Rozhodně si nemyslím, že k tomuto trendu přispívají tzv. kvóty, čili povinnost upřednostnit ženu. Každá z oblastí našeho života by měla mít jasná pravidla pro manažerské funkce a jedinou směrodatnou normou by měla být odbornost a fundovanost uchazeče.

Některé profese jsou ale vlastně tak trochu ženskou doménou. Například ve školství ženy zcela převažují. A já mám za to, že mužský element sem patří. Jenže právě toto povolání není u mužů zřejmě natolik atraktivní, aby se jejich počet za katedrami zvýšil.

Zastoupení žen ve vedoucích pozicích rozhodně není možné ovlivnit pouze určenými kvótami. Pokud žena – manažerka nebude svoji funkci zastávat dobře, rozhodně ji neochrání kvóty před odvoláním. Nic není možné přehánět, a to ani kladení důrazu na to, že by ženy ve vedoucích funkcích měly být privilegovány. Pokud žena – manažerka dosáhne ve své profesi úspěchu, ve většině firmách nikdo nebrání tomu, aby na kariérním žebříčku vystřídala muže, pokud je skutečně schopnější řešit problémy lépe nežli on a dosáhnout tak pro svého zaměstnavatele větších úspěchů.

Další otázkou je, zda ženy skutečně chtějí věnovat většinu svého času pouze kariéře, nebo chtějí dobře zvládnout vše, to je práci i rodinu. V mnohých případech dávají i ženy – manažerky přednost rodině. Myslím, že je to dobře. Nikdy bychom neměli ochudit své děti a rodinu o naši přítomnost a nahrazovat ji různými výpomocemi, byť na vysoké úrovni. Nikdo totiž nemůže nahradit péči matky, i kdyby se o to sebevíc snažil.

Rovné příležitosti žen a mužů se staly v poslední době diskutovaným módním tématem. Ptejme se však především širokého spektra žen, zdali opravdu chce obětovat svou rodinu a děti za pomyslnou možnost nahradit ve funkci svého šéfa. Možná budeme udiveni tím, jaké hodnoty ženy v běžném životě upřednostňují. Snažme se však vytvořit ženám takové pracovní možnosti, které jim usnadní život, a věřte, že nejlépe ony samy dovedou rozhodovat o své budoucnosti.