Svátek má: Erika

Komentáře

PS – Jak zastavit pátou kolonu

„Skutečnost, že tady žijí idioti, kteří chtějí zničit Českou republiku a chtějí nás dostat do Ruska mě uráží a znechucuje. Půjdu se s nimi třeba i porvat... Musíme se jasně vypořádat s pátou kolonou... (Pavel Šafr)


Obavy z „Páté kolony táhnoucí na Prahu“ bychom neměli podceňovat. Projevují je totiž osoby, které se domnívají, že jsou považovány za vážené, politicky trvale aktivní, schopné ovlivňovat veřejné mínění nebo dokonce působit na názory a postoje politické reprezentace. A zdá se, že si to nich myslí i různí diplomaté,  pro které je ČR výjimečnou a krátkodobou štací.

Vybraly si zajímavou metaforu z let španělské občanské války, kdy ke čtyřem „kolonám“ povstalecké armády vedené Franciscem Frankem (od října 1936 už generalissimem), se připojila ještě tajná, spiklenecká skupina, která připravovala  uvítání protirepublikánských ozbrojenců, podporovaných v té době už nacistickým Německém přímo (německou Legií Condor, proslavila se bombardováním Guerniky), stejně jako italskými Corpo Truppe Volontarie, a nepřímo a de facto pozdějšími signatáři nechvalně známé Mnichovské dohody.

Španělští vojenští povstalci bojovali proti zkorumpovanému režimu, strašili neschopností z voleb  vzešlé vlády spravovat zemi, a jak válka nabývala na intenzitě, a na obou válčících stranách se angažovala německá nacistická i komunisticko-sovětská ideologie,  přibývalo mrtvých, zavražděných a umučených. Pátá kolona se tak stala pro povstalce (brzy uznané za legitimní vládu i Vatikánem) aktivním spojencem, který „střílel do zad nepřítele“,  pro republikány pak byla symbolem nenávisti  a snahy povstalců, vojenských pučistů,  chopit se násilím moci a změnit republikánský a socialistický režim ve vojenskou diktaturu a vládu několika nejosvícenějších a schopných skoncovat s nefunkčním pokusem o demokracii.
 
Kdyby se nám to zdálo podobné současným poměrům v ČR, anebo ještě spíše na Ukrajině, přiznejme si, že víme, jak je ošidné používat  historické paralely. Ale přesto se tak opakovaně činí, protože odvolávat se na zapomenuté nebo dokonce ztracené dějiny se sice mnohým zdá nevhodné,  ale přiznejme si, že je to účinná zbraň používaná i současnými  agit-propagandisty. Ať již ve službách (řekl by Tomáš Halík) pravdě nebo lži  křesťanů katolických, protestantských i pravoslavných v USA, EU a Ruské federaci, muslimů v zemích od Maroka po Indonésii a Filipíny, nebo těch, kteří se dovolávají  existence nadnárodního chalífátu či tzv. Islámského státu.  Lhát podle dějin úspěšně zvládaly všechny ideologie a politické filosofie, a dnes se neštítí chodit si do historie půjčovat  příklady ani zjevní, ani latentní aktéři vzájemně se překrývajících nebo proti sobě bojujících sítí.

Problémem je, když už víme, že pátá kolona v ČR existuje, a když víme, že zřejmě táhne na Prahu, nejen identifikovat v čím zájmu postupuje, ale také, kdo je jejím členem. Podle autorů petice „Bojkotujme bojkot, protestujme proti protestům“ se zdá, že za ně mohou být považováni všichni, kdo svůj podpis nepřipojili k těm, kterých si třeba jen neváží. Profesor Univerzity Karlovy  Putna si myslí, že „pátým kolonistou“ je Jan Petránek jen proto, že v jednom ze svých interview mluvil o “třetí světové válce“. Už to je  podle vědce, nadaného z moci úřední kritickou skepsí, důkazem, že právě Petránek slouží Vladimíru Putinovi, ačkoli  o stejné třetí válce dnes mluví kde kdo. Zřejmě pátá kolona táhne na Prahu z různých koutů světa, jen ostrozrak antikolonistů všude ještě a zatím nedohlédl. Ale neobávejme se jejich opomenutí. Jistě již chystají, jak je u nás zvykem, zase nějaké seznamy, ze kterých nám bude jasné s kým jít a proti komu.

Pozoruhodné vystoupení proti „idiotům, kteří tady žijí, chtějí zničit Českou republiku a chtějí nás dostat do Ruska...,“ s kterými  „je třeba se i porvat“, a tak se „vypořádat s pátou kolonou“, trochu připomíná hesla mladých z let 1946/1947 „Hvězdy půjdou ke zdi!“ a „Totalita bude bita!“, na která pak dlouhých čtyřicet let trpce vzpomínali, často i ve vězeních a na útěku  ti, kteří je kdysi tak nadšeně skandovali a psali po zdech.

Samozřejmě že tentokrát nebudou opomenuty ani “evropské hodnoty“. Což je bojový pokřik, kterým volají do útoku všichni zklamaní, kteří se na svém zklamání v posledních dvou desetiletích aktivně podíleli. Zakladateli Free Czech Media (jedná se o český, nikoli americký nebo jinak kosmopolitizovaný portál) jsou přece Pavel Šafr, novinář a dlouholetý šéfredaktor hned několika pražských deníků, bývalý člen představenstva vydavatelství Mafra a.s., bývalý zástupce generálního ředitele vydavatelství Economia a šéfredaktor týdeníku Reflex, autor bojovného  Hurá!, které jsme si vypůjčili jako motto tohoto článku. S ním spoluzakládali také Tomáš Klvaňa, který ve svém CV uvádí, že je vysokoškolský učitel a bývalý mluvčí prezidenta republiky,  Jan Jandourek, opět vysokoškolský učitel a také novinář proslulý až útočnými články o česko-německých vztazích, Barbora Tachecí, televizní a rozhlasová novinářka a moderátorka, bývalá šéfredaktorka stanice Českého rozhlasu 1 – Radiožurnál a krátce také TV Prima.

S těmito lidmi, podle jejich vlastních slov, spolupracující Web Svobodné fórum uveřejnil výše zmíněnou výzvu: „Bojkotujme bojkot, protestujme proti protestům!“, kterou hysterický Petr Hájek označil ve svém Protiproudu jako „manifest americké Páté kolony -  vojenské složky pražské lumpenkavárny“. Mezi jeho autory jsou také lidé zasluhující pozornosti, protože jednou by mohli rozhodovat (podobně jak doporučuje Jan Macháček, dnes mj. redaktor MF Dnes,  jindy a jinde) o tom, kdo z veřejně vystupujících novinářů, politických komentátorů nebo jen na různých korespondujících  diskutérů je ještě normální, a kdo, jako třeba Jan Petránek, je „ruský propagandista“.

K vzpomínaným evropským hodnotám, abychom nezapomněli, patří také upalování kacířů a čarodějnic, stínání hlav pomazaných a věšení za hrdlo těch méně vznešených, ale také z moci britského protektora koncentrování „nepřátel“ do táborů, které jejich pozdější nacističtí a stalinističtí následovníci nazývaly tábory pracovními. „Arbeit macht frei!“ bylo napsáno nad branami smrti lágrů, včetně těch likvidačních, které, jak nedávno řekl německý spolkový prezident Joachim Gauck, jsou součástí německé (ale tak naší evropské) identity. Stejně jako ty hrůzné  Výbory veřejného blaha, které si přivlastňovaly právo rozhodovat o tom, kdo je přítel - nepřítel, zlosyn – nebo světec, dnes tedy, která ta z pátých kolon je ta Putinova nebo naše, hájící svobodu a demokracii, za které „stojí se poprat“. Dodejme, také z historie, až do těch hrdel a statků.

Zdeněk Zbořil