Svátek má: Zuzana

Komentáře

Modlitba za normální život

Otevřete noviny a nestačíte se divit.

Popisují tam divný, cizí, neznámý svět a vnucují vám, abyste popřeli ten svůj a žili ten jejich, jedli jejich jídlo, věřili v cizí bohy a zaměnili svoje hodnoty za ty jejich. Ale nemusíte. Klidně zůstaňte normální.

Líbí se vám milé a hezké holky nebo stateční, svalnatí muži? Klidně si takové vybírejte, sněte o nich ve svých snech a požadujte, aby i ve filmech byly krásné ženy a silní muži, kteří zachrání tento svět. Máte-li rádi maso, nenechte si ho znechutit propagandou a s klidným svědomím si ho dopřejte, kolikrát chcete a na co vám stačí rodinný rozpočet. Chcete jezdit silným benzínovým autem, které mnoha koňmi pod kapotou utáhne těžký přívěs nebo rychle vjede do zatáček? Střádejte na ně, kupte si je, starejte se o ně a požadujte, aby je pořád u nás prodávali navzdory děsivým prognózám, které čtete v denním tisku nebo do vás tlučou z televize. Kouříte rádi? Pijete? Souložíte? Trvejte na svých zvycích a tradicích, které vás baví, naplňují a na které jste zvyklí po desetiletí.

Nechcete v ulicích hořící auta, v parcích cizince v provizorních stanech a z mešit volání muezzinů? Nemusíte přece schvalovat západní hodnoty, když se vám protiví a radši byste měli české tradice, prověřené předchozími generacemi. Není nic špatného ani k odsouzení, chcete-li, aby vás syn poslouchal a aby se vaše dcera vdala do sousedství a brzy po svatbě povila vnoučata, na které se vy i váš manžel těšíte jako děti na Vánoce. Podobně jako když se vám líbí pohádky každou neděli odpoledne, staré české filmy podporující genderové stereotypy a když i doma očekáváte, že večer bude navařeno, uklizeno a napečeno, abyste jako chlap a chlebodárce mohl jít po večeři do hospody na dva škopky a probrat tam, co se stalo ve vsi, zanadávat na Pražáky a na nepochopitelnou Evropskou unii. Vaše přání a hodnoty jsou přece jenom vaše osobní soukromá norma. Klidně se dnes i zítra smějte sprostým vtipům, černému humoru, policajtům, tlusťochům, pitomcům všeho druhu, politikům, ba dokonce i Frantovi od vás ze vsi. Protože vtip je kořením života, a pokud jej zaplevelíme politickou korektností, nastane suchopárná nuda k nepřežití.



Proč poslouchat vlastní rozum

Klidně se otočte zády k jiným lidem, zejména k těm, co se zaštiťují vaším dobrem. Tvrdí nám, že naše světy už jsou dávno překonané, že je dnes nová doba a my že musíme přičichnout k novotám, ovládnout angličtinu, přijmout Green Deal a myslet na klima, namísto májových průvodů se účastnit Prague Pride, živit se klíčky a biojídlem, nakupovaným výlučně do vlastních obalů na farmářských trzích, hodně cvičit a chodit do přírody, jezdit po cyklostezkách, nosit oblečení fair trade, podporovat Člověka v tísni, manželství pro všechny, zákaz umělých hmot a neobnovitelných zdrojů, volit levicové strany, schvalovat Istanbulskou úmluvu a nadávat na devadesátá léta, na Kalouska a na Okamuru a nikdy hlasitě nepřiznat, že jste svůj hlas v některých volbách hodili Zemanovi nebo Babišovi.

Jenomže vnucovat jinému vlastní vůli je protiprávní, navíc české zákony každému zaručují právo hledat a nacházet štěstí svou individuální, a tedy vlastní cestou. A tak je nejvyšší čas, aby jednou provždy a nahlas zaznělo následující: klidně si kuřte, pijte kávu, mléko či alkohol, válejte se na kavalci nebo pracujte do úmoru, koukejte na bednu nebo na západy slunce, zavrhujte změny a myslete si o každém, co chcete. Nejen proto, že každému z vás právě tohle právo zaručuje a nikdo vás pro vaše názory nesmí upalovat na hranici. Ale také proto, že na vlastní rozum je nakonec nejlepší spolehnutí a zvyky a tradice existují právě proto, že se léty osvědčily, a proto vytrvaly. Dokonce i naše předsudky nám pomáhají přežít – zjednodušují svět, který už tak je složitý a nesrozumitelný. Nechcete se jich zbavovat nebo je zatracovat? Nemusíte.

Nelíbí se vám tetovaní a moderní umění? Dechovka nebo zpěváci country? Zpovykané manažerky či Česká televize? Cizí teorie, multikulturní reklamy a nové mravy? Nemusí se vám líbit – je to vaše volba. Buďte si klidně tradiční, stále stejní a veskrze normální. Milujte se a množte se, tak jak to dělaly dřívější generace. Usmívejte se, nebo držkujte na potkání, dotýkejte se navzdory bakteriím a scházejte se nad dobrým jídlem, vyznávejte, anebo zapomeňte na suchý únor, prskejte na sebe pospolitost a vyměňujte si s viry i imunitu a dobré nápady, protože výměnný obchod, jídlo, komunikace a společnost jsou podstatou naší civilizace. Nebojte se dělat, co máte rádi. Vaše hodnoty jsou vaše, ať si oni nechají ty jejich. Je v pořádku žít život, jaký chcete. Je úplně v pořádku být tak normální, jak si představujete.

Čtenář s dobrou vůli nemusí souhlasit, ale chápe, o čem tu vyprávím. Patrně má i podobnou zkušenost. Pak ale jsou i tací, jimž dobrá vůle a ochota porozumět chybí. Už slyším jejich výhrady: že jsem zastaralý staromilec, co se zhlédl v dávno překonaných časech, a nový svět že si žádá změny. Takoví namítnou, že obrat „normální“ má cosi společného se slovem „norma“, a budou na mě jako na právníka, kdo a kdy takovou normu schválil a kde je k nahlédnutí její doslovné písemné znění, aby se přece jasně vědělo, co je normální, a co už není. Jenomže lidi bez dobré vůle nemá cenu přesvědčovat. My ostatní víme, že pro obhajobu normality je normální žádnou normu nehledat. My přece víme, co normální je, a co už není. Stačí nám naše životní zkušenost.

Daniela Kovářová