Krizový zákon byl výborně připraven na přírodní katastrofy, nikoliv na pandemii, která nás potkala. Můj návrh spočíval především ve zpřesnění nároků na odškodnění těch, které tato krizová situace zastihla. Ministr Hamáček se neobtěžoval na mou výzvu ani odpovědět, možná proto, že to bylo v době, kdy nosil ještě sako, nikoliv ‚akční‘ červený svetr. Kdyby nás ale vláda poslechla, mohli jsme se vyhnout právnímu chaosu, do kterého posléze ministři zatáhli celou zemi, když se snažili právní kličkou prosazovat opatření v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví. Ukázalo se, že můj návrh je potřeba, proto ho budu předkládat znova, abychom se napříště podobnému chaosu vyhnulia.

Navrhovaná změna krizového zákona by umožňovala poskytnout náhradu škody jako státní podporu i podnikatelům, neziskovému sektoru a krajům. V tuto chvíli mohou o náhradu škody žádat jen fyzické osoby a obce. V souvislosti s pandemií koronaviru je však nutné myslet i na soukromoprávní subjekty, které zajišťují chod českého hospodářství či služby občanům. Zároveň by změna zabránila možnému zdvojování náhrad. Nově by se totiž do náhrady škody započítala již vyplacená podpora (např. kurzarbeit či pětadvacítka).