Miloš Zeman na sebe upoutal většinu levicových voličů, pro které byl Jiří Dienstbier nečitelný, nebo – a to možná častěji – je odradil svým nepříliš sympatickým a zbytečně sebevědomým vystupováním. Fakt, že Dienstbier měl i přesto vysoké procento voličů, lze přičíst tomu, že k němu přeběhli někteří středoví voliči, kteří původně chtěli volit Jana Fischera, ale na poslední chvíli si to rozmysleli. Fischer byl dlouho proponován jako nepochybný finalista, a tomuto přesvědčení zřejmě propadl i Fischer sám, a možná i proto byla jeho vystoupení z poslední doby značně matná a nedůvěryhodná. Když k tomu připočteme kampaň s jeho totalitní minulostí, měl Fischer na prohru zaděláno.

Z jeho hlasů – kromě Dienstbiera – profitoval i Karel Schwarzenberg. Ten se držel přesně opačné taktiky – co nejméně vystupovat před lidmi, neupozorňovat na své handicapy, zůstat jakousi ikonou „nad lidmi“, což je přesně stejná stylizace, která přinesla jeho straně TOP 09 tak vysoký výsledek v parlamentních volbách 2010. Ani tehdy ani nyní se vlastně nikdo neptal, jaké má Schwarzenberg politické priority a názory, vystačil si s knížecím odérem a jistou exotičností tohoto u nás už nepříliš zdůrazňovaného stavu. Schwarzenberg jako by ztělesňoval hodnoty šlechty. Kdo ale dnes ví, jaké hodnoty to jsou a jakými různými způsoby je šlechta v minulosti prosazovala?  Schwarzenberg tak těží z naší neznalosti a našeho snobství. Uvidíme, zda mu to bude stačit i pro druhé kolo.

Zeman totiž už v prvních vystoupeních po prvním kole odstartoval rétoriku, kterou bude nepochybně provozovat po celé dva týdny nadcházející kampaně. Ta rétorika zní zhruba takto: Volíte-li Schwarzenberga, volíte tím i Kalouska, volíte snižování životní úrovně, zvyšování daní, restrikce ve zdravotnictví a sociální sféře, nejasné financování politiky, transfery prostředků k církvím atd. Pokud se tyto věty dostanou k patřičnému počtu uší kritických k dnešní vládě, kterou chtě nechtě Schwarzenberg v tomto duelu reprezentuje, pak má Zeman vyhráno.

Petr Žantovský