Paní Geislerová má poněkud filozofické úvahy, které však postrádají logiku. Samozřejmě, že na svůj názor má nárok, ale stejně tak se lze k jejímu názoru veřejně vyjadřovat. Své postoje a názory A. Geislerová často prezentuje tak nějak proti hlavnímu proudu. Tentokrát  svým názorem expresivně vyjádřila svůj postoj k otázce  stejnopohlavního manželství , ke kterému se i v rámci volební kampaně v Česku vede stále diskuze. Paní herečka kupodivu upřednostňuje komunitní soužití (myšlena komunita lidí s orientací LGBTQ+) před lidskostí, kterou  mj. považuje za jakousi nadstavbu, uplatňovanou v české společnosti. Tento názor se také jeví  jako jakási úchylka, nebo ne?
    

Na druhé straně zřejmě považuje stejnopohlavní manželství jako základ komunity, potom by však také  musela vědecky obhájit (protože však nemá potřebné „koule“, tedy vzdělání v tomto oboru, tak se jí to sotva podaří), proč totéž neexistuje mezi zvířaty. Samozřejmě, že i zvíře samčího pohlaví se umí postarat o své mladé potomky, ale až poté, kdy se svou samčí partnerkou mláďata přivedli na svět. To se u stejnopohlavních párů v jejich manželství stát nemůže. A adopce a výchova dětí? Raději nezmiňovat!
    

Argumentace o existenci (nikoli o logičnosti) manželství stejnopohlavních partnerů může bohužel,  ovlivnit  výsledek referenda ve Švýcarsku, kde pro uzákonění této možnosti hlasovalo, dle sdělení agentury DPA, 64,1 % všech hlasujících a návrh získal nadpoloviční většinu ve všech kantonech.  Podle agentury AP se pro stejnopohlavní páry otevírá cesta nejen k adopci dětí, ale  i (spekulativnímu) získání švýcarského občanství po sňatku. Jenže my nejsme Švýcarsko, ale naopak podle hééérečky Geislerové jsme zaostalá země, takže nemůže chtít, aby se tato anomálie a nelogičnost musela schválit i u nás jenom proto, že to mají ve Švýcarsku. Ostatně, ve Švýcarsku mají mnohem víc věcí, které my nemáme a mít ještě  nebudeme a to přesto, že by to bylo i naší zemi a lidu prospěšné. Protože to není pro naši společnost žádná zásadní záležitost, v danou případě by řešení takových problémů bylo pro nás  víc ke škodě, než ku prospěchu.
     

Apropó, u nás je přece dáno zákonem, že stejnopohlavní páry mohou uzavírat tzv. partnerství, kdy mohou sdílet společný život jak ve společné domácnosti, tak i bohužel, pečovat o adoptivní dítě. Pokud u nás chtějí tyto stejnopohlavní páry, resp. lidé z tz. kategorie LGBTQ vynutit uznání svých požadavků, je to evidentně nad rámec nejen práv majoritní části občanů, úrovně společenské etiky, ale rovněž z hlediska principu vzniku a existence života na zemi vůbec.
    

Nicméně, aby paní Aňa Geislerová lépe či snáze  pochopila, že požadavky stejnopohlavních párů na právo jsou z našeho společenského hlediska zcela mimo mísu, pak nechť vyvolá všeobecné referendum (pokud se jí to ovšem podaří) k této záležitosti, aby se ukázalo, že i když ona považuje naši zemi za zaostalou, pak lidé ještě mají fungující mozky a nechybí jim ani smysl pro principiální, přírodou dané chápání postavení muže a ženy ve smyslu rodiny, manželství a existence lidstva vůbec.
   

V neposlední řadě pokud si paní Geislerová domnívá, že jsme zaostalá země, asi by se neměla ponižovat svým spolužitím a účastí na kulturním, resp. celospolečenském životě se zaostalým národem a odstěhovat se někam, kde se nebude muset aktivně zasazovat o nesmyslné, přírodě odporující nároky a požadavky lidí s osdlišnou homosexulalní orientací (LBGTQ), resp. se bude moci připojit k jejich aktivitám, když je jí tato komunita tak blízká.