Za celou eurozónu sice mírně poklesly a dostaly se tak na tří až čtyřměsíční minima, nicméně i nadále zůstávají většinou nad hranicí šedesáti bodů. Znamená to jen zpomalování dosavadního boomu tohoto odvětví, které rozhodně nemá nouzi o zakázky. Problémem průmyslu v zemích eurozóny rozhodně nejsou zakázky, ale rostoucí ceny vstupů a v některých případech jejich nedostatek. Firmy tak stále ve větší míře přenášejí rostoucí náklady do výrobních cen, které v posledních měsících nabraly tempo. Poslední známé číslo je za květen, kdy už meziroční růst průmyslových cen dosáhl 7,5 %. Dnes přijdou na řadu červnová čísla, nicméně už přehled výsledků za jednotlivé země signalizuje, že růst cen ve výrobě dále zrychluje. Základním problémem nicméně zůstávají narušené dodavatelské řetězce a logistika, které loni narušila počínající pandemie. Pro úplnost je třeba dodat, že pokles PMI se netýká Německa, protože tam PMI opět roste a dostává díky novým zakázkám se na tříměsíční maximum.

Obdobně jako za eurozónu bychom mohli zhodnotit rovněž červencový výsledek PMI za Českou republiku. Aktuální korekce 62 bodů svědčí o pokračující expanzi tohoto největšího tuzemského odvětví, které se krom už uvedených problémů musí potýkat s nedostatkem kvalifikovaných i pomocných pracovníků. Vzhledem k silnější orientaci na automobilový průmysl je tuzemský průmysl nyní citlivější na výpadky dodávek komponent, které některé výrobce nutí k omezování produkce a podepíšou se tak na celkovém výsledku průmyslu v následujících měsících. Navzdory těmto komplikacím zůstává výhled průmyslu příznivý i ve zbytku roku. Rizikovým momentem zůstává dostupnost součástek především pro automobilový průmysl a další růst cen na vstupu i výstupu.