Posledně na svém twitterovém profilu komentoval slučitelnost křesťanství s programem SPD. Dlouhodobě se pak tento biskup, a zároveň vnuk předválečného lidoveckého poslance Řičáře angažuje ve prospěch strany KDU-ČSL, potažmo tedy koalice SPOLU.

Rád bych tedy v této souvislosti položil biskupu Holubovi tři otázky, abychom se jako křesťané mohli v programech politických stran lépe zorientovat:

1. Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09, na svém twitterovém účtu uvedla že: “Každá žena musí mít právo na bezpečný a legální potrat.” Je volba strany, jejíž předsedkyně volá po dostupných potratech, slučitelná s katolickou morálkou?
2.  Pakliže se předseda strany, která se pyšní písmenem “K” coby “křesťanská”, ve svém názvu v zájmu získání vládních pozic nedokáže jednoznačně zasadit za zachování institutu manželství jako výlučného svazku muže a ženy, je taková strana stále hodna slova “křesťanská” ve svém názvu?
3. Program strany Česká pirátská strana obsahuje body, které usilují o legalizaci eutanázie, implementaci genderové teorie (jejíž účinky označil sám papež František za srovnatelné s atomovou zbraní, stejnopohlavních sňatků, rozšíření práva na potrat či úsilí o islamizaci Evropy, je zřetelně protikřesťanský. Jak má křesťan pohlížet na deklarovanou preferenci koalice SPOLU, jejíž součástí je i KDU-ČSL, uzavřít povolební spojenectví s Pirátskou stranu, která si z povahy svého programu neváží lidského života od začátku do konce, jak učí katolický katechismus?
   

Myslím, že nebudu jediný katolík, který by rád znal odpověď biskupa Holuba na výše položené otázky. Nejenom aby nám biskup Tomáš Holub pomohl s orientací v dobré křesťanské volbě, ale aby dal také veřejně najevo, že v případě, že by ho papež František na doporučení apoštolského nuncia Charlese de Balva jmenoval nástupcem kardinála Duky, že nebude upřednostňovat své politické preference a partajničení nad křesťanskou morálkou. Pro budoucnost církve v Česku by podobný přístup skutečně nebyl dobrou zvěstí, zvláště pokud letošní volby nedopadnou tak, jak by si biskup Holub představoval. Církev má být partnerem demokratického zřízení, nikoliv jeho partajnickým nepřítelem.

A pro ambiciózního biskupa: nikdo nemá právo zbožšťovat svoji pozici, natož pak svoji moc. Církev má stát na straně svobody a autonomie člověka. Nikoliv na straně politické partaje.