Už dlouho před jejich začátkem jsem spolu s dalšími upozorňoval na nesoulad Stanov Českého olympijského výboru nejen s českou platnou legislativou, ale také s Olympijskou chartou (OCH). Ctím tradici, která velí dát během olympiády klid zbraním a volný průchod čestnému sportovnímu zápolení. Proto jsem i já na těch několik dnů odložil své zásadní připomínky k organizaci a fungování Českého olympijského výboru (ČOV) a společně s ostatními příznivci sportu jsem se zájmem sledoval průběh olympijských soutěží, těšil se z očekávaných i překvapivých úspěchů našich sportovců, ale zároveň vnitřně prožíval i nesplněné cíle a touhy některých našich reprezentantů.

Jsem přesvědčen, že naši sportovci, a to nejen ti slavní a mezinárodně úspěšní, ale doopravdy všichni, si zaslouží, aby sportování u nás bylo férové, řídilo se platnými pravidly a samozřejmě odpovídalo mezinárodním úmluvám. Bohužel u spolku, který se tak často a okázale zaštiťuje značkou pěti spojených kruhů a který by měl jít příkladem, tomu tak není. Stanovy Českého olympijského výboru totiž jednoznačně odporují některým zásadním nařízením základního dokumentu Mezinárodního olympijského výboru – Olympijské charty, v jejíž prováděcích ustanoveních je jasně uvedeno, že „… existuje-li nějaký rozpor mezi stanovami národních olympijských výborů (tedy i ČOV) a Olympijskou chartou, rozhoduje Olympijská charta“.

Faktické vnitřní uspořádání ČOV nevyhovuje požadavkům OCH, ale ani vlastním stanovám, neboť mezi členy nejsou povinní členové (volení zástupci sportovců, kteří se zúčastnili olympijských her) a naopak jsou za členy považovány organizační složky bez právní subjektivity. OCH (ale také česká legislativa) např. nepřipouští, aby za členy ČOV byly pokládány i některé organizační složky státu atd., atd. Stanovy ČOV tak mají daleko k demokratičnosti, jelikož práva skutečných členů jsou porušována, a naopak členská práva mohou uplatňovat i nečlenové.  

Dlouho jsem se domníval a věřil, že nejlepší cestou k nápravě pokřivených aktivit Českého olympijského výboru by měla být dohoda, pochopení a snaha o rychlou nápravu. Na všechny výzvy k ní však jediný statutární zástupce ČOV (mimochodem tento vůdcovský princip vedení národních olympijských výborů OCH také nepřipouští) Jiří Kejval nereaguje a arogantně je přehlíží.