Čínská státní společnost COFCO (China National Cereals, Oils and Foodstuffs Corporation) zahájila v brazilském přístavu Santos provoz nového exportního terminálu STS11, největšího svého druhu mimo Čínu. Tato masivní infrastruktura má potenciál zcela změnit strukturu globálního potravinového obchodu. Hlavním cílem je podle pozorovatelského webu Guancha.cn eliminace závislosti na dovozu americké kukuřice, sóji a cukru:
„Čína plánuje zajistit přístup k bohatým zemědělským produktům Jižní Ameriky, přičemž přístav Santos odpovídá tomuto celkovému plánu,“ uvedl Wall Street Journal 12. května.
Od obnovení americko-čínské obchodní války administrativou prezidenta Trumpa (2025) sledujeme, jak se Čína snaží systematicky přesměrovat své zemědělské importy z USA směrem k latinskoamerickým partnerům. Rozhodnutí COFCO investovat 285 milionů dolarů do terminálu STS11 je pouze špičkou ledovce. Podle New York Times Čína v poslední dekádě investovala miliardy dolarů do železnic, silnic, skladů a přístavů v Brazílii, Peru a dalších zemích regionu.
„Tyto projekty jsou o to naléhavější kvůli obchodní válce, kterou rozpoutaly Spojené státy proti Číně,“ píše server Guancha.cn s odkazem na americká média.
Zásadní je také výstavba hlubokomořského přístavu Chancay v Peru za 3,5 miliardy dolarů, který propojí čínský obchod s pacifickým pobřežím Jižní Ameriky a zkrátí vzdálenost do Číny o 10 tisíc kilometrů. Čínské firmy již zvažují novou transkontinentální železnici, spojující Atlantský a Tichý oceán přes Brazílii a Peru.
Statistiky potvrzují posun. Zatímco ještě v roce 2017 USA dominovaly čínskému dovozu sóji, v roce 2024 tvořil podíl Brazílie již 25 % celkového čínského dovozu zemědělských komodit, zatímco USA klesly na pouhých 14 %. Dovážené množství brazilské sóji vzrostlo na 73 milionů tun, zatímco u americké sóji kleslo na 27 milionů tun. Dle amerického Center for Strategic and International Studies tak USA ztrácí jeden z klíčových nástrojů svého ekonomického vlivu.
Brazilská vláda je čínským investicím nakloněna. Prezident Lula během květnové státní návštěvy Číny označil čínsko-brazilské vztahy za „strategické partnerství nové éry“ a ministr dopravy Renan Filho dodal:
„Potřebujeme čím dál víc infrastruktury a vítáme zahraniční investice do silnic, železnic a přístavů.“
Tyto výroky signalizují nejen ekonomickou spolupráci, ale i geopolitické sbližování, a to zejména v kontextu čínské iniciativy Pásu a stezky, která je v Latinské Americe čím dál více přítomná.
Psali jsme:
Současný vývoj odhaluje slabiny západní geopolitiky a dlouhodobé podcenění významu Latinské Ameriky. USA se zaměřily na vojenskou dominanci a sankční režimy, zatímco Čína v tichosti přebudovala celý dodavatelský řetězec. Evropa v tomto směru prakticky absentuje.
Logistická převaha, kterou Čína buduje, jí umožní nejen ovládat obchodní cesty, ale i vyvíjet politický tlak skrze závislost globálního Jihu na čínské infrastruktuře. Pokud by například došlo ke krizím v Tchajwanském průlivu nebo Jihočínském moři, bude mít Čína v ruce silný vyjednávací nástroj, neboť bude mít kontrolu nad tokem klíčových komodit.
Čínské investice do jihoamerické infrastruktury nejsou jen hospodářským tahem, ale komplexní geopolitickou strategií. V éře, kdy potravinová bezpečnost a logistika nabývají stejného významu jako ropa nebo plyn, si Čína buduje nový „hedvábný koridor“, který obchází Západ. Evropa i USA by měly přehodnotit svou pasivní roli a začít vnímat Latinskou Ameriku jako prostor strategického význam, dokud ještě není pozdě.
(Beneš, Guancha.cn, foto: zai)
