V Evropě? Za 1,50 eura za litr bychom mávali vlajkami.
Ve Francii dosáhla nafta ceny 2,41 eura za litr. V Německu se pohybovala kolem 2,45 eura. V Dánsku, Nizozemsku a Finsku byla překonána hranice 2,50 eura. Je pravda, že evropský průměr je o něco nižší. Pro velkou část západní Evropy se však litr za 2,40 nebo 2,50 eura stal normou.
A možná právě toto je ten nejhlubší skandál: Nakonec jsme začali považovat abnormální za normální.
Ropa je globální; účet je evropský
Surová ropa není dvakrát dražší, protože se přepravuje přes Atlantik. Evropské rafinerie zázračně nepřeměňují černé zlato na šampaňské. Cisterny nejezdí na čisté zlato.
Rozdíl je ve státě.
U čerpacích stanic tvoří velkou část ceny spotřební daně a DPH. V závislosti na ročním období a zemi mohou představovat až 60 % toho, co motorista zaplatí. Daňový poplatník platí daň z pohonných hmot a poté DPH… vypočítanou z ceny, která již daň zahrnuje. Kaskádový daňový systém, naprosto přijatelný.
Když ceny ropy rostou, daně zůstávají. Když ceny ropy klesají, také zůstávají. Občané proto nikdy plně neprofitují z výkyvů trhu. Cena u čerpacích stanic není jen produktem nabídky a poptávky: spočívá na politickém základě.
Litr nafty se stal zdrojem daňových příjmů.
Energetická transformace, trestná verze
Ale zdanění nestačí. Je třeba k tomu přidat i ideologii.
Uzavírání nebo oslabování rafinérských kapacit, stále dražší standardy, zpoplatňování uhlíkových emisí, zákazy nafty ve městech, cíle pro zmizení spalovacích motorů do roku 2030 nebo 2035: Evropa si kousek po kousku vybudovala systém, v němž se fosilní paliva musí stát vzácnými, a tedy drahými, aby omezila chování.
Důvod je dobře známý: vyrobit palivo natolik bolestivé, aby se ho lidé vzdali používat.
To je zvláštní pojetí ekologie: nenabídnout nejprve důvěryhodnou alternativu, ale nutit lidi platit za její absenci. Dopadá to na řidiče, který bydlí daleko od veřejné dopravy, na řemeslníka, jehož dodávka je jeho nástrojem, na prodejce, který jezdí po regionech, na dopravce, na farmáře i na zdravotní sestru, která objíždí.
„Přepněte na elektřinu,“ odpovídají kancelářští experti.
Jako by flotilu těžkých nákladních vozidel, sklízecí stroj, stavební vozidlo nebo užitkové vozidlo mohla příští úterý nahradit baterie, tři nabíjecí stanice a tisková zpráva z Bruselu.
Nafta není jen rozmar příměstských oblastí
Musíme s touto karikaturou skoncovat. Nafta není jen palivem pro motoristy, kteří odmítají jezdit metrem. Přepravuje zboží, pohání část zemědělství, spaluje staveniště, doručuje balíky a zásobuje regály supermarketů.
Drahá nafta nikdy nezůstává na čerpací stanici.
Je započítána do ceny chleba, ovoce, zeleniny, materiálů, dodávek, práce a služeb. Dříve či později se objeví v odhadu každého řemeslníka. Vláda může předstírat, že inflaci právě objevila, ale už ji vložila do pokladen všech, kteří se podílejí na výrobě, dopravě a opravách.
Levná energie není luxus. Je podmínkou prosperity. Bez hojné a dostupné energie neexistuje konkurenceschopný průmysl, robustní zemědělství, mobilní střední třída ani skutečná suverenita.
Američané stále protestují. My jsme se naučili mlčet
Spojené státy očividně nejsou energetickým rájem. Také uplatňují přísné normy, zejména pokud jde o síru v motorové naftě. Mají svůj vlastní daňový systém. Jejich ceny rostou kvůli globální poptávce a exportu.
Ale zatím neproměnili palivo v občanský převýchovný program.
V Evropě se už nespokojíme s pouhým placením vysokých cen: říká se nám, že bychom z toho měli být rádi. Platit více je nyní vnímáno jako důkaz naší ctnosti. Vzdání se cestování je považováno za pokrok. Snižování naší životní úrovně je prezentováno jako nutná oběť v zájmu planety.
Výsledek je ohromující: Američané jsou pobouřeni cenou 1,50 eura za litr, zatímco Evropané byli vycvičeni k tomu, aby 2,20, 2,40 nebo 2,50 eura akceptovali jako novou normu.
Není to proto, že by Evropané nebyli schopni pochopit cenu energií. Je to proto, že jim bylo opakovaně řečeno, že ekonomické potíže jsou morálně přijatelné, pokud jsou označeny jako ekologické.
Evropská energetická krize není způsobena pouze globálním trhem nebo geopolitikou. Zhoršují ji naše vlastní rozhodnutí: vysoké zdanění, nepřátelství vůči rafinaci, organizovaná závislost, nedostatečné investice do infrastruktury a ignorování konkrétních omezení produktivní ekonomiky.
Možná bychom chtěli postupně snižovat naši závislost na uhlovodících. Toho však musíme dosáhnout vývojem seriózních, dostupných a konkurenceschopných alternativ – nikoli chudnutím těch, kteří nemají na výběr.
Cena 2,50 eura za litr není nevyhnutelná.
A dokud budou Evropané tleskat svému vlastnímu degradování pod záminkou klimatické ctnosti, budou za to platit cenu: každý týden, s každým tankováním a brzy i s každou cenou.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
