Společně na vybudování světa trvalého míru a univerzální bezpečnosti a společenství se sdílenou budoucností pro lidstvo – bylo sděleno prakticky vše, co obsahuje problematika mezinárodní bezpečnosti, včetně toho, jak ji definovat, budovat a udržovat.

Jedno z čínských přísloví říká: Se silnými kořeny budou rostliny růst; Se správným přístupem lidé uspějí. Od svého založení Světové mírové fórum sdružuje velké mozky světa, aby zkoumaly základní příčiny hlavních mezinárodních bezpečnostních problémů a způsoby, jak je řešit prostřednictvím spolupráce. V zahajovacím projevu zaznělo hodnocení: Máme před sebou velmi aktuální téma, kterým je budování bezpečnostního společenství: rovnost a spravedlnost. Je proto nanejvýš důležité, abychom dali hlavy dohromady, přemýšleli mimo krabici a sdíleli nové perspektivy dosažení světového míru a bezpečnosti.

Pět let později, ve dnech 19. – 20. září 2023 se v Jiangsu Expo Garden konalo třetí mírové fórum Nanjing na téma Mír, bezpečnost a rozvoj: Mládež v akci. Fórum bylo zaměřeno na Mír a udržitelný rozvoj a zúčastnily se ho zástupci mezinárodních organizací, národních a provinčních vládních institucí, soukromý sektor a talenti, zaměření na podporu dialogu a budování komunity se společnou budoucností a dosažení trvalého míru a udržitelného rozvoje.

Na slavnostním zahájení pronesla paní Gabriela Ramos, zástupkyně generálního ředitele UNESCO pro sektor společenských a humanitních věd, uvítací řeč. Zdůraznila významnou roli akcí mládeže pro mír a rozvoj. Vyjádřila uznání partnerským institucím za jejich podporu a zdůraznila, že Potřebujeme ženy a mladé lidi, aby převzali odpovědnost za mírové procesy – je to jediný způsob, jak mohou být udržitelné. Jinými slovy: Mládež je klíčovým pilířem míru.

Nejenom v západních společnostech mládež představuje výzvu a míru se nedostává podpory.

Co představuje mezinárodní bezpečnost

Bylo by chybou považovat mezinárodní bezpečnost za něco nového, nebo za hotový soubor myšlenek či praktických návrhů. Ve skutečnosti byly principy a myšlenky univerzální mezinárodní bezpečnosti v posledních několika desetiletích šířeny a diskutovány politiky, vědci a zainteresovanými občany. Byly předloženy i alternativní koncepty s různými názvy, jako kolektivní bezpečnost, vzájemná bezpečnost a společná bezpečnost. Když se v 80. letech 20. století zformoval koncept univerzální bezpečnosti, stalo se tak sloučením nejdůležitějších a nejživotaschopnějších návrhů té doby. Čas ale letí, lidé se mění a s nimi i svět.

Důležitým příspěvkem ke konceptu mezinárodní bezpečnosti byla (nevládní) Komise pro odzbrojení a bezpečnost, Vytvořil ji švédský premiér Palme s pomocí spojení veřejných osobností ze sedmnácti zemí Evropy, Asie, Ameriky a Afriky. Výsledkem práce komise byla koncepce společné bezpečnosti jejíž hlavní myšlenkou bylo opuštění principu odstrašování jako politického a psychologického stavu vztahů mezi hlavními jadernými mocnostmi.

Poté byl po celé řadě jednání 1. srpna 1975 podepsán nejvyššími představiteli 33 evropských států, Kanady a USA Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). Tím skončila nejdůležitější fáze procesu KBSE, též zvaná Helsinská konference. V roce 1995 vstoupila na scénu transformovaná KBSE: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která sdružuje 57 států včetně zakavkazských a středoasijských, USA a Kanady.

Realita dnešní mezinárodní a bezpečností politiky dokazuje, že předem zmíněné a další organizace ztratily vliv a nefungují. V následku nefungování a politizace bezpečnosti, dokonce i naše šance na přežití v jaderném věku se každodenně obětují materiálně politickým, korupčně-ideologickým a vojenským rozhodnutím. Proč došlo k takové situaci?

Protože principy univerzální bezpečnosti očividně omezují suverenitu jednotlivého státu. Platí to i v případě uznání nemožnosti přežití v totální jaderné válce, ve které nemůže být vítěze.

Nehledě na předem uvedené v dnešním světě zabíjení uchylovat se k vojenskému řešení konfliktu představuje idealizaci vědění o budoucnosti. Dosáhli jsme hranice, kdy parita přestává být faktorem vojensko-politického odstrašení, kdy zbrojení je na nadměrné úrovni. Jediným způsobem, jak zajistit vlastní bezpečnost v dnešním světě je okamžité a drastické snížení vojenských arzenálů. Proto vznikl koncept přiměřené dostatečnosti jako odpověď na problém parity. Jaderné zbraně byly omezeny na minimum nezbytné pro bezpečnost. Dnes ale neplatí.

Současný stav mezinárodní bezpečnosti

Svět zažívá významné změny, jaké jsme za posledních sto let neviděli. Žijeme v multipolárním a globalizovaném světě, abych formuloval srozumitelně pro většinu čtenářů. Ve skutečnosti revoluce v IT, konzumní a zábavní kognitivní kapitalismus, rozmanitost a antropologická válka jsou skutečností života, ve kterém propojení a vzájemná závislost mezi zeměmi se staly realitou a současně jistotou, že v takovém světě všechny země rostou a padají společně.

Letos si připomínáme 80 výročí konce druhé světové války. Setkají se prezidenti Si a Putin a mnoho dalších osobností, od nichž závisí náš dnešek a zítřek. Když se ohlédneme zpět, máme bolestná a hluboká ponaučení, která si můžeme vzít z naší zkušenosti ze dvou světových válek a jedné studené trvající více než čtyři desetiletí. Dnes, kdy většina národů dává přednost míru před válkou a spolupráci před konfrontací, mnozí západní politici a války chtiví sešli z cesty míru a nachází se na jednosměrné cestě k válce bez vítěze.

Je nepopiratelnou pravdou, že mezinárodní situace je nestabilní, nejistá a nepředvídatelná. Mentalita studené války, mocenská politika, unilateralismus a protekcionismus se dostaly k moci, regionální turbulence, terorismus, změna klimatu a migrace zůstávají nevyřešenými výzvami. Ekonomická a finanční rizika a zhoršující se rozdíly v rozvoji zemí se staly akutními a představují komplexní globální bezpečnostní výzvy.

Měnící se mezinárodní prostředí a skutečnost, že kapitalistický systém založený na expanzi nelze transformovat mírovými prostředky na intenzivní systém zásadním způsobem přetváří bezpečnostní prostředí. Jak? Následující představuje několik příkladů.

Za prvé: Bezpečnostní otázky se staly více propojenými a stále více nabývají politických, ekonomických, kulturních, etnických a náboženských rozměrů. Nová dynamika je činí komplikovanějšími, než se na první pohled zdá. Zjednodušující, utišující přístup (idealizace vědění tzv. elitami nebo klam veřejnosti) může vést k většímu počtu problémů, než se snaží vyřešit. Šíření terorismu je toho příkladem. Za druhé: Ve světě, který se stává globální vesnicí, bezpečnostní otázky nerespektují žádné státní hranice. Zranitelnost a nejistota jedné země se může akumulovat a přelít se do regionu i mimo něj. Nikdo nemůže zůstat nedotčen vnějšími riziky nebo dosáhnout tzv. absolutní bezpečnosti sám. Proto musíme držet pohromadě a pochopit princip sdíleného osudu. Za třetí: S globalizací a revolucí informačních technologií bezpečnostní otázky mohou způsobit zmatek způsobem, který postihne nejen obyčejné občany, ale i elitu, a tím vlastně celý svět.

Jak dále a co dělat

Aby byl zajištěn trvalý mír uprostřed těchto hlubokých bezpečnostních změn, objevilo se mnoho nových a odlišných řešení. Jedno z nich představuje Čína. Ta navrhuje věnovat se globálnímu míru a společnému rozvoji, realizovat svět trvalého míru a všeobecné bezpečnosti a budovat společenství se sdílenou budoucností pro celé lidstvo. Jedná se o vizi, kterou kapitalismus nemá a její zásady je třeba dodržovat při řešení otázek mezinárodní bezpečnosti:

Za prvé: rovnost a vzájemná důvěra, jako předpoklad bezpečnosti. Podle Číny jsou všechny země, velké nebo malé, silné nebo slabé, bohaté nebo chudé, rovnoprávnými členy mezinárodního společenství. Žádná země nemá právo monopolizovat mezinárodní a regionální bezpečnostní záležitosti nebo narušovat legitimní zájmy jiných zemí. Je důležité pěstovat přátelství, prosazovat spravedlnost, sledovat společné zájmy a posilovat strategickou důvěru.

Za druhé: spolupráce k oboustrannému prospěchu je nejjistější cesta k bezpečí, protože absolutní bezpečnost je iluze a bezpečnost jedné země nemůže být nikdy postavena na turbulencích ostatních. Je potřeba věnovat se problémům, vyloučit řešení s použitím síly a nabídnutá řešení musí být komplexní, holistická a integrovaná s omezením rizik na minimum.

Za třetí: přestože rovnost a spravedlnost jsou velmi důležité dnešní svět je daleko od toho, aby byl místem rovnosti a spravedlnosti. Jejich deficit představuje potřebu budovat lepší svět a posilovat základy míru odmítnutím zastaralé mentality studené války a uvažování s nulovým součtem, urovnání sporů mírovými prostředky vytvořením kolektivní reakce na výzvy.

Za čtvrté: reforma a inovace představují zásady pro řešení, máme-li se vypořádat s množstvím nových bezpečnostních výzev. Je potřeba myslet mimo rámec a rozvíjet nové způsoby spolupráce, aby řešení starých a nových problémů byla udržitelná a způsobilá prolomit bezpečnostní dilema. Inovativní přístup může učinit globální správu bezpečnosti ekologickou, efektivní a ekonomickou.

Za páté: udržitelný rozvoj na principu praktikovat to, co se obhajuje, představuje podmínku a vylučuje pokrytectví, lži a klam elitami. V tomto duchu Čína obhajuje světový mír a bezpečnost například dlouhodobým bojem proti korupci a stala se kotvou a motorem globálního hospodářského růstu.

Pás a stezka

Tato čínská iniciativa vytváří obrovské příležitosti pro oboustranně výhodnou spolupráci se zbytkem světa. Poté, co ji prezident Si Ťin-pching v roce 2013 poprvé navrhl iniciativa vyvolala vřelé reakce a širokou podporu světa, čímž umožnila Číně poskytnout pomoc rozvojovým zemím, zejména těm nejchudším. Prostřednictvím zvýhodněných půjček, technické, personální a intelektuální podpory a prostřednictvím projektů, z nichž mají přímý prospěch místní komunity, pomáhá Čína rozvojovým zemím. Je však potřeba více dopadových analýz.

Mezinárodní a regionální spory

Čína se aktivně podílí na hledání politického řešení mezinárodních a regionálních hotspotů a hraje konstruktivní roli při řešení otázek, jako je korejská a iránská jaderná otázka, Sýrie, Afghánistán a Blízký východ. Abych jmenoval některé z mnoha.

Čína podporuje mírové operace OSN a aktivně se jich účastní. Připomínám, že Čína je největším přispěvatelem mírových sil. Vyslala více než 37 000 mírových sil do 24 mírových misí OSN a aktivně se účastní mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu a pirátství. Za posledních deset let čínské lodě zajistily bezpečný průjezd pro více než 6 000 lodí. Čína je hluboce zapojena do mezinárodní spolupráce v netradičních bezpečnostních oblastech, jaké představuje boj proti drogám, kybernetická bezpečnost a změna klimatu.

Nelze opomenout úspěch Číny při pořádání šanghajské Konference o opatřeních k budování interakce a důvěry v Asii a summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v Čching-tao. Jedná se o významné příspěvky Číny k regionální bezpečnostní architektuře, podporované snahou o harmonické soužití, které lze identifikovat v DNA čínského národa. Proč?

Mírový rozvoj je strategickou volbou Číny s ohledem na její národní podmínky a zájmy a představuje základní princip, který v čínské diplomacii je v dlouhodobém horizontu dodržován. Nejedná se o predátorskou expanzi, kterou praktikuje Západ, což dokazuje skutečnost, že kdysi utápějící se v chudobě a zaostalosti země vyrostla v druhou největší ekonomiku světa. Lze předpokládat, že Čína nebude usilovat o expanzi pomocí války. To však neznamená, že se Čína vzdá svých legitimních práv a zájmů. Zde má Západ důvod zamyslet se, doučit se starou a novodobou historii a pochopit přísloví: Když jíte ovoce, nezapomínejte na strom, na kterém vyrostlo; Když piješ vodu, nezapomínej na zdroj, ze kterého pochází.

V různých diskuzích v Číně jsem také slyšel, že Lahodná polévka se vyrábí kombinací různých ingrediencí. Co to znamená? Na Planetě existuje více než 200 zemí a regionů, více než 2 500 etnických skupin a různých náboženství. Tato rozmanitost definuje náš svět, pohání pokrok lidstva, a byla dříve velkou silou a magnetem Evropy. A dnes? Marnost nad marnost poté, co je prakticky vše v procesu unifikace a inkluze. Co se nabízí a co je potřeba?

Interakce mezi civilizacemi a bloky by měly být vedeny vizí harmonie bez uniformity na základě vzájemného respektu a učení, které lze vnímat jako most přátelství, hnací sílu lidského pokroku a pouto pro světový mír. Takto čerpaná moudrost z různých civilizací může být zdrojem mocné síly, která je nutná pro vypořádání se s nesčetnými výzvami mnoha tzv. elit a výchovou nových, podobně jako je tomu na v úvodu zmíněné univerzitě Tsinghua. Ta, jak se mi jeví, zůstává věrná svému mottu sebekázně a sociální angažovanosti.

Závěr

Vyhlídky na mírový a bezpečný svět jsou slibné, nehledě na výsledek jednání prezidentů Putina Trumpa na Aljašce, co se týče Ukrajiny, a co se týče neznalosti utajovaných dohod obou představitelů velmocí. Cesta vpřed nebude hladká, bude zapotřebí společného úsilí všech zemí, včetně Číny, aby se vyhlídky na mír staly skutečností.

V Číně se často říká: Není potřeba jen jednoho stromu ke stavbě sídla a jen jedné řeky, aby vznikl oceán. Koncept hry s nulovým součtem je nejen neplatný a nevyhnutelně vede k jaderné výměně. Jaderné nebezpečí a následně jaderná bezpečnost nemají národní, ale globální charakter a jak psal velký humanista Cervantes: Mír je největší dobro, které si lidé mohou v tomto životě přát. Proto existuje existenciální potřeba rozvíjet základní postoj pacifismu a dosažení míru jako nejvyšší možné hodnoty, které by měly být podřízeny všechny ostatní aspirace. Západní společnost se bude ještě nějakou dobu snažit o mír (pro sebe) pomocí válek.

Teprve po prohře tohoto boje a octnutí se na pokraji propasti se projeví síla vize prezidenta Si: Světový mír a všeobecnou bezpečnost společenství se sdílenou budoucností lidstva přinese pokrok ve vznešené věci míru, nikoliv jeho vědomé obětování pro dosažení jiných cílů, jiných hodnot a politických reforem, ve kterých mír, bezpečnost a odzbrojení jsou kladeny vedle sebe, a proto jsou považovány za neoddělitelné, ale jejich korelace v reálném životě je složitá a nejednoznačná. Proto mírové vztahy často nedokáží zaručit trvalou bezpečnost.

Nový model univerzální mezinárodní bezpečnosti bude proto muset upřednostnit celkovou bezpečnost systému před zvažováním iluzorní možnosti odděleného přiřazení bezpečnosti jeho prvkům. Nejdůležitějším bodem je poznání, že snížení bezpečnosti protivníka (zvýšení hrozby pro něj) má v dnešních podmínkách za následek snížení vlastní bezpečnosti. Jinými slovy, vzájemná bezpečnost v jaderném věku je svázána s konceptem přiměřené dostatečnosti a odmítá model rovnosti a model hry s nulovým součtem.

Nový model volá po novém myšlení, nových akcích a nové politice, zejména pokud jde o vojenské doktríny a strukturu stávajících ozbrojených sil. To znamená, že principy univerzální bezpečnosti musí být začleněny do mezinárodních vztahů; že národy akceptují, že v jaderné válce nemůže být žádného vítězství ani obrany; že místo toho, aby usilovali o rovnost jaderného potenciálu, přesunou se k rozumnému dostatku arzenálů. Bohužel NATO nesplňuje podmínky nového modelu mezinárodní bezpečnosti i proto, že představuje instrument pro zachování stávajícího společenského systému.

Zmíněné však neznamená domnívat se, že skutečná bezpečnost je nedosažitelná, dokud nebudou vyřešeny všechny politické a ideologické rozpory mezi socialismem a kapitalismem. To je staré myšlení. Základním úkolem, který před námi stojí v našem vzájemně závislém světě, je rozvoj všeobecné bezpečnosti, bez ohledu na současné a budoucí incidenty, nebo dokonce na hluboké rozpory mezi společenskými systémy. Na rozpory je třeba pohlížet nově. Rozdíly ve společenských systémech a ideologiích by se neměly stát zdrojem třenic mezi státy a žádný stát by se neměl pokoušet udělat jiný stát lepším, než je.

V procesu změny starých stereotypů je třeba překonat zjednodušené a často neadekvátní chápání cílů a motivací sociálních systémů druhé strany. Konkurence různých modelů kulturních a sociálních systémů nesmí být vnímána jako hrozba pro národní bezpečnost s požadavkem změny jiného společenského nebo dokonce vymýcení druhého systému. Nový model není proto trockistické volání po světové revoluci.

Bohužel, tento novější model není na Západě uznáván. Čína a Rusko se snaží dát najevo, že považuje soupeření mezi kapitalismem a socialismem v linii, která vylučuje použití vojenské síly, a za způsob, jak se postavit druhé straně. Skutečností ale je, že proces vedoucí ke změně myšlení a vnímání postojů má objektivní příčiny, začal, nelze jej zastavit, ale pouze řídit.

Bezpečnosti každého státu a každého sociálního modelu lze dosáhnout, ale ne na úkor druhého. Proto politika civilizovaného soužití, která zahrnuje spolupráci různých států a sociálních modelů světa, kterou nabízí vize prezidenta Si a vojenský konflikt nejenom na Ukrajině představují učebnice univerzální mezinárodní bezpečnosti. Souhlasu netřeba.16.08.2025.

Jan Campbell