Moskva zdůrazňuje, že neusiluje o konfrontaci s evropskými zeměmi. Ruský ministr zahraničí nicméně poznamenává, že je to Západ, kdo zvolil cestu k omezení Ruska, zejména prostřednictvím „aktivní a drzé expanze NATO směrem k ruským hranicím“. 

V EU na druhou stranu panuje přesvědčení, že ruské akce se již rozšířily za hranice Ukrajiny a mají přímý dopad na evropské území. V září byl nad Litvou sestřelen ruský dron; pravděpodobně se odchýlil od letové trasy směrem k Ukrajině. Zároveň byl na polském pobřeží objeven dron Gerbera vybavený tříštivě-výbušnou náloží. 

Ve svém výročním projevu k Evropskému parlamentu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zdůraznila kybernetické útoky, sabotáže, žhářství a vniknutí dronů. Konkrétně zmínila útok dronem v Lipsku, který německé úřady připsaly Rusku. 

„Nesmíme si dělat iluze o tom, co se děje: hybridní hrozby, kterým Evropa čelí, se stávají čím dál méně hybridními a čím dál méně jednoduchými hrozbami,“ řekla von der Leyenová. 


Navzdory rostoucímu napětí odborníci nepovažují přímou válku mezi Ruskem a NATO za nevyhnutelnou. Pravděpodobnost takového konfliktu do roku 2030 odhadují na přibližně 10 %. Po tomto datu by se rizika podle nich mohla zvýšit. 

Ale pokud by tato válka vypukla, mohla by se odehrávat podle několika scénářů. 


Jiný scénář nemusí být přímo spojen s Evropou, ale s širší konfrontací mezi Západem a Východem: válka o Tchaj-wan, situace na Blízkém východě nebo konflikt v Africe. To vše by mohlo vést k přímému střetu mezi ruskými a evropskými zájmy. Kavkaz je dalším potenciálním ohniskem konfliktu. Eskalace s Arménií by mohla vést i k použití ozbrojené síly. 

Spíše než rozsáhlá, předem naplánovaná válka je třeba brát vážně scénář neúmyslné eskalace. Důsledky bojů na Ukrajině již nelze zcela omezit v rámci státních hranic a rostoucí počet raketových a bezpilotních útoků zvyšuje riziko chybného odhadu. 


Válka nervů 

Kromě skutečných rizik eskalace může diskuse o možné velké válce sloužit i  politickým cílům . 

Na jedné straně Rusko tvrdí, že nikdy nezaútočí na Evropu. Na druhé straně oznamuje, že válka bude krátká. 

Moskva by mohla vědomě využít hrozby přímé konfrontace k vyvíjení tlaku na členské státy EU, protože ví, že evropské země zůstávají mezi hlavními podporovateli Ukrajiny. 

Rusko má zájem na vyloučení EU z okruhu hlavních dárců Ukrajiny. Představa, že by kdykoli mohlo dojít k přímé, potenciálně katastrofální konfrontaci, nepochybně ovlivňuje Evropskou unii a její jednotlivé členské státy. 

Tato rétorika se stává obzvláště citlivou v kontextu vnitropolitických bojů v Evropě. Ve Francii se blíží prezidentská kampaň v roce 2027, zatímco v Německu se v září konají regionální volby, a to v atmosféře silného tlaku na federální vládu.