Obsahu příspěvku a proč je Evropa na cestě ke střetům, které může i nepřežít, budou rozumět snadněji především čtenáři se zájmem o zahraniční politiku, ideálně od doby ukončení první světové války, jestliže si uchovali schopnost vidět vývoj společnosti za horizontem a v kouřové cloně Covid-19. Tento pro lidské oko neviditelný a hluchoněmý virus je nakažlivější než jeho originál a dělá si legraci z lidské strategie stádové imunity. Kromě toho umí se vyhýbat střetu s imunitním systémem lépe než člověk. Na toho čekají za dveřmi tři střety: Velký reset, výsledky Mnichovské bezpečnostní konference a informačně-propagandistické aktivity.

Proč a v jaké souvislosti vznikl Římský klub? Zjednodušená odpověď zní: Byl založen po ukončení Druhého vatikánského koncilu (1962 – 1965) k převzetí a plnění části výsledků tohoto shromáždění. Účastnilo se ho více než 2500 katolických biskupů, které svolal papež Jan XXIII. Cílem koncilu, který skončil za vlády Pavla VI., bylo reagovat na potřeby doby. K nejzásadnějším rozhodnutím koncilu patřil dialog s vyznavači ortodoxního nebo protestantského pojetí křesťanství, nebo dokonce s nekřesťanskými náboženstvími, především se Židy a muslimy. Církev se také rozhodla mimo jiné nahradit latinu národními jazyky při bohoslužbě a obrátila svou pozornost k nevěřícím. Tolik oficiálně.

Neoficiálně, ale jak potvrdil čas, víme, že koncil se stal přelomovým okamžikem v moderních dějinách katolické církve. Ta se rozhodla otevřít modernímu světu a vnitřně se reformovat ve smyslu světové vlády, dogmatu o udržitelném růstu a ochraně chudých. Na toto úsilí navazuje založení Římského klubu v dubnu 1968. Jedná se o globální think tank, který celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou první zprávou Meze růstu. Římský klub o sobě uvádí, že je organizací jednotlivců, kteří sdílejí společný zájem o budoucnost lidstva a usilují o změnu. Budiž. Současný pracovní program římského klubu se zaměřuje na témata reformulování cílů a změnu fungování ekonomických systémů; oddělení růstu prosperity a spotřeby zdrojů; zajištění obživy, pracovních míst a příjmů. Z vybraných zveřejněných zpráv stojí za zmínku ve spojení s tímto příspěvkem, se základy digitalizace společnosti a zblbnutí mladé generace s pomocí nových výukových a vzdělávacích metod kromě již zmíněné Meze růstu (1972), Lidstvo na rozcestí (1974), Revize mezinárodního pořádku (1976) a Na hraně (2015).

Papež František přivedl Svatý stolec blíže k Rockefellerově Radě světové populace. Ta se od 50. let minulého století zabývá problematikou její regulace. Téma převzal Římský klub. Aby převzetí mělo váhu, římský klub byl zvolen konzultantem Hospodářské a sociální rady OSN. V pokračování svého úsilí papež František založil (v roce 2020) pod patronátem předsedy Papežské rady Justitia et pax, ghanského římskokatolického kněze, arcibiskupa Cape Coast, kardinála Turksona (1948) nevládní organizaci zvanou Rada inkluzivního kapitalismu. Ta se stala partnerem Velkého resetu. O něm jsem psal již několikrát v nedávné minulosti.

Velký reset zastupuje platforma kognitivního kapitalismu zvaná Světové hospodářské fórum (WEF Davos). O této platformě založené v lednu 1971 a předsedovi Klaus Schwabovi jsem několikrát kriticky referoval v minulosti. Problém s WEF je jeho věk, který nedovoluje jít s dobou. Proto dostal Klaus Schwab úkol od globálních elit představit na platformě WEF Velký reset. Problém s Velkým resetem a Radou inkluzivního kapitalismu tvoří tři hlavní skutečnosti, které by evropští a národní politici neměli ignorovat, mají-li zájem na přežití Evropy ve střetu.

1) Velký reset má být realizován starou známou trojicí: Rothschild, Rockefeller a Svatý stolec s novým jazykem, ale starými vazbami a vůdci ve věku: Londýnské EFSR, Inter-Alpha, Financial Services Forum, bankami Santander, Intesa Sanpaolo, Crédit Agricole (Rothschild) a Deutsche Bank (Rockefeller). 2) Oficiálním autorem Velkého resetu je Klaus Schwab (1938), který kryje skutečné autory. Proto nelze brát jeho výroky a tvrzení za platnou minci. 3) Historie Svatého stolce obsahuje Lateránské smlouvy podepsané 11. února 1929, Říšský konkordát mezi Německem a Svatým stolcem podepsaný 20. července 1933 a výdej cestovních pasů Vatikánu cca 30 tisícům nacistických válečných zločinců, aby se mohli vyhnout spravedlnosti na planetě.

Přidám-li k uvedeným skutečnostem teze dokumentu trilaterální komise – Krize demokracie z roku 1975 nabízí se nepříjemná a aktuální myšlenka: Fašismus jako filozofický základ a ideologické zastřešení legalizovaných zájmů Vatikánu ve společnosti oligarchů výlučně orientovaných na zisk, bez (sou)citu a etiky. Hlubší pohled do historie zviditelní neofašistické plány na založení socialistických spojených států Evropy s německým konceptuálním jádrem, německo-francouzskou aliancí a ostatními Evropskými státy jako periferií.

O nich vypovídal v  zajetí SS Obergruppenfuehrer Richard Hildebrandt (1897 - 1952). Memoáry Walthera Friedricha Schellenberga (1910 – 1952), šéfa špionážní služby a vojenské rozvědky, které psal pod dohledem britských tajných služeb ve Švýcarsku, aby po jejich ukončení mohl rychle umřít, mluví za sebe. Podle nich v srpnu roku 1942 vedl na uvedené téma rozhovor s Heinrichem Himmlerem (1900 – 1945). A komu to nestačí, nechť si poslechne, analyzuje a dá do kontextu nedávné výroky ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova. V nich doporučoval oddělit EU od zbytku Evropy. EU jako projekt se totiž rodil v průběhu druhé světové války. Otázky, na které by politici měli nabídnout odpověď během volební kampaně: Proč došlo právě teď k prohlubování krize vztahu EU – ER? Proč před krátkou dobou došlo ke zveřejnění aliance Velký reset a Rada inkluzivního kapitalismu? Jakou pozici zaujme ČR?

Moje odpověď má tři části. 1) Globální elity odstranili Donalda Trumpa od moci a snaží se dohnat ztracený čas i za cenu škody na svých pozicích. 2) Prezidenti Putin a Si v rámci on-line zasedání Světového hospodářského fóra vyjádřili nesouhlas s velkým resetem jako digitálním koncentrákem v moderním fašistickém společenství. 3) Ne, RF a ČLR velkému resetu umožnilo první zveřejnění jmen protivníků Západu v poválečné historii strategické koncepce NATO a nepozvání prezidentů RF a ČLR na zasedání Mnichovské bezpečnostní konference.

Výsledkem této arogance Západu bude urychlena modifikace Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi RF a ČLR z roku 2001. V praxi to znamená: 1) přechod k vojenskému spojenectví RF a ČLR, 2) intenzifikaci činnosti pátých kolon v obou státech, 3) s ohledem na podporu exprezidenta Trumpa v Republikánské straně ve výši 87% (podle YouGov / Economist), výrazné zkrácení času globalistů pro jejich rozhodující střet s RF a ČLR, a tím větší riziko přímého střetu NATO a RF, potažmo ČLR s těžko představitelným následky pro EU a Evropu.

Hodnocení problematiky - Římský klub – Velký reset – Rada inkluzivního kapitalismu nemůže být kompletní bez zohlednění pravoslavné a katolické problematiky. Ta obsahuje setkání papeže Františka s patriarchou Kirillem v Havaně v roce 2016, nedávný rozkol pravoslavné církve na Ukrajině, snahy a působení Svatého stolce v Bělorusku a v neposlední řadě církevní dění v Turecku. Přestože hodnocení není předmětem tohoto příspěvku lze tvrdit, že pokračování politiky EU na vybrané staro-nové cestě velkého resetu nevyhnutelně vede ke střetu, který mj. obsahuje návrh strategické koncepce NATO, a který Evropa nemusí přežít.

Na cestě ke střetům (2)

Střet druhý: NATO

Pro porozumění načasování zveřejnění obsahu nové strategické koncepce NATO je nutné si uvědomit, že se jedná o první odpověď tzv. kolektivního Západu na společné NE Ruské federace a ČLR na pokus zavedení digitální světového řádu na základě modelu kognitivního kapitalismu. O něm jsem nedávno podrobně referoval i s odkazem na 11 stránkový dokument. Rozhodnutí rady ministrů obrany NATO ze dne 17. února nutí připomenout si, že se jedná v pořadí o osmou strategickou koncepci v historii NATO a čtvrtou v postsovětské historii. Protože není cílem příspěvku posuzovat všech osm strategických koncepcí, zmiňuji se pouze krátce o historii koncepcí v kontextu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), doby po rozpadu SSSR a vývoje posledního desetiletí.

Závěrečný akt KBSE byl podepsán nejvyššími představiteli 35 států světa 1. srpna 1975 v Helsinkách. Jeho podpisem skončila nejdůležitější fáze procesu KBSE, jehož význam spočíval v 1) snaze snížit napětí studené války, 2) v diplomatickém vítězství SSSR co se týče upevnění územních a politických realit vyplývajících z druhé světové války a 3) přijetí závazků v oblasti lidských práv SSSR.  V Československu tak mohlo vzniknout hnutí Charta 77.

Pařížský summit KBSE (19-21. listopadu 1990) ve spojení s rozpadem Varšavského paktu a konáním Gorbačova zahájil novou etapu vývoje helsinského procesu. V pařížské Chartě pro novou Evropu byla zformulována politická filozofie helsinského procesu v novém pojetí bezpečnosti evropských národů. Nové pojetí bezpečnosti bylo založeno na společném, kooperativním postupu a omezeném vyzbrojení, přičemž pojem bezpečnost se neomezuje na čistě vojenské aspekty. Institucionalizace KBSE měla být podpořena spoluúčastí představitelů parlamentů, různých nevládních a společenských organizací a skupin, a také jednotlivců, aby KBSE měla nádech západní demokracie. Evropské společenství se mělo stát jádrem budoucí Evropy, NATO rozhodujícím garantem míru a bezpečnosti v Evropě. Protiválečná píseň amerického hudebníka Peta Seegera, inspirovaná Šolochovým románem Tichý Don (1934) i českém znění klade správné otázky pro současné dění ve světě: Řekni, kde ty kytky jsou, co se tady mohlo stát,… řekni, kde jsou ti vojáci, lidi, co se mohlo stát, kde mohou být…

V roli poradce jsem již tenkrát upozorňoval na rizika v dokumentu KBSE obsažené výzvy a nutnost spolupracovat těsně s USA a Kanadou a na předčasné odepisování RF jako suverénního státu a civilizace. Bylo jasné, že jakákoli spolupráce se Západem povede republiky bývalého SSSR do struktur NATO, přijetí vůdcovské role USA a západních hodnot. Strategická koncepce NATO z roku 1991 a program Partnerství za mír mluví sami za sebe: partnerství a spolupráce s bývalými protivníky pod vedením USA měla zvýšit bezpečnost v celé Evropě.

Strategická koncepce z roku 1999 integrovala Chartu základních práv EU (v roce 2000) a prakticky vyhlásila ve spojení s vojenskou tématikou principy budoucího globalismu v politické, hospodářské, sociální a ekologické sféře. Strategické koncepce 1990 a 1999 považovaly jaderné zbraně a jejich množství dostatečné pro odstrašení bláznů. Výsledkem koncepce byla stagnace vývoje strategických jaderných zbraní USA, přechod k nejaderné koncepci tzv. rychlého globálního útoku a hypertrofie vývoje vysoce přesných útočných zbraní v globálním měřítku. Při současném snížení počtu jaderných zbraní na obou stranách a stavu hospodářství RF v té době to představovalo pro USA možnost počkat a ve vhodnou dobu porazit RF v krátké době. Jiří Vašíček (1933 – 2001) zdraví: Tenkrát, tenkrát, voněl čas…

Záměr, ve vhodnou dobu porazit RF v krátké době, obsahoval návrh k zákazu použití všech jaderných zbraní. Barack Hussein Obama (1961), převzal tuto myšlenku, obdržel Nobelovu cenu za mír a Moskva se svým nepřijetím návrhu se stala černým Petrem. Na tomto místě opakuji v minulosti několikrát zmíněný vděk malému kruhu ruských seniorů - specialistů v oblasti atomové energie a zbraní za to, že doposud žijeme bez války v Evropě. Jakou kvalitu hodnocení rizik nabízeli specialisté, dokazuje obsazení letiště v Prištině ruskými vojáky dva měsíce po přijetí strategické koncepce 1999, únorová mnichovská řeč prezidenta Putina v roce 2007 a do třetice, pětidenní válka na Kavkaze 8. srpna 2008. Reakce Západu dovolily představit si, co zdržování nekonkrétních nepřátel NATO znamená v praxi. Galský kohout na jaře 2009 rychle vstoupil do NATO a prakticky paralelně vstoupila ČLR na světovou hospodářskou scénu. Společným úsilím RF a ČLR byla zablokována realizace tzv. texaské dohody z roku 2005. Ta měla za cíl založit Severoamerickou unii s pomocí integrace USA, Kanady a Mexika, integrovat tuto do EU a následně do Transatlantické unie s centrem v Londýně. Protože sny hrají v životě větší roli, než by se zdálo, nelze je ani při hodnocení politického vývoje ignorovat.

V době přípravy texaské dohody USA hodnotily ČLR jako své strategické aktivum. Mělo být použito k pozdějšímu přenesení světového finančního centra do Singapuru. Tím by se USA dostaly blíže k Hongkongu a Austrálii. Nebýt společné akce RF a ČLR v rámci 15. konference o klimatu v Kodani (7 - 18.12.2009) jenom Bůh ví, kde bychom dnes byli. Proces byl pozastaven do roku 2015. Doporučuji seznámit se s příspěvkem Josepha Nye (1937) zveřejněném po konferenci v Project Syndicate. Nye v roce 1990 zavedl do mezinárodních vztahů pojem měkké síly, je představitelem neoliberálního institucionalismu (globalizace, mezinárodní bezpečnost a interdependence) a v příspěvku dokonce obvinil vládu ČLR ze zrady kurzu Teng Siao-pchinga. Den jeho úmrtí (19. února 1997) vybízí i v současné době k zamyšlení nad jeho moudrostí a působením nejenom ve spojení s komunistickou stranou, která si bude připomínat 100 let od založení, ale i co se týče vztahu mezi ČLR a USA a EU.

Strategická koncepce z listopadu roku 2010, podobně jako její předchůdkyně nikdy neidentifikovaly státy nebo bloky, proti kterým stojí NATO. Vždy se psalo o nebezpečí ze šíření jaderných, raketových a podobných zbraní a systémů. Psalo se o nebezpečí mezinárodního a kybernetického terorismu, o fundamentálních ekologických problémech a výzvách. RF a ČLR nebyly oficiálně zmiňovány ve strategické koncepci NATO, o to více ale nová nebezpečí a nové úkoly: kolektivní obrana, krizové řízení a bezpečnost na bázi spolupráce. Z textu vyplývá, že se jedná o celý svět, o spolupráci s nečleny NATO a s mezinárodními organizacemi. Tímto rozšířením úkolů se NATO prakticky a oficiálně stává vojenskou organizací OSN zamířenou pouze na východ a proto zvyšující riziko přímého střetu s RF a potažmo i ČLR. S ohledem na vývoj NATO lze hodnotit novou strategickou koncepci, která má být přijata během summitu NATO v březnu v Bruselu a výroky generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga (1959) následovně:

1) RF a ČLR jsou prvně v historii NATO po rozpadu SSSR oficiálně označeny jako protivníci NATO. Z toho vyplývá oficiální zahájení studené války se všemi následky. 2) Centralizace řízení NATO proběhne směrem na východ do potenciální před frontové zóny v sousedství RF a Běloruska. Otázka, kdo bude platit dislokaci centralizace řízení NATO - aliance nebo postižené státy?, by měla být zodpovězena národními politiky co nejdříve. 3) Sdělení Ukrajině: datum vstupu nevíme, ale pokračujte v reformách a přípravě na členství. Ze sdělení vyplývá příprava ke střetu o Donbas s účastí RF. Střet může být dále internacionalizován a přiblížení válečné fronty v bezprostřední blízkosti hranic RF se tak stane reálným. Podobně by tomu mohlo být i na Kavkaze a v Centrální Asii. 4) NATO zamýšlí internacionalizovat svoji přítomnost v Iráku, v blízkosti Iránu a Sýrie, což plně odpovídá záměru rozšíření sfér vlivu a působení z doby angažmá v Afganistánu. 5) Bude-li strategická koncepce NATO přijata v dnes známé formě a obsahu znamená to, že Washingtonská smlouva o založení NATO v roku 1949 bude pozměněna a NATO se stane organizací s globálními ambicemi. 6) V kontextu globálních ambicí NATO a Indicko-tichooceánského konceptu USA lze očekávat přítomnost NATO v Perském zálivu. Tím by se uvolnily zdroje pro USA na výstavbu tzv. východního NATO (USA, Japonsko, Indie a Austrálie) s těžko představitelnými následky pro EU a zbytek Evropy. 7) Formování různých druhů aliancí schopných spojovat konflikty v různých částech světa, historická zkušenost a vojenská praxe nezmiňovat se konkrétně a veřejně před asymetrickými spojenci o podrobnostech plánu a jeho realizaci a praktická nemožnost vystoupení států trpaslíků z NATO, EU a podobných organizací představují dilema, které nemohou řešit známí zkompromitovaní politici bez vize a základní znalosti konceptu anglosaské geostrategie.

V ní se nachází nejvýznamnější práce Halforda John Mackindera (1861 - 1947) Demokratické ideály a skutečnost: studie politiky rekonstrukce. V práci Mackinder tvrdí, že: 1) Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland. 2) Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov. 3) Kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět. Přičemž Mackinder považoval Evropu, Asii a Afriku za jeden světový ostrov, jehož zásadní část tvoří území velice odpovídající současnému Rusku. Proto po první světové válce dokládal nutnost udržet východní Evropu rozdělenou a oddělenou od Ruska, a na Pařížské mírové konferenci oponoval wilsonovskému idealismu na základě zeměpisného determinismu. Ignorovat nelze ani Karla Ernsta Haushofera (1869-1946), Carla Schmitta (1888-1985) a koncept Rimland prosazovaný Nicholasem Johnem Spykmanem (1893 - 1943).

Již proto v předvolebních kampaních politických stran v SRN, ČR a jinde v EU by měli kandidáti a příznivci politických stran a voliči si uvědomit, že na cestě k přímému střetu NATO s RF a potažmo s ČLR se rychlost jízdy zvyšuje nejpozději od roku 2014. Rychlost je udržována strategií národní bezpečnosti USA z prosince roku 2017, ve které RF a ČLR byly označeny jako revizionistické státy ohrožující světový řád, a referátem z listopadu 2020 nazvaném NATO-2030 (společně v nové éře). Z uvedeného vyplývající otázky mají osudový charakter. Bohužel unikají pozornosti veřejnosti v době pandemie strachu z covid-19, vnitropolitických sporů, skandálů a podezírání. Protože již povrchní odpovědi na otázky nenabízejí žádný komfort, co se týče indikovaného střetu NATO s RF o Evropu a třetího střetu v informačně propagandistické sféře, bylo by nezodpovědné od politiků a jejich poradců se vyhýbat možnosti a pravděpodobnosti, že Evropa nepřežije. Souhlasu netřeba.