Paní učitelka Bednářová byla znovu postavena před soud, který jí uložil podmíněný trest. Nebudu hodnotit správnost či nesprávnost rozhodnutí soudu. To jednou v budoucnosti posoudí další právníci a historici. Článek se však zaměří na zarážející, spíše nelogický výrok „lež není názorem“, obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2024, spisová značka 3 Tdo 706/2024. V odstavci 44 je uvedeno: „přirovnání … vychází z premisy, že lež není názorem“. Porovnej https://rozhodnuti.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/DF60AF0B3ADE05BAC1258C2800510027?openDocument&Highlight=0

Existuje soud jako myšlenka a soud jako instituce. Za soudce by měli být ustanovováni lidé, kteří prokazují schopnost správného myšlení a úsudku. Viz obraz č. 1. Usnesení je platný názor na věc, postavený na základě úsudku, přičemž úsudky jsou vytvořeny ze soudů (myšlenek). 
 

Lingvistika pracuje s pojmem denotát, který označuje to, co pojem nebo výraz znamená.
Denotát je význam slova. Tento význam je určen jinými slovy a následně slouží jako nástroj pro určení významu dalších slov.

Příklady denotátů:

• Pes je savec, čtyřnohý domácí mazlíček, přítel člověka, ochránce, pastevecký pomocník, lovec, hlídač obydlí.

• Strom denotuje rostlinu s kmenem, větvemi a listy.

• Slovo kniha označuje soubor listů papíru s textem, obvykle svázaný dohromady.

• Slovo Brno označuje konkrétní město v České republice.

• Slovo slunce denotuje hvězdu, která osvětluje Zemi.

Soud „Lež není názorem“ nepopisuje, co lež je, pouze vylučuje jednu jedinou vlastnost, čím by lež mohla být popsána, to je, že vylučuje názor. Jinak řečeno, lež může být čímkoli, jenom ne názorem. NS v usnesení nevymezuje pozitivně, co je to lež, a přitom v kauze je paní učitelce kladeno za vinu, že vnucovala žákům lež. Ve skutečnosti, denotát slova lež je právě názor; tj. míra shody názoru se skutečností. Problém je v rozporu dvou tvrzení. A) že lež „je názor“ a za B), že lež „není názor“.

Obecná teorie relativity a denotát

Ve středověku panoval denotát, že Země je plochá. Následně z toho námořníci vyvodili závěr, že jednou musí doplout na konec desky zvané Země a propadnout se do neznáma. Když Fernão de Magalhães obeplul planetu, nenašel konec desky a nikam se nepropadl, byl denotát planety Země změněn. Chyba v logickém soudu pokračuje v chybném úsudku, názoru nebo teorii. Soud, že Země je plochá, budil úsudek, že hrozí nebezpečí, a ten se vyvinul v názor „musíme obrátit loď a vrátit se do přístavu dříve, než se propadneme s lodí do neznáma, a to i za cenu vzpoury proti kapitánovi“.

Obecná teorie relativity popisující zakřivení časoprostoru neexistuje proto, že je Země kulatá. Naopak, Země a další planety nebo hvězdy mají tvar koule, protože jsou projevem fyzikálních zákonů, které popisuje obecná teorie relativity. Kulatý tvar naší planety neurčuje teorie zakřivení časoprostoru. Naopak je projevem tohoto zákona. Všechna kulatá tělesa v našem vesmíru, včetně Země umožňují zobecnit tento jev v obecný závěr, že tělesa s velkou hmotností nabývají ve vesmíru tvar koule. Každá část Země zakřivuje časoprostor a výslednice všech časoprostorově zakřivených částí je kulatý tvar. Jelikož pevnost hmoty odolává úplnému ztvárnění do tvaru koule, není ani Země ideální koulí. Plynné obry mají ideálnější tvar koule, ale i ten se deformuje na rovnících působením odstředivé síly, která vzniká rotací planety. Asteroidy a malé planetky kvůli malé hmotnosti, malému působení časoprostorového zakřivení a pevnosti materiálu, z kterého jsou složeny, nedokážou vytvořit kulatý tvar a vypadají pak jako brambory. Takže Země je denotát kulaté planety, protože má dostatečnou velikost a utvářel ji zákon časoprostorového zakřivení. Apollo, Amors, Athens, Eros jsou denotátem asteroidů, malých kosmických útvarů. Apophis je denotát planetky. A k tomu si poslechněte výrok „lež není názorem“. Tak čím potom je?

Světlo a denotát

Soud v myšlení je forma myšlenkové operace, která vyjadřuje vztah mezi dvěma pojmy. Abychom si ujasnili vztah slov ve vyřčeném soudu, ukažme podobné vztahy ve fyzice světla. Můžeme chybně napsat, že modrá není barva. Přitom každý ví, že modrá, zelená, žlutá, červená atd. jsou barvy. Slovo modrá denotuje barvu. Fyzika považuje barvy za projev elektromagnetického záření ve světelném spektru, které můžeme vnímat naším okem.

Denotát všech barev je viditelné světelné spektrum v rozmezí vlnové délky 380 až 750 nanometrů a frekvence od 400 do 800 THz (terahertzů). Slovo modrá denotuje barvu o vlnové délce 450 až 495 nanometrů, slovo červená denotuje barvu o přibližně vlnové délce 620 až 750 nanometrů a zelená denotuje barvu o vlnové délce 495 až 570 nanometrů.

Když denotát modré barvy je vlnová délka 450 až 495 nanometrů, tak nikdo nedenotuje modrou způsobem, že modrá barva neobsahuje vlnovou délku 680 nanometrů. Zdůrazňuji slovo „neobsahuje“. Takovýto soud umožňuje nesprávně předpokládat, že modrá barva je elektromagnetické záření od 10-3 (deset na minus třetí) až do 10-17 (deset na mínus sedmnáctou) nanometrů, s výjimkou 680 nanometrů. Takový denotát by fakticky zahrnoval širokou škálu elektromagnetické záření. A to od neškodných radiových vln po škodlivé rentgenové a gama záření. Tvrzení „lež není názor“ denotuje, že lež je vše, kromě názoru.

Pravda je shoda výroku, názoru se skutečností existující nezávisle na subjektu výroku. Pravda, lépe řečeno pravdivost, je vlastnost vyjadřující míru shody názoru se skutečností. Čím více je názor shodný se skutečností, tím je pravdivější. Čím méně je shodný se skutečností, tím více ztrácí na vlastnosti vyjadřující pravdivost výroku.

Kdy vzniká omyl? Když subjekt dospěje k výroku, který je v rozporu se skutečností, a to vlivem osobní neznalosti, nedostatku všech potřebných faktů, špatné metodologie, neosvojení si logiky nebo vlivem svých předchozích zkušeností. K odchýlení názoru od skutečnosti došlo neúmyslně. Pak hovoříme o omylu.

Pokud však subjekt vybere pouze určitá fakta a jiná fakta úmyslně ignoruje s cílem vytvořit obraz, který vyhovuje jeho zájmům nebo zájmům skupiny, jíž je členem nebo pro niž pracuje, pak se jedná o lež. Další formou lži je podvržení nepravdivých, falešných faktů.

Omyl i lež jsou dvě formy nepravdivého tvrzení, které se liší úmyslem. Omyl není úmyslný, lež je úmyslná. Úmysl může být pasivní, kdy se subjekt brání postihu za způsobenou újmu, například výmluvami typu „to vzniklo samo od sebe“ nebo „já to nebyl“. Úmysl zatajovat nebo překrucovat fakta může být také aktivní, kdy je cílem vyvolat takový názor druhé strany, který naplní zájmy určité skupiny či jednotlivce.

Jak se z vlastnosti názoru stala věc, samotná pravda

Jak se z přívlastku tvořeného přídavným jménem stalo podstatné jméno? Mylnost nebo lživost tvrzení či názoru byla původně pouze vlastností tohoto tvrzení. Vyjadřovala neshodu se skutečností, ať už neúmyslnou nebo úmyslnou. Vlastnost vyjádřená přídavným jménem se však osamostatnila a vytvořila podstatná jména – omyl, lež a pravda. Viz obrázek č. 2. 
 

Tato podstatná jména budí zdání, jako by lež, omyl a pravda existovaly samostatně, a ne pouze jako vlastnosti tvrzení. Když půjdeme do krajnosti, můžeme říct, že lež, omyl a pravda jako takové neexistují; existuje pouze tvrzení, které může mít vlastnosti shody nebo neshody se skutečností, tedy pravdivosti, nepravdivosti, úmyslné nepravdivosti či neúmyslné nepravdivosti. Právě proměna vlastnosti na podstatné jméno zapříčinila zmatení. Pokud pravda a lež existují samostatně, ne jako vlastnost vyjadřující shodu nebo neshodu výroku se skutečností, pak může vzniknout nesprávný dojem, že lež a názor existují odděleně jako dvě různé kvality, a z toho pak vyvodit výrok „lež není názorem“.

Závěr

Za prvé, pojem lež nemůže být definován negativním vyjádřením, že je vše jiné, jenom ne názor. Za druhé, názor je popis skutečnosti, kdy toto subjektivní vyjádření může být ve shodě se samotnou skutečností, nebo v neshodě se skutečností. Za třetí, názor může existovat skrze formy vyjadřující pravdivost názoru, mylnost názoru nebo lživost názoru, která v sobě obsahuje úmysl. Za čtvrté, vyjádření „lež není názor“ je buď omyl způsobený neznalostí, nebo úmysl najít důvod, jak uplést bič na učitelku z ničeho.

Poznámka na závěr. Všimli jste si, že v celém článku nemuselo být použito nesmyslné, zbytečné a matoucí slovo „dezinformace“, oblíbené to slovo českých politiků a hlavního mediálního proudu.