Občas to bývá pravda, ale až následně a s časovým odstupem. V první fázi vždy příchod neočekávané události prověří připravenost státních institucí, jež jsme si pro takové případy zřídili, provozujeme je a platíme. U nás v Čechách naštěstí dlouhá léta představovala takovou ukázku příprava silničářů na příchod zimy.
Vždy na konci podzimu nás veřejnoprávní média oblažila reportážemi o tom, jak je vše perfektně naplánováno, zahrnuli nás údaji o tunách posypových materiálů a počtu techniky, abychom se posléze dozvěděli, že příchod zimy silničáře zaskočil – poslední příběh s tzv. Ťokovým průsmykem na D1 si snad ještě všichni pamatujeme. Proto mě nijak nepřekvapilo, že konfrontace naší státní správy s prvními zjištěnými případy nákazy COVID-19 dopadla stejně.
Premiér Babiš 1. 2. reagoval na čínskou žádost o pomoc s dodávkami roušek, respirátorů a dezinfekce slovy, že sami nemáme dost. Od té doby uplynul více než měsíc a situace se nezměnila, nemáme dostatek ochranných pomůcek ani pro zdravotnický personál, jak prosáklo do tisku. Jak znám úřední postupy, tak se obávám, že objednávka, kteerá by specifikovala druhy a množství respirátorů, roušek, rukavic, ochranných oděvů a dalších pomůcek, v průběhu února neopustila ministerstvo zdravotnictví. Jedinou možnou analogii vidím v tom, že by naše armáda vyhlásila mobilizaci a teprve poté začala objednávat náboje, ovšem tak, aby dodržela pravidla o výběrovém řízení.
Hned první zkušenosti s detekcí osob nakažených koronavirem ukázaly, že českými byrokratickými postupy nedokáže otřást ani pandemie. Pokud ministerstvo vydá seznam italských rizikových regionů, tak občanka, která byla v sousedním nerizikovém a tvrdí, že má příznaky, musí být hypochondr, takže ji doporučíme, aby si pro klid své duše nechala udělat test za své. Představa, že by koronavirus nerespektoval český náhled na situaci v Itálii, musí každému našemu byrokratovi připadat přímo svatokrádežná. Následně se ukázalo, že i ministru zdravotnictví na celé věci více vadí narušení jeho hájemství než ohrožení obyvatel nekompetentním postupem jeho podřízených. V rámci objektivity musím dodat, že později se snažil situaci napravit. Nicméně první škody už byly napáchány.
Pokud jde o samotnou epidemii COVID-19, prognóza je velmi nejistá. Na jedné straně vidíme čínský a korejský represivní přístup opírající se především o téměř neprodyšnou karanténu a dezinfekci veřejných prostor, který je velmi účinný. Příklad Itálie nám ale ukazuje, že v EU by to nemohlo fungovat, protože nemáme dostatek vycvičených vojáků a policistů. Navíc v rámci většiny členských států Evropské unie fakticky nelze šíření koronaviru zastavit.
Současná vlna nelegální migrace oproti té z roku 2015 nevychází ze Sýrie, ale Afganistánu, Íránu a sousedních zemí. Tito lidé nesou a ponesou nákazu s sebou do Evropy. Írán ukazuje, že v jejich komunitě se virus šíří rychle a zhoubněji. To, co liberální demokraté nazývají multikulturalismem, může mít nečekané zdravotní důsledky. Stačí si vzpomenout na problémy, které čas od času máme v ČR s epidemiemi žloutenky či svrabu ve vyloučených lokalitách. Tak si představte COVID-19 v uprchlických táborech či v některých čtvrtích západoevropských velkoměst.
Ve svém prvním březnovém komentáři jsem napsal, že koronavirus je první světová politická pandemie. Obávám se, že v kombinaci s migrační krizí mají šanci tuto pohromu přežít pouze země s fungujícím státním aparátem. Se současnou českou vládou zatím moc dobré vyhlídky nemáme.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
