševarnadze, Nazarbajev….). Také na Ukrajině možná překvapivě od samého začátku v devadesátých letech vrcholnou politiku dělali komunistické a svazácké špičky (Kučma, Juščenko, Janukovyč, Tymošenková).
I u nás po listopadovém převratu u mnoha komunistů došlo ke kapitalistické regresi a z řady z nich se stali komunističtí antikomunisté (Pavel, Pithart, Bek, Baxa, Čalfa, Zuna, Mitrofanov, Rychetský, Šabata, Svěrák …. ).
Problém realizace nové kvality sociálna je z historie již znám. Poselství Ježíše se v důsledku bariéry starších vrstev sociálna v osobnosti lidí v praxi katolické církve proměnilo téměř v opak toho, co Ježíš hlásal. Církev naplnila varovnou prognózu Ježíše „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým přitom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ (Matouš 6.24).
O vlivu kapitalistického hodnotového systému na společnost a člověka ukazuje srovnání výsledku lidí s orientací na peníze a bohatých na jedné straně a lidí s okrajovou hodnotou peněz a spíše chudých na straně druhé. Přínos pro lidskou civilizaci přinášeli spíše jedinci z druhé skupiny (Ježíš, Buddha, Hus, Komenský, Masaryk, Tesla, Einstein, Beethoven, Shakespeare, Mozart, Marx), zatímco působení jedinců z prvé skupiny mělo spíše parazitický charakter.
Má analýza a kritika kapitalizmu se víceméně shoduje s kritickou analýzou manifestního kapitalizmu Ivo Budila. „Manifestní kapitalismus se z obchodní, produktivní a průmyslové formy postupně mění v kapitalismus finanční, jenž v dlouhodobém historickém horizontu ochuzuje společnost o produktivní síly, způsobuje deindustrializaci a prostřednictvím privatizace školství, sociálních služeb a zdravotnictví zadlužuje, degraduje a znevolňuje široké vrstvy obyvatelstva. Proti manifestnímu kapitalismu se vzbouřila nejrůznější spontánní více či méně sofistikovaná antisystémová hnutí v Číně, Indii, Francii ancien régime, Brazílii, Rusku nebo v průmyslových centrech Západu. Fašismus a imperialismus představovaly brutální politickou odpověď manifestního kapitalismu na uvedené revoluční výzvy a revolty.
Idealisté neoliberální tržní ekonomiky byli zklamáni. Neomezený trh nevyústil ve společnost všeobecného blahobytu, ale naopak v neoliberální dystopii, která nejenom způsobuje obrovské sociální rozdíly, prohlubující se chudobu a paralýzu lidské tvořivosti a intelektu, ale vede také k militaristickému avanturismu, jenž ohrožuje existenci lidstva jako takovou (Budil, 2025).
V čem se odlišujeme je pohled na latentní kapitalizmus. Latentní kapitalizmus Ivo Budila lze chápat ve dvojím významu, v širším a užším. V širším významu lze souhlasit. V tomto širším významu lze i tlupu orangutánů chápat jako latentní kapitalizmus, a dokonce singularita před velkým třeskem latentně obsahuje vesmír v jeho struktuře a vývoji až do jeho konce. Lze říci, že obsahuje i latentní kapitalizmus.
V užším významu však existenci latentního kapitalizmu odmítám. Domnívám se, že sociální entitu definuje nejen struktura, ale také historie. Probíhající procesy redefinují strukturu a vytváří její historii. Součástí podstaty dospělého člověka je i jeho dětství a mládí. Dospělým člověkem se nelze stát, aniž by byl jedinec předtím dítětem a mladistvým.
Podobně kapitalizmu nutně předchází sociální jevy a procesy, které kapitalizmus předjímají a připravují. Kapitalizmu předchází otrokářství a feudalizmus se specifickými vztahy a mechanizmy naplňování principu G. Hegela „Pán a rab“.
Od renesance probíhaly změny sociálna a odvozeně i dalších oblastí společnosti. Vynález knihtisku, rozšíření gramotnosti, růst vzdělanosti, rozvoj vědy, průmyslová revoluce, ztráta monopolu moci a ovládání populace katolickou církví, nástup osvícenectví a liberalizmu. Z filozofie se šíří nové myšlenky „Myslím, proto jsem“ (Descartes), kategorický imperativ (Kant), které vyústí v nové společenské klima charakterizované heslem francouzské revoluce „Volnost, rovnost, bratrství“. Člověk se stává hodnotou sám o sobě.
Nastupující kapitalizmus pro své fungování potřebuje zlikvidovat společenské vztahy předchozího feudalizmu, tak se ruší nevolnictví, osvobozující venkovskou populaci pro pohyb z vesnic do továren. Po likvidaci feudalizmu kapitalizmus upozaďuje filozofické, duchovní a mravní principy, které byly živé v jeho počátcích. Model „Pán a rab“ se naplňuje tím, že pracovní síla se reprodukuje sama a vytváří nadhodnotu, zisk pro kapitalistu. O podílu z vytvořené hodnoty mezi kapitalistou a pracovní silou se po celou dobu kapitalizmu vedou spory na všech úrovních. Současný kapitalizmus dovedl tento princip k dokonalosti prostřednictvím úvěru. Cílem je zadlužení všech států a občanů. Češi na úrocích ze státního dluhu musí každoročně zaplatit 110 miliard korun, aniž by za to dostali jakoukoliv hodnotu. K tomu kolem poloviny populace má vlastní dluhy, ze kterých také platí úroky. Dluhy se nejlépe produkují válkami. Běžně platí státy válečné dluhy i desetiletí po válce.
Optimizmus Ivo Budila stojí na tezi, že je možné současný nepřijatelný a bezvýchodný stav kapitalizmu řešit návratem k latentnímu kapitalizmu, což já považuji za nemožné. Je to jako bychom chtěli vyřešit sociabilitu padesátiletého gangstera přechodem do jeho dětství. Součástí současného kapitalizmu jsou i procesy, které proběhly v minulosti. Genocida sta milionů původních obyvatel Ameriky, dvě světové války, nacizmus a jeho plíživá implementace do západní civilizace, otrokářství, rasizmus, holocaust, vytvoření globální úvěrové civilizace.
Je třeba si přiznat, že kapitalizmus se pro lidskou evoluci vyčerpal. Snad jeho účelem byl technologický rozvoj lidstva, který však byl spojen s duchovní a mravní regresí. V současnosti se kapitalizmus v Evropské unii dostal až do podoby pokleslé karikaturní diktatury. Proto, pokud chce lidstvo přežít, není možný jeho další vývoj, který by vycházel ze sociálna kapitalizmu.
Petr Sak
Literatura:
Budil, I. Dějiny kapitalizmu I. Praha: Triton, 2026.
Budil, I. Latentní a manifestní kapitalismus: Jak obnovit historický optimismus. 2025.
https://casopisargument.cz/59034.
Koukolík, F., Drtilová, J. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.
Perkins, J. Zpověď lovce ekonomik. Citadella, 2015.
Reich, R. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. Praha: Prostor, 2002.
Sak, P. Člověk a realita. Společnost, moc a spiritualita v 21. století. Praha: Zakázané vzdělání, 2025.
Smejkal, J. Úpadek Západu a role Evropské unie: Manifestní kapitalismus jako civilizační past. https://medium.seznam.cz/clanek/jiri-smejkal-upadek-zapadu-a-role-evropske-unie-manifestni-kapitalismus-jako-civilizacni-past-183360.
Budil, I. Dějiny kapitalizmu I. Praha: Triton, 2026.
Budil, I. Latentní a manifestní kapitalismus: Jak obnovit historický optimismus. 2025.
https://casopisargument.cz/59034.
Koukolík, F., Drtilová, J. Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos, 1996.
Perkins, J. Zpověď lovce ekonomik. Citadella, 2015.
Reich, R. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. Praha: Prostor, 2002.
Sak, P. Člověk a realita. Společnost, moc a spiritualita v 21. století. Praha: Zakázané vzdělání, 2025.
Smejkal, J. Úpadek Západu a role Evropské unie: Manifestní kapitalismus jako civilizační past. https://medium.seznam.cz/clanek/jiri-smejkal-upadek-zapadu-a-role-evropske-unie-manifestni-kapitalismus-jako-civilizacni-past-183360.
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_88a0ea95-9ea5-11eb-b4e3-003048df98d0_8e540a647b0ea90d4bebbf3a187fd24e.jpg "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_3b9a2900-fb02-11e3-9d6c-003048df98d0_06aba69ed2a89fcd02436730f5e48f19.jpg "[title]")
