Pracujete, vyděláváte, platíte daně, ale na vlastní bydlení stejně nedosáhnete. Pro miliony Evropanů se z nepříjemné představy stává každodenní realita. Ve Španělsku už frustrace přerostla v masové demonstrace, generální stávku a politickou krizi, která přispěla k vyhlášení předčasných parlamentních voleb. Lidé protestují proti rostoucím nájmům, nedostatku bytů i systému, v němž se nemovitosti staly výhodnou investicí, zatímco běžné rodiny mají stále větší problém najít dostupný domov. A přestože se podobné protesty zatím v Česku neodehrávají ve stejném rozsahu, pohled na tuzemské ceny nemovitostí ukazuje, že důvody k nespokojenosti máme také.
Španělská krize získala konkrétní lidskou tvář na konci září. Sedmaosmdesátiletá Maricarmen Abascalová byla vystěhována z bytu v centru Madridu, kde žila přibližně sedmdesát let. Z domova ji odvezli na nosítkách, zatímco před budovou protestovaly stovky lidí. O dva týdny později v nemocnici zemřela. Její příběh zasáhl celou zemi a stal se symbolem bezmoci lidí, kteří nedokážou držet krok s cenami bydlení.
Podle agentury Associated Press se nájemné v jejím bytě po změně vlastníka postupně zvýšilo z původních 500 eur až na 2650 eur měsíčně. Pro seniorku žijící z důchodu šlo o částku, kterou nemohla zaplatit. Soudy přitom v minulosti několik pokusů o její vystěhování zastavily. Nakonec však o domov přišla. Zpráva o její smrti přivedla do ulic desetitisíce lidí, kteří požadovali větší ochranu nájemníků, omezení spekulativních nákupů nemovitostí a změnu pravidel vystěhovávání. Protesty postupně zasáhly Madrid, Barcelonu i další města. Jedenáctého listopadu se k nim přidala celostátní generální stávka, kterou společně podpořily dvě největší španělské odborové centrály UGT a CCOO. Podobnou společnou akci země nezažila čtrnáct let.
Mladí pracují, ale na vlastní život nemají
Zvlášť tvrdě dopadá krize na mladou generaci. Mít zaměstnání už ve Španělsku automaticky neznamená, že si člověk může dovolit odstěhovat se od rodičů, založit rodinu nebo plánovat budoucnost. Podle tamního statistického úřadu žilo v roce 2025 s rodiči více než 44 procent lidí ve věku od 26 do 34 let.
O své zkušenosti promluvil pro Seznam Zprávy šestatřicetiletý Joel Howells. S přítelkyní se pokusili vybudovat společný život v Barceloně, ale po dvou a půl letech je vysoké náklady donutily přestěhovat se přibližně 35 kilometrů za město. „Někdy dokonce uvažujeme o tom, že zkusíme štěstí v jiné zemi, protože máme pocit, že vybudovat si tady stabilní budoucnost je stále obtížnější,“ popsal Joel.
Jeho slova vystihují problém, který už nelze vysvětlovat pouze nedostatečným příjmem jednotlivců. Lidé s běžným zaměstnáním zjišťují, že jejich výplata nestačí na život, který byl pro předchozí generace dosažitelný. Vlastní bydlení se vzdaluje a nájem pohlcuje stále větší část rodinného rozpočtu. Podobnou zkušenost popsala také Natalia Melitónová, která se po pobytu v Barceloně vrátila do rodné Extremadury. Přestože je tam bydlení levnější, ani v tomto regionu si nemůže dovolit samostatný byt. Ve třiceti letech tak znovu žije u rodičů.
Španělská socioložka Maria Silvestre Cabrerová upozorňuje, že důsledky jsou mnohem širší než jen finanční. Pokud mladí lidé pracují, plní své povinnosti, ale přesto se nemohou osamostatnit, začínají pochybovat o tom, zda jim společnost vůbec nabízí spravedlivou příležitost k životnímu posunu.
Situace přerostla v politický problém. Socialistický premiér Pedro Sánchez prosazuje regulaci některých nájmů, omezení spekulativních nákupů a větší ochranu nájemníků. Konzervativní opozice naopak upozorňuje, že přísné regulace mohou odradit pronajímatele a snížit nabídku bytů. Prosazuje především rychlejší výstavbu, jednodušší povolování a daňové úlevy.
Po neúspěchu části vládních návrhů Sánchez vyhlásil předčasné parlamentní volby na 29. listopadu. V polovině listopadu zákonodárci schválili další soubor opatření, mimo jiné prodloužení ochrany některých zranitelných nájemníků před vystěhováním a dodatečné zdanění turistických pronájmů. Jejich dlouhodobá budoucnost však bude záviset také na výsledku voleb.
Bydlení se tak stalo jedním z rozhodujících témat španělské politiky. Nejde už pouze o to, kolik stojí metr čtvereční. Lidé se ptají, zda má stát chránit především zájmy vlastníků nemovitostí, nebo zda dokáže zajistit podmínky, v nichž bude samostatné bydlení dostupné i lidem s běžnými příjmy.
Česko má stejný problém. Jen zatím bez masových protestů
Při pohledu na český realitní trh není důvod považovat španělské události za vzdálený problém. Také v Česku rostou ceny nemovitostí rychleji, než by si mnohé domácnosti mohly dovolit, a vlastní bydlení se stává stále obtížněji dosažitelným především pro mladé rodiny.
Stačí jednoduchý výpočet. Šedesátimetrový byt v Praze při uvedené mediánové nabídkové ceně vychází téměř na deset milionů korun. A to bez případné rekonstrukce, vybavení a dalších nákladů spojených s pořízením nemovitosti. Pro mladý pár, který nemá k dispozici rodinné úspory nebo jiný majetek, představuje taková částka mimořádně vysokou překážku. Banka zpravidla požaduje vlastní prostředky a posuzuje, zda žadatelé dokážou hypotéku dlouhodobě splácet. Kdo na úvěr nedosáhne, zůstává v nájmu, kde se však také zvyšují náklady.
Říjnová data Housi uvádějí celorepublikový medián nabídkového nájemného 332 korun za metr čtvereční měsíčně. U šedesátimetrového bytu to představuje téměř 20 tisíc korun měsíčně bez energií a služeb. V nejžádanějších částech Prahy mohou být částky výrazně vyšší. Deloitte ve svém Rent Indexu za druhé čtvrtletí letošního roku upozornil, že ceny nájemního bydlení dál rostly. Nejvyšší průměrnou cenu v Praze tehdy zaznamenal na Praze 7, kde dosahovala 493 korun za metr čtvereční. Za šedesátimetrový byt by tak nájemce při této sazbě zaplatil téměř 30 tisíc korun měsíčně, opět bez dalších poplatků.
Takové částky zásadně ovlivňují rozhodování domácností. Mladí lidé odkládají osamostatnění, páry zvažují, zda si mohou dovolit děti, a rodiny se stěhují stále dál od velkých měst. To přináší další náklady na dopravu, delší dojíždění a tlak na infrastrukturu okolních obcí. Problémem přitom není pouze Praha. Dražší bydlení se postupně prosazuje také v Brně, krajských městech a lokalitách s dobrou dopravní dostupností. Rozdíly mezi regiony zůstávají značné, ale pro mnoho domácností platí podobná rovnice: ceny bytů rostou a našetřit potřebnou částku je stále náročnější.
Česká republika navíc dlouhodobě zápasí s pomalým povolováním staveb, nedostatkem připravených pozemků a omezenou výstavbou obecních či dostupných nájemních bytů. V Praze trvá příprava větších rezidenčních projektů často řadu let. Každé zdržení znamená další náklady, které se mohou promítnout do konečných cen.
Česko proto potřebuje řešit nejen financování bydlení, ale především jeho skutečnou dostupnost. Rychlejší výstavbu, předvídatelnější povolovací řízení, lepší využití veřejných pozemků a větší nabídku nájemních bytů, které nebudou určeny výhradně domácnostem s nadprůměrnými příjmy.
Španělský příklad ukazuje, kam až může dlouhodobě neřešená bytová krize dospět. Lidé nejprve omezují výdaje, potom odkládají životní plány, stěhují se za levnějším bydlením a nakonec začínají zpochybňovat politiku, která jim nedokáže nabídnout změnu.
V Česku zatím nespokojenost s cenami bytů nemá podobu celostátní generální stávky. To ale neznamená, že problém není vážný. Pro domácnost, která každý měsíc odevzdá podstatnou část příjmu za nájem, nebo pro mladý pár, který si ani po letech práce nemůže dovolit vlastní byt, není rozhodující, zda ceny rostou o několik procent rychleji ve Španělsku, nebo v Praze. Rozhodující je, zda se jim podaří vytvořit domov, ve kterém mohou plánovat budoucnost.
Pokud se bydlení postupně stane výsadou těch, kteří už nějaký majetek vlastní nebo ho zdědí, bude se rozdíl mezi generacemi dál prohlubovat. Španělé už dali politikům hlasitě najevo, že takovou situaci nechtějí přijmout. V Česku by bylo rozumné hledat řešení dřív, než podobná nespokojenost přeroste v otevřenou společenskou krizi.
Zdroje: 1. www.theguardian.com/world/2026/nov/11/spain-general-strike-housing-costs; 2. https://www.reuters.com/business/world-at-work/workers-across-spain-stage-first-general-strike-14-years-anger-over-housing-2026-11-11/; 3. apnews.com/article/spain-housing-measures-pedro-sanchez-election








