V daném okamžiku u občanských demokratů (5,2%) nadále pokračuje stav balancování na hraně vstupu do Sněmovny, a tedy i stavu boje o své voliče, vyplývá s červencového průzkumu společnosti Sanep.

Ovšem už v listopadu 2008 se na webech začalo tvrdit, že se „ODS potápí a krysy opouštějí palubu“. Nelenil však ani bývalý předseda strany Mirek Topolánek a se zjevnou nechutí k vedení Petra Nečase v dubnu 2012 poznamenal na adresu ODS: „Tato loď se potápí a na palubě se pořád tančí“. Následně v listopadu 2012 psal pravicový tisk o občanských demokratech po jejich kongresu, že „ta bárka ODS se v poslední době drží na hladině jen zuby nehty. Poté, co ji část šílené posádky navrtala trup, to už vypadá, že je definitivně hotovo, Kongres – Nekongres“ (Virtually.cz).

Ale nebyli to jen kritičtí příznivci zprava, neboť v dubnu 2013 usoudil i sociální demokrat Jiří Dienstbier, že se „ODS zvolna potápí“. V témže roce se to v souvislosti s občanskými demokraty jen hemžilo oblíbeným srovnáním s Titanikem. A tak se psalo veseleji: „Titanik ODS. Volím pramici!“, nebo střízlivě: Tiskovka na Titaniku ODS“ či jako prosté konstatování Vlastimila Tlustého v srpnu 2013: Je to Titanik. Už nemáte šanci“.

Francis Fukuyama kdysi napsal knihu Konec dějin, která se mnohým občanských demokratům líbila (hlavně interpretační tvrzení, že kapitalistická liberální demokracie zvítězila a dál se už nic dít nebude, lahodilo srdéčkům), o níž ovšem sám Fukuyama později něco pochybovačného utrousil. Onu pochybnost ostatně dokládají i nejnovější dějiny ODS tím, kterak ji lidé odmítli za ztělesnění arogance, namyšlenosti jediného názoru a symbolu pokřivené demokratury za jediným účelem - výtahu k moci a peněz pomocí kmotrovské struktury.

Politická empirie hovoří o tom, že ODS by si měla za daného stavu přát, aby vydržela levopravá koalice u moci co nejdéle a spáchala co nejvíce chyb. V případě předčasných voleb by nebylo jisté, zda by laťku pro vstup do sněmovny překonala a je jedno zda flopem nebo stredlem.

Letos v lednu Blesk suše oznámil: „ODS zvolila předsedu: Kapitánem potápějící se lodi je Fiala“, čímž ve stručnosti vyjádřil, co si myslí většina politologů a nakonec i pravicově smýšlejících občanů.

Což nakonec definoval tisk v hloubavé otázce: „Lze ještě stabilizovat Titanik pumpováním vody do podpalubí?“ Po jistě dlouhém zvažování se většině vybaví slovo o dvou písmenech.

Jiří Kouda