K šíření dojde zřejmě během léta především mezi mladými lidmi, kteří nebyli očkováni. Za celou dobu epidemie zemřelo více než 30 tisíc lidí s covidem-19. Počet nakažených nyní postupně klesá a současně se snižují denní počty úmrtí až k nule. Ještě v březnu 2021 se ale pohybovaly až kolem dvou set. Loni na konci prosince se konečně začalo proti koronaviru očkovat. Od té doby bylo podáno více než 6 milionu dávek, plně naočkovaných je přes 2 miliony lidí. Přes počáteční chaos jsou nyní již dodávky očkovacích látek stabilní a očkovací program se postupně otevírá pro všechny věkové kategorie. Ministerstvo zdravotnictví si stanovilo cíl 60ti % proočkovanosti dospělé populace, ale odborníci volají po více než 70 %. Navíc stále není ukončeno očkování nejohroženější skupiny obyvatel starších 80 let.

Náš očkovací systém zatím preferuje velkokapacitní centra, která sice dobře fungují, ale nejsou vhodná nebo dostupná pro všechny. Ordinace praktických lékařů jsou naopak místem, kde se chtějí nechat očkovat především starší občané, děti nebo zdravotně znevýhodnění. Stát bohužel rezignoval na cílenou informační kampaň, která by adresně oslovovala cílové skupiny a fundovanými argumenty je přesvědčila o potřebnosti očkování. Místo toho se zájemci museli zpočátku potýkat s různými organizačními překážkami, třeba s obtížným procesem registrace.

Od začátku pandemie covid-19 jsme zároveň svědky rozporuplné komunikace nejen ze strany politiků, ale také lékařských autorit. Opakovaně se objevují vyjádření snižující závažnost onemocnění nebo zpochybňování významu vakcinace. Tyto osobní názory jednotlivců „v bílých pláštích“ stále získávají velkou mediální pozornost. Navíc asi 40 % Čechů a Češek, kteří používají internet, věří fámám o pandemii covid-19. Stát ale bohužel šíření dezinformací nijak systematicky neřešil. Osobní komunikace postavená na pochopení, vysvětlování a dostatku času je stále nedostatečná. Pomáhá osobní příklad těch, kteří už jsou očkovaní a jsou ochotní popsat, jak právě oni zvládali očkování a jaké byly jejich důvody pro vakcinaci.

Čím méně totiž veřejnost vnímá covid-19 jako reálnou hrozbu, tím menší je jejich ochota nechat se očkovat. Právě tomu může paradoxně nahrát i zlepšování epidemiologické situace. Část lidí může podlehnout nesprávnému dojmu, že pandemie skončila. Virus SARS-CoV-2 se ale šíří exponenciálně a pokud rezignujeme na preventivní opatření, může znovu dojít k prudkému nárůstu počtu případů. Zavádějící je i rozšířená představa, že prodělání onemocnění je lepší než očkování nebo že ten, kdo už tuto infekci prodělal, očkování nepotřebuje, má potřebné protilátky a je chráněný.

Očkování je samozřejmě spojeno s jistou dávkou krátkodobého nepohodlí, jde ale o přijatelné riziko ve srovnání se závažnými dopady onemocnění. Důležité je také s veřejností otevřeně komunikovat o případných rizicích očkování. Je nutné řešit i skutečnost, že očkovacím systémem propadají lidé ohrožení sociálním vyloučením, část seniorů, lidé s různými handicapy a někteří cizinci trvale žijící na našem území. Zatím se tímto problémem zabývají většinou pouze neziskové a tzv. nízkoprahové organizace, nikoliv systematicky stát.