V této souvislosti je zajímavé, že podobné obavy o nezávislost a suverenitu nikdo neventiluje v případě naší vlastní země. A při tom jsme na tom z tohoto hlediska opravdu velmi špatně. Je zcela zřejmé, že se opět dostáváme do pozice země s omezenou suverenitou, o jejíž zahraniční politice i vnitřních poměrech se rozhoduje zcela otevřeně zpoza našich hranic bez ohledu na názory našich občanů i jejich demokraticky zvolené politické reprezentace.
Evropská unie, jejímiž jsme členy, se stala všestranně upadajícím a v mezinárodní konkurenci zaostávajícím uskupením fanaticky prosazujícím levicovou progresivistickou ideologii, která bez ohledu na realitu vede celý blok k úpadku a faktickému rozvratu. Srovnání s bývalým komunistickým blokem vůbec není od věci. Jako kdysi ten se i EU dnes snaží své selhávání řešit masivním zbrojením a sázkou na přípravu vojenské konfrontace s domnělými nepřáteli navenek a utahováním šroubů uvnitř.
Důkazem tohoto neblahého vývoje je skutečnost, že EU bez ohledu na nesouhlas drtivé většiny veřejnosti i politické scény napříč politickým spektrem stále bezohledně vnucuje naší zemi politiku, která ekonomice i občanům objektivně a prokazatelně škodí. Příkladem budiž celý Green Deal, který právě na naši zemi a její obyvatele dopadá nejtíživěji, přičemž jakýkoliv vliv těchto hospodářství devastujících politik na změnu klimatu, jíž je zdůvodňován, je zcela marginální. Přístup Bruselu k takovým věcem jako je zákaz spalovacích motorů, emisní povolenky, nucené zateplování budov atd. je zcela arogantní a názor České republiky je pro něj naprosto irelevantní. Stejně bezohledně jsou prosazovány takové projekty, omezující občanské svobody, jako je pověstný tzv. Chat Control, který zavádí šmírování veškeré internetové komunikace. Pokud se Bruselu postaví do cesty znění dosavadních smluv a národní legislativa, zasáhne Evropský soud v Lucemburku, který progresivistické priority extenduje s odkazem na občanství EU i do zemí, které takové legislativní změny odmítají. Příkladem budiž jeho poslední judikatura o homosexuálních sňatcích.
Česká republika se v těchto poměrech není schopna pádu do postavení faktického protektorátu Bruselu bránit. Naši politici se o to dosud ani vážně nepokusili. Země, které hájí své národní zájmy a postaví se Bruselu na odpor (jako dnes Maďarsko a Slovensko, dříve Polsko), jsou ostrakizovány v evropských institucích, jsou jim zadržovány dotační platby, jsou obcházeny, vylučovány a vystaveny kampaním podvracejícím jejich demokraticky zvolené vlády.
K eliminaci jakéhokoliv odporu proti dnešnímu směřování EU je zneužívána válka na Ukrajině a strach z Ruska, který je neustále šířen. Jakýkoliv nesouhlas a odpor proti současné evropské politice je označen za proruskou propagandu, jeho protagonisté za ruské kolaboranty, válečná hysterie má zastřít skutečné dopady zhoubné bruselské politiky. Budoucí válka s Ruskem má být hlavní beranidlo urychleného umělého sjednocení a centralizace Evropy.
Přitom hlavní evropské velmoci – Francie a Německo – si mohou dělat, co se jim zlíbí, bez ohledu na stávající pravidla a bruselské direktivy. Příkladem budiž dnešní Německo, samo původce energetické krize v Evropě, jíž vyvolalo svou bezohlednou zelenou Energiewende. To si dnes bez ohledu na EU i své sousedy rozhodlo masivně od ledna dotovat ceny elektřiny a postavit své okolí do těžko řešitelné situace. EU mlčí.
Naše vznikající vláda bude mít zásadní problém se s touto situací vyrovnávat, stejně jako naplnit své další programové priority, jako je odmítnutí emisních povolenek a azylového paktu. Hrozí nám tvrdé tresty v podobě odstřižení od evropských dotací, na které si z velké části svými národními příspěvky do bruselské kasy platíme sami. Brusel v režii Německa a Francie dává nepokrytě najevo, že se s našimi zájmy a potřebami nepočítá. Chová se, jako bychom byli poraženými v nějaké jimi vyhrané evropské válce. Posledním krokem má být zrušení práva veta, které jejich neomezenou faktickou vládu nad EU završí. Je smutné, že u nás se pro zbavení vlastní země posledního atributu suverenity vyslovuje i její současný prezident.
Představa, jak budou poměry a rovnováha sil v Evropě vypadat, až se projeví výsledky německého programu megazbrojení, není už vůbec povzbuzující. Ne nadarmo Francie a Polsko již vyjádřily ze směřování svého tradičního dnes partnera a kdysi rivala znepokojení. U nás si tyto otázky nikdo neklade. My se bojíme jenom války na vzdáleném Donbase.
Podstatné při tom je, že tento vývoj vzbuzující obavy nesměřuje k posílení prosperity a svobody na našem kontinentě, ale k pravému opaku – k udržení a utužení poměrů, které jej prokazatelně vedou k úpadku a nesvobodě.
Vidíme-li proto v dění na Ukrajině a v jednáních o ukončení tamější války každou třísku v Trumpově oku, neměli bychom přehlížet trámy v oku vlastním. A slyšíme-li zvonit hranu ukrajinské suverenitě, nemylme se - té naší už bohužel také odzvonilo. Jen si to přiznejme.
![[title] [title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_cc515138-3114-11e4-aadc-003048df98d0_fa34bf4c6c1174dca3e9e383a937cd52.jpg)
![[title] [title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_3237e449-768f-11ea-b311-003048df98d0_e0b093be0293b22393023285d186cfbd.png)







