Dne 24. září 1815 se v pražské Královské oboře, dnešní Stromovce, odehrála na tehdejší poměry mimořádná podívaná. Mechanik Josef Božek zde předvedl veřejnosti první parou poháněný vůz na našem území. V čase, kdy silniční dopravě vládli koně, se před diváky pohyboval stroj vlastní silou.

Božek působil jako mechanik a hodinář pražského Stavovského polytechnického institutu. Zkušenosti s parní technikou získal mimo jiné při sestavování parního stroje, který do Čech přivezl hrabě Jiří Buquoy. Od roku 1814 pak pracoval na vlastním parním voze.


Nešlo přitom o automobil v dnešním smyslu. Božkův stroj patřil do raného období experimentů s využitím páry v dopravě. Jeho význam spočíval především v tom, že ukázal možnost pohybovat vozidlem bez zvířecí síly.

Božek u silničního vozidla nezůstal. O dva roky později předvedl také parní loď a znovu svůj parovůz. Pokoušel se tak dokázat, že parní stroj lze využít k dopravě na souši i na vodě. Právě tato kapitola však skončila pro vynálezce nešťastně.

Při veřejné produkci v roce 1817 zasáhla Stromovku prudká bouřka a v nastalém zmatku byla Božkovi odcizena pokladna s vybraným vstupným. Protože své technické pokusy z velké části financoval sám a byl zadlužený, znamenala ztráta další těžký zásah do jeho plánů. Podle historických pramenů Božek poté další pokusy s parními dopravními prostředky opustil. Technice se však věnovat nepřestal. Pokračoval především jako mechanik a hodinář a pracoval i na dalších technických zařízeních.


Božkův experiment dnes připomíná dobu, kdy využití páry v dopravě stále působilo jako technická novinka. Praktický automobil se spalovacím motorem měl přijít až o mnoho desetiletí později. Když tedy 24. září 1815 projel Královskou oborou vůz bez koní, pražské publikum nesledovalo zrod dnešního automobilu. Vidělo však jednu z prvních domácích ukázek zásadní myšlenky moderní dopravy, že vozidlo může pohánět stroj.