Zbyněk Fiala: Pod prapory leninismu

KOMENTÁŘ

Politická nesmiřitelnost a odmítání ústupků nepříteli je dobrý revoluční princip, ale trochu překáží při praktickém řízení státu. Je to spíš recept na katastrofu.

25. května 2023 - 07:00

Ještěže jsme malá bezvýznamná země, se kterou není třeba něco složitě vyjednávat, protože na to by ty dvě české dámy, které se vypravily do Washingtonu zvýšit naši bezpečnost a povědomí o tom, kde se nacházíme, nenašly potřebnou kapacitu. Naštěstí to má česká ministryně obrany s tou smlouvou o obranné spolupráci s USA jednoduché, nikdo se nás na nic neptá, a zvyšování povědomí o České republice, kterého se ujala zase předsedkyně naší sněmovny, má na co navazovat. Všichni vědí, že u nás je převažujícím náboženstvím islám a hlavním městem Groznyj.

Horší je, že my sami přestáváme tušit, kdo bude zítra tou Amerikou, ke které se dnes snažíme tak dychtivě vetřít, a jaké bude za pár měsíců její postavení ve světě. Není to jen naše chyba, tam za mořem to přestávají tušit také.


Česká delegace tak nabídne představitelům Bidenovy administrativy a republikánské opozice jen chvilkové rozptýlení, pokud na ně vůbec dojde, to však nezaplaší z jejich čel chmury. Pozornost je plně okupována hrozbou platební neschopnosti Spojených států. O její řešení se vede v Kongresu tak nesmiřitelný boj, že svou úporností připomíná zprávy z Bachmutu. Trosky, které tam zbyly, pak vhodně inspirují představu, jak by to mohlo dopadnout s důvěryhodností amerických závazků, na kterých USA vybudovaly svou globální hegemonii.

Americká ministryně financí Janet Yellenová v neděli v televizi NBC jasně sdělila, že 1. června skončí schopnost vlády hradit všechny závazky. Pravděpodobnost, že by vláda byla schopna plně pokračovat v činnosti a hradit všechny účty i v polovině června je podle jejího vyjádření „velice nízká“. Vláda si pak bude muset vybrat, které účty platit. Může pozdržet výplatu penzí a propouštět státní zaměstnance, chce-li dát přednost splácení dluhopisů. To může vyvolat krizi, která oslabí dolar, zvedne úrokové sazby a dorazí občany zdražením hypoték.

Rozdíl v postojích obou stran je patrný z vyjádření jejich vedoucích představitelů, kteří spolu v neděli jednali telefonicky, když byl prezident Joe Biden v letadle při předčasném návratu z asijské cesty. Republikánský předseda Sněmovny reprezentantů shrnul výsledek tohoto rozhovoru do velmi drsně podmíněné naděje.Myslím, že tato diskuse s prezidentem byla pozitivní,“ řekl a dodal: Některé z problémů by podle mého názoru byly řešitelné, kdyby pochopil, jak se na to díváme.“

Prezident Biden se vyjádřil k situaci o něco dříve, už na tiskovce po skončení jednání skupiny G-7 v japonské Hirošimě. Také z jeho slov bylo patrné, že tvrzení o blízké dohodě jsou poněkud přehnaná. Biden vyzval Republikány, aby se „pohnuli ze svých extrémních pozic, protože mnoho z toho, co dosud navrhovali, je upřímně řečeno nepřijatelné.“ Když pak dostal otázku, co se stane, až Spojené nedokážou splácet své dluhy, jen potřásl hlavou a odešel ze sálu, píše Washington Post.

K osobnímu setkání Bidena a McCarthyho pak došlo hned v pondělí v Bílém domě, ale se znovu rozešli bez dohody.

https://www.washingtonpost.com/business/2023/05/22/debt-ceiling-biden-mccarthy-meeting/

Washington Post má docela zajímavé informace z útrob těchto jednání. Republikáni chtějí zmrazit federální výdaje na úroveň roku 2022, a pak po deset let umožnit jen jednoprocentní přírůstky. Jenže to není všechno. Odmítli návrh prezidenta Bidena, podle mě dost překvapivý, že sníží výdaje na zbrojení a omezí řadu dalších programů. Popravdě, nešlo o snížení rozpočtu na obranu, ale o nezvýšení tohoto rozpočtu v příštím roce, přestože se zvýšení plánovalo. Republikáni však kontrovali požadavkem, podle mě dost překvapivě, že výdaje na obranu je třeba naopak zvýšit, a ostatní výdaje o to víc snížit.



Demokrati věří, že by se problém dal řešit prostě silou. Pohrávají si se 14. dodatkem americké ústavy, podle kterého jsou závazky americké vlády nezpochybnitelné. Zákonodárce však měl zřejmě na mysli, že se tyto závazky musí za všech okolností uhradit a že toto odhodlání Spojených států je nepochybné. Proto těžko věřit, že by někdo dokázal prosadit u soudu, kde by to asi skončilo, jak ústava, která svěřila Kongresu dohled nad federálním rozpočtem, zároveň zmocňuje prezidenta, aby Kongres ignoroval a nechal tisknout peníze podle vlastní úvahy.

Už dříve jsem zmínil praktické doporučení profesora Paula Krugmana, který si vede rubriku na názorové stránce a navazujícím blogu v New York Times a neúnavně vysvětluje záhady ekonomických statistik a finančního světa. Problém vidí v dluhovém stropu, který považuje z ekonomického hlediska za nesmysl. Dokud nenarazíme na strop produkce a schopností krýt měnu reálnou protihodnotou, neměl by nás nějaký státní dluh moc vzrušovat.

Seznámil čtenáře taky s nápady, které kolují v expertních kruzích, jak problém obejít. Tak třeba vláda má ústavou zakázáno vydávat zlaté peníze, od toho je tu Fed. Ale o platinových penězích není nikde řeči. Ministerstvo financí by tedy mohlo vydat platinovou minci velikosti desetníku (dime), která by však byla vybavena nominální hodnotou bilionu dolarů. Tu by si uložila na účet u Fedu a z účtu by pak mohla čerpat podle libosti.

Další trik může využít dobíhající splatnost desetiletých dluhopisů ministerstva financí (T-notes). Když místo nich vydá nové, dluh nezvyšuje. Ministerstvo by však mohlo získat peníze navíc, když tyto dluhopisy vybaví kupónem třeba 10 procent, dvakrát vyšším, než je současný úrok. Pak by se dluhopis prodával dráž. Kupon se zaplatí příště, ale o to teď nejde.

Silové řešení asi neprojde, bude se muset přistoupit na kompromisy. Nebo ne, a pak to skončí špatně. Je to fakticky účet za politiku nesmiřitelnosti s opozicí.

Horší je, že tato nesmiřitelnost se prosadila i u nás. My starší pamatujeme, že nesmiřitelnost k třídnímu nepříteli byla základním pilířem proletářské revoluce. Tento princip si podle všeho vzaly k srdci i ty kapitalistické, a tak rozvinuté prapory, pod kterými tak neochvějně kráčíme, jsou pro změnu modré prapory leninismu.

Zbyněk Fiala


Anketa

Kdo se podle vás stane příštím americkým prezidentem?