Proto se nedivme, že občané u nás věnují svou pozornost výzvám státníků na obou stranách hranice, které jim byly určeny  nejen v loňském roce, ale i na počátku roku 2015. Z nich  připomeňme, že to byla Angela Merklová, který nám skoro už před rokem oznámila, že multikulturalismus v evropské, a tedy také německé podobě se nepovedl a na konci roku minulého rozhodně vystoupila proti demonstracím v Drážďanech s prohlášením, že pro záští a nenávist motivované xenofobií nebo náboženským extremismem (podle dikce výzvy Evropského parlamentu z roku 1997) v Německu dnes není místa a není to ani, jak jinak, v souladu s evropskými hodnotami,

U nás se opakovaně k podobnému problému vyjadřoval prezident republiky, jen s tím rozdílem, že byl vytrvalejší v odmítání islámského terorismu, jehož aktuální projev – Islámský stát (přesněji chalífát Abú Bakra) považuje za největší ohrožení míru v zemích či regionech dnes, jak rádi říkáme, „globálně propojených“.

Nemusíme s ním ale souhlasit, když říká, že každý terorista je muslim, protože jsme ještě nezapomněli, že v SRN teorizovala a vraždila své domnělé nepřátele RAF (Frakce rudé armády), v Itálii Rudé brigády, ve Španělsku baskičtí iredentisté  a abychom zůstali u náboženských motivů, pak vzpomeňme na irské katolíky a protestanty. Heslo Belfast, v jehož jménu se prali a zabíjeli fotbaloví primitivové známe nejen z Bruselu, ale i z zemí od britských ostrovů po Ukrajinu a Balkán. Ani tehdy nešlo o evropské hodnoty, jenom jsme si je neradi připomínali.

Z hlediska práva to je v ČR dost jednoduché a mimořádně přesně formulované: podle § 355 je totiž trestné hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, a  „kdo veřejně hanobí některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta“. Až tři roky může dostat ten, „kdo se podobného činu dopustí tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem“. (Připomínáme mj. některým publicistům a redaktorům ČTV.)

A podobně, podle  § 356, až na dva roky může být potrestán ten „Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob...“ a až na tři roky, „dopustí-li se toho tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist“.

Ale abychom nezapomněli, jak to všechno vlastně začalo! V roce 1993, jak všichni dobře  víme, publikoval dodnes nedotknutelný Samuel Huntington  svou zakladatelskou stať The Clash of Civilization? (Střet/Srážka civilizací, překládaný někdy  jako Válka kultur), kterou o tři roky později rozšířil do knižního vydání (česky 2000). Chtělo by se napsat, k údivu celé vzdělané Evropy, protože podobné názory kdysi publikoval  Arnold Toynbee a odmítavě je komentovali jeho současníci v 30.letech 20.stol.. Dva roky po českém vydání Huntingtonovy práce vyšlo v ELKu deset kritických komentářů českých historiků, sociologů, politologů etc.a z nich pouze jediný (z pera Tomáše Halíka), souhlasil se sporným rozdělením světových kultur nebo civilizací podle náboženské orientace. Ale dokonce i Halík se po krátké době opravil a začal používat slovního spojení „prolínání kultur“, které je přijatelnější všem, kteří alespoň krátce studovali světové či obecné dějiny.

Všichni Huntingtonovi kritici ale přehlédli, že jen v angličtině vzdělaný, píšící a hovořící autor nenapsal vědeckou práci, za kterou začalo být jeho dílo neprávem považováno, ale politický pamflet, objednaný a zaplacený vládními strukturami Spojených států, který měl sloužit  hledání nové ideologie americké zahraniční politiky (po zdánlivém ukončení toho, co se dosud nazývalo studenou válkou).

Teprve po balkánské krizi v devadesátých letech,  přehlédnutém zřízení  islámského Kosova  na území Evropy a po spektakulárním 11.září 2011 začalo lidem komentujícím mezinárodní politiku docházet, že Huntington otevřel dveře programu „boje proti terorismu“, a že Zbygniev Brzezinski byl v právu, když o několik  let později upozornil na „tři slova, která zničila demokracii ve Spojených státech“. To ale už každoročně, obvykle v prvních měsících, vznikaly krize, konflikty, války v různých částech světa, které strašily / terorizovaly  nejen občany USA a EU, ale pod heslem“arabské jaro“ nezpůsobily vznik demokracie v různých státech muslimů, ale vyvolaly  migrační vlnu, jejíž viníky dnes hledáme.

Bombardovalo a bombarduje se,  zabíjelo a zabíjí se, obvykle ve jménu svobody, demokracie a ochrany lidských práv, a tak trochu se zapomnělo, že odkazem dějin evropských a světových konfliktů je také to, co někdy eufeministicky nazýváme  „stěhováním národů“ nebo demograficky ¨“pohybem obyvatelstva“. A také, že národové, kteří migrovali z ekonomických důvodů, za lepším, se postupně začali měnit na lidi, kteří prchali v obavách před hladem a popřením  jednoho z nejzákladnějších lidských práv, práva na život.

Multikulturalita byla, jistě i proti vůli některých svých obhájců,  postupně, ale systematicky nahrazována ideologií řízeného chaosu, nenávisti a záštím, bojem zemí a jejich politických elit,   které si začaly hrozit výbušninami na opascích kamikadze našeho věku, strategickým až humanitárním bombardováním a konečně i nukleárními zbraněmi.  Teprve ale úprk lidí všech věků, sociálního postavení, bohatství či chudoby dal vzniknout obavám těch, kterých se to dosud netýkalo, a kteří si myslili, že nepůjde také o jejich blahobyt.
 
Na proti-islámské a proti-arabské kritiky na masových demonstracích v Německu  reagoval tamější ministr spravedlnosti SRN Heiko Maas slovy, že „Pegida je hanbou Německa!“. Tak jak bývá u politiků zvykem, svalil vinu za aktuální migrační vlnu na ty, kteří mají strach z vývozu evropské nebo americké demokracie do trosek zemí těch, kteří ruiny svých domovů opouštějí.

To že v ulicích německých měst agitují saláfité není příčinou, ale důsledkem. Kontinuální migrace je osou lidských dějin, jinak bychom na ten náš Říp nikdy nevylezli, ale migrační vlny, vyvolané sobeckými zájmy  o zdroje jsou zločinem. A nedivme se  reakcím  zmatených občanů ČR, kteří znají buď jen bohatství Dubaje, nebo bídu afghánských vesnic,  obšťastněných „konstrukčními týmy“ z ČR, že hledají viníky tam, kde nejsou. A jde-li o ty evropské hodnoty-  v Delfách byl vytesán nápis Gnóthi seauton - Poznej sám sebe!