Když se třiadvacetiletá Ada Blackjack v září 1921 vydala na Wrangelův ostrov v Severním ledovém oceánu, nikdo zřejmě nepředpokládal, že právě ona bude nakonec jediným člověkem, který expedici přežije. Nebyla polárnicí ani zkušenou lovkyní. Byla Iñupiatkou z Aljašky, uměla šít, vařit a vést domácnost. Do výpravy nastoupila především proto, že potřebovala vydělat peníze pro svého nemocného syna Bennetta.
Na ostrov měla původně odjet skupina, v níž by bylo více původních obyvatel Aljašky. Ostatní oslovené rodiny však nakonec účast odmítly. Ada tak zůstala jedinou ženou a jedinou Iñupiatkou mezi čtyřmi muži. O dva roky později byli všichni čtyři mrtví nebo nezvěstní. Ada Blackjack zůstala na ostrově sama. Společnost jí dělala pouze expediční kočka Vic.
Expedice, která měla obsadit ostrov
Výpravu zorganizoval kanadský polárník Vilhjalmur Stefansson. Jejím cílem bylo osídlit Wrangelův ostrov a pokusit se vytvořit základ pro územní nárok Kanady či Británie.
Na ostrov vyrazili Allan Crawford, Milton Galle, Lorne Knight a Fred Maurer. Ada byla najata jako švadlena a kuchařka. Stefansson sám se expedice nezúčastnil. Výprava opustila Aljašku v září 1921. Její členové měli na ostrově zůstat a spoléhat nejen na přivezené zásoby, ale také na lov. Jenže plán byl mnohem optimističtější než skutečné podmínky.
Když měla v létě 1922 dorazit zásobovací loď, přes led se k ostrovu nedostala. Skupina tak musela přečkat další arktickou zimu s ubývajícími zásobami. Situace se postupně stávala kritickou.
Lorne Knight onemocněl kurdějemi. V lednu 1923 se Crawford, Maurer a Galle rozhodli vydat přes zamrzlé moře směrem k Sibiři a pokusit se přivolat pomoc. Odjeli se saněmi a psy. Už je nikdo nikdy neviděl. Na ostrově zůstala Ada, těžce nemocný Knight a kočka Vic.
Z ženy bez loveckých zkušeností se stala lovkyně
Ada se o Knighta několik měsíců starala. Jeho stav se však stále zhoršoval a 23. června 1923 zemřel. Datum jeho smrti zaznamenala vlastní rukou do deníku. Její zápisky jsou dnes mimořádným svědectvím o posledních měsících expedice.
Od té chvíle byla na Wrangelově ostrově jediným žijícím člověkem. Právě zde začíná nejpozoruhodnější část jejího příběhu. Ada před expedicí neměla praktické zkušenosti s lovem ani kladením pastí. Ledních medvědů se bála. Teď však neměla nikoho, kdo by se o ni postaral. Musela se naučit všechno, co potřebovala k přežití.
Začala používat pušku, lovila ptáky, chytala lišky do pastí a sbírala vejce. Dokázala také vyrábět a opravovat teplé oblečení. Z prázdných petrolejových nádob si zhotovila kamna a naplaveným dřevem zpevnila své obydlí. Na jeho střeše si vybudovala vyvýšené pozorovací místo, odkud sledovala okolí a především hlídala lední medvědy.
Nebyla to schopnost, kterou by si přivezla z domova. Byla to schopnost, kterou si vynutila situace. Její deník přitom ukazuje, že ani v nejhorších chvílích nepřestávala myslet na syna. V jednom ze zápisů dokonce stanovila, kdo se má o Bennetta postarat, pokud sama zemře.
Po Knightově smrti zůstaly Ada a Vic na ostrově téměř dva měsíce samy. Každý den znamenal stejný úkol: opatřit jídlo, udržet přístřeší, chránit se před zvířaty a čekat.
Dne 20. srpna 1923 Ada zaslechla hluk. Z mlhy se objevila loď Donaldson se záchrannou výpravou vedenou Haroldem Noicem. Ada nejprve očekávala, že na její palubě spatří Crawforda, Maurera a Gallea. Brzy pochopila, že se nevrátili.
Z pěti lidí, kteří v roce 1921 na Wrangelův ostrov přijeli, byla jediným přeživším člověkem. Dochovala se fotografie pořízená po záchraně. Ada na ní stojí na palubě lodi a v náručí drží Vic – kočku, která s ní přežila poslední měsíce na ostrově.
Příběh, který začal žít vlastním životem
Po návratu se Ada stala předmětem značného zájmu médií. Její příběh byl mimořádný: žena, která na začátku expedice neměla lovecké zkušenosti, nakonec přežila tam, kde ostatní členové výpravy zemřeli nebo zmizeli.
Kolem expedice se však zároveň rozhořel spor o její průběh, odpovědnost i způsob, jakým byl její příběh veřejnosti prezentován. Dochované materiály Ady Blackjack zahrnují vedle jejího deníku také novinové články, dohodu se Stefanssonem a jejich korespondenci. Ada sama se později stáhla z veřejného života.
Po návratu se znovu setkala se synem Bennettem a odjela s ním do Seattlu, kde pro něj hledala léčbu tuberkulózy. Později se znovu provdala, měla dalšího syna a nakonec se vrátila na Aljašku. Zemřela v roce 1983 ve věku 85 let.
Její skutečný odkaz však možná nejlépe vystihují právě události na Wrangelově ostrově. Ada Blackjack nepřežila proto, že by byla od začátku nejzkušenějším členem expedice. Naopak. Na ostrov přijela jako žena najatá především kvůli šití a domácím pracím, bez zkušeností s lovem a životem o samotě v arktické divočině.
Když však ostatní možnosti zmizely, dokázala se naučit to, co předtím neuměla. A právě žena, od níž se původně očekávalo především to, že bude šít, se nakonec stala jediným člověkem, který se z výpravy na Wrangelův ostrov vrátil živý.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. National Park Service – Ada Blackjack: Stranded on Wrangel Island; 2. Dartmouth Libraries – Ada Blackjack Diary; 3. Dartmouth Libraries – Ada Blackjack Papers
